Zítra se bude tančit všude

„Až bude na celém světě mír, bude se všude tančit" to je hlavní motto filmu „Zítra se bude tančit všude". Mír to je radost, mír to je štěstí, mír to je láska, mír to je pokojná práce. Chtěli jsme udělat radostný film o šťastných lidech práce. I tanec a píseň znamená mír, proto jsme točili film roztančený, rozezpívaný, který by ukázal na životě našich nových mladých lidí kus bohatství našeho lidového umění i krásu naší přírody, kde se toto umění zrodilo. Od valašských hor až do Berlína provázíme naše mladé s jejich písněmi a tanci od horských samot až do obrovského velkoměsta, které se roku 1951 na čtrnáct dní stalo hlavním městem světového mládí. Chtěli jsme ukázat životní optimismus, radost a v neposlední řadě i hrdost mladých občanů naší lidově demokratické republiky. Chtěli jsme udělat film o lidech vroucích, hluboce lidských, ochotných pochopit chyby a pomoci v nich, o lidech citových, milujících a milovaných, neboť jenom takoví se mohou stát statečnými bojovníky za štěstí lidstva. Režisér VI. Vlček, laureát Stalinovy ceny. Filmový přehled 40/1952 (15.01.2008)

Jen pro ty největší filmové masochysty a pro ty,jenž je Amélie z Montmartu málo pozitivní.A nesmíme zapomenout na pravé kované soudruhy a soudružky.Na celém světě je hromada lidí,kterým TOTO připadne jako velký film-všechny narvat do vagonů a poslat do KLDR tam ať tančí a zpívají až do své smrti! Na TOTO doporučuji se podívat jen z historického zájmu, či kvůli opravdu dobré choreografii lidových tanců,ale předem varuji-těžce to může poškodit mozek:-) (19.03.2007)

Nějakým satanovým kouzlem (málem jsem řekl zázrakem), mi při této autenticky rozjuchané oslavě uvědomělé lidové a zároveň naplánované tvořivosti, občas cukaly koutky - opravdu mi hrozilo strhnutí tou radostí a nadšením, ne ke komunismu či svazáctví, ale k nadšení a životu samotnému. Zítra se bude tančit všude je v tomto smyslu skutečně jakási vymývárna mozků. +++++ Z toho entuziasmu mě ovšem nepěkně vytrhovaly nablblé momenty svazáků, kteří se po ideovém prozření milují opravdověji, kteří po stejném prozření mají zářivější úsměv a větší radost ze života, závistivý buržoustský synek a projevy svazácké důvěry a víry ve stranu, blízkou víře náboženské. Kouhout v úvodu DVD tvrdil, a já mu věřím, že jde o věrné vylíčení smýšlení a nálady tehdejší mládeže. +++++ Jedna scéna ale vypovídá o hrozivějším aspektu ideologie. Když záludný Ruda oznamí svou touhu vystoupit z kroužku, je mu to zakázáno, aby mohl být se vší slávou vyloučen. Trochu mi to připomíná příhodu (reálnou?), na kterou jsem narazil v nějakém Hayekovi... Agitátor na schůzi místního výboru KSSS vypráví o budoucích radostech socialismu: "Všichni budou chodit do školy, všichni budou užívat výhod bezplatného zdravotnitcví, všichni budou cestovat hromadnou dopravou, všichni budou mít práci, kombajny budou samy sklízet, každý v létě pojede k moři, i v lednu budou všichni jíst jahody!" Načež je přerušen: "Promiňte, předsedo, já jahody nerad, hrozně se po nich nadýmám," na což předseda praví: "Soudruhu, až bude nastolen komunismus, tak jahody jíst budete!" (28.10.2014)

Co s tímto filmem. Scénář je jen sledem scének, režijní pojetí se "vyřádilo" na statickém komponování postav, občas sice zaujme artistický kousek tanečníka, ale co dál? Postavy se nikam nevyvíjejí, a to příběh zabere čtyři roky! Vlastně to ani nejsou postavy, jen ilustrace teze. Jen v lidovém umění je pravá podstata lidu, tu dokáže uchopit jen správně vedený odborník a dokonce na jejím podkladě vytvoří něco nového. Je pěkné, že tyto poučky, dnes známé jen z rozborů socrealismu, zde někdo tvrdě uplatňuje v praxi, ale výsledek je neživotně blbý. Zaujme ovšem bez jakýchkoli zábran předvedená metoda ovládnutí: ten soubor je zpočátku jen vědecko-zájmové združení, je infiltrováno činovnicí svazu mládeže, ovládnuto a převedeno na činnost svazu a straně milejší. Takhle se to dělá, soudruzi, je to jasné? Tento pokus o novou mytologii socialistické společnosti je tedy dnes jen povinným filmem pro studenty historie 50. let, pro ostatní jen kuriositou, která není ani pro zasmání. (22.03.2010)

Cekal jsem trochu jiny film, ale z hlediska obrazu doby se jedna o velmi hodnotny snimek. Dobovy folklor, ktery mi i na svou dobu prijde strojeny a naivni. Zahranicni navstevy v Berline mi prijdou neprirozene a cele to je takove usmevne. Myslim, ze film divaci nebrali vazne ani v tech padesatych letech. Z hercu urcite zaujme Adamira. (07.12.2020)