Zoznámte sa, Joe Black

Tříhodinové putování Anthonyho Hopkinse a mladého Brada Pitta neztrácí ani po více dvacetiletém odstupu od premiéry svoje kouzlo. Dnes je Joe Black naivnější než kdysi a korporátní svět bohatých lidí, ve kterém se film odehrává, je mi bytostně cizí, ale když vidím Pittovu blonďatou hřívu a jeho nádherné oči, tak je to jako návrat do sladkého mládí. Joe Black je sladký a já se rád nechám omámit sladkým mladíkem a jeho skromnou stydlivostí. (23.12.2020)

Jak já tento film miluju. Nevynechám ho nikdy, když ho dávají v TV. Navíc už ho pravidelně dávají před Vánocemi a právě díky tomuto filmu mi vždycky dojde, že Vánoce už se skutečně blíží. Ano, je to dlouhé, jenže při tomto filmu na celé tři hodiny úplně zapomínám na všechno kolem sebe a nechávám se unášet tou kouzelnou atmosférou celého filmu. Viděla jsem ho už hodněkrát, ale pokaždé mám úplně stejné pocity, jako při prvním zhlédnutí. Výborný Anthony Hopkins a myslím, že i Brad Pitt vystihl zmatenou Smrt, která poznává život naprosto přesně. Ještě musím zmínit krásnou pohádkovou hudbu Thomase Newmana, soundtrack mám vážně moc ráda. (20.05.2011)

Film, na který musí mít člověk náladu. Ale líbí se mi čím dál tím míň, je to taková ta přehnaně osudová lovestory, která postupně s každou reprízou (a že na to člověk v bedně narazí až nepříjemně často - a manželka to vždycky chce dokoukat, jakoby to snad mělo skončit jinak, bo co hergot) svým nedostatkem všeho vyjma zamilovaných a OSUDOVÝCH pohledů z očí do očí víc a víc sere. (26.08.2013)

Vám, kteří hodnotíte třemi a méně hvězdičkami, patrně vadí ta romantická vláčnost, ten melancholický patos, ona sentimentální snaha o dojetí. Jasně, je to tam, máte pravdu. I mně samotnému se tyto vlastnosti filmů obyčejně příčí. U tohoto snímku však vzniká jedno veliké ALE! A sice - existují přeci příběhy, kterým nejenže podobné vlastnosti neubližují, leč naopak se z nich stávají přednosti zvýrazňující naléhavost zásadní myšlenky, a filmy se díky nim stávají mysteriózním poselstvím pro ty z nás, kteří jsou ochotni na pár minut přimhouřit oči nad svými klasickými kritérii hodnocení filmů, a kteří dovolí té ohromné síle hnané perfektní hudbou zaplnit svá srdce, která přesně po těchto pocitech touží. Nebojme si přiznat, že i kýč, patos či sentiment mohou býti dokonalými. (28.04.2008)

O Anthonyho Hopkinse jsem neměl strach, ten je skvělý jako vždy, ale mladičký Brad Pitt jako Smrt? No, zpočátku to nebylo úplně ono a ten málem komediální tón mi úplně nevyhovoval, ale postupem času... Jaká proměna! Smrt mi byl čím dál sympatičtější, až jsem si ho oblíbil úplně, a teprve po skončení filmu jsem si uvědomil, jak to vlastně Pitt perfektně zahrál, protože právě tak se Smrt proměnit měl. Měl se co nejvíce polidštit, aby ten magicky citlivý, kultivovaný a chytře napsaný příběh mohl dopadnout tak, jak dopadl. Prostě krásný film. S krásnou hudbou Thomase Newmana. (09.10.2020)