Zítra se bude tančit všude

Vladimír Vlček je pro mě asi nejrozpuruplnější postava československé kinamatografie. Má na svém kontu výborný Advent, kde sedělo všechno - předloha, provedení, vedení herců, kamera ..., také Komedianty, na kterýcxh dokázal, že dokáže vést velice citlivě herce, ale na druhé straně je Rudá záře nad Kladněm a Zítra se bude tančit všude. Tady je největší slabinou naivní adorace svazáků, kteří jsou nepřirozeně veselí a optimističtí, příběh je příliš přímočarý a předvídatelný. Když pominu všechny nedostatky, zbude mi na pochválení jen kus folkloru a pár náladitých záběrů kamery. (10.08.2020)

Tento film jsem poprvé spatřil až dnes, takže konečně mi spadl kámen ze srdce! Šmankote, jak jsem jen mohl být tak dlouho šizen o 104 minuty tohoto potěšení, kde je návod, jak se nově radovat! Jak to, že jsem tak dlouho byl připraven o pohled do tolika ustavičně upřímně rozesmátých tváří?! V žádném jiném filmu, natož v reálném životě, jich tolik neuvidíte. Ach, jak se mi ulevilo, že Alena ukázala správnou cestu a že se Jeníčkovi se nadále věří (naštěstí vyvázl jen s důtkou a do Berlína nakonec jel), že intrikán Ruda byl dopaden atd,… Dále nepíšu, protože nosné postřehy jsou zaneseny v předchozích komentářích, a proto: Hopsa, hejsa, půjdu tančit. P.S.: Nechápu, proč jsem v hodnocení nedal odpad. (08.11.2016)

Opus magnum zbloudilého trubadúra Pavla Kohouta. Něco takového vznikne snad jednou za život. Ten film jako by ani filmem nebyl. Jako by to celé byla jen mechanicky sestavená utopie socialismu. Stylizované, takměř afektované výstupy mladých prominentních komunistických herců (Adamíru v to nepočítaje) připomínají více než cokoli jiného oživlé postavy z dobových propagandistických plakátů, ovšem primitivně rozesmátých tváří je v tom mizerném filmu na tisíce. Celá republika tehdy tančila podle soudruha Stalina a všichni jsou prostě jen mladí a blbí a tancují a zpívají a mají se rádi. Neměla nakonec Rozárka pravdu? Tož, to bude pěkné, až bude všade na světě mír! ( -Ponrepo 26/2/13- ) (28.11.2009)

Kdyby se v tomto filmu neustále tak tragicky nebudovalo, byl by to docela hezký příběh o založení folklórního souboru, o nadšení mladých lidí své doby a o jejich radostech a starostech. Budeme-li film hodnotit, jak říká Marigold, jako portrét daného historického okamžiku, pak se vůbec nejedná o špatný kousek. (20.10.2016)

A třeba mě ukamenujte, já při tom filmu brečel dojetím i smutkem. Byl to nádherný sen vytvořit po letech válečných hrůz svět, v němž si všichni budou přáteli, bratry, soudruhy, svět, který už nikdy nepozná válečné ničení a v němž bude mít každý možnost seberealizace. Sen o novém člověku, kterého vytvoří nová společnost, společnost bez společenských rozdílů, v níž nebude hrát roli majetek, ale skutečná hodnota tvůrčí lidské práce. Kdyby to bylo tak jednoduché... ale to je na dlouhé rozbory. Samozřejmě, jistá šablona zde sehrávala svou roli, ale tehdejší tvůrci skutečně v tu lepší budoucnost, kterou budovali naši dědové a otcové, pevně věřili. Film se odehrává v době mezi třemi Světovými festivaly mládeže a studentstva. Může dnes někdo něco mít proti tomu, aby se mladí lidé všech ras a národů takhle setkávali a ukázali, co dovedou? "Z národů ač jsme různých..." Nádherná idea. Závěrečný tanec, v němž se mladí vzdávají lákadlům dolarů, to je přesně to, co i dnes cítím jako své vlastní. A konečně - kam se ztratil krásný český a moravský folklór, dědictví naší minulosti. Z toho je mi taky hodně smutno. (04.12.2014)