Cizinec
Lo straniero
L'Étranger
The Stranger
The Stranger
Réžia:
Luchino ViscontiKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Piero PiccioniHrajú:
Marcello Mastroianni, Anna Karina, Bernard Blier, Georges Wilson, Bruno Cremer, Brahim Hadjadj, Jacques Herlin, Jean-Marc Bory, Alfred Adam, Georges Géret (viac)Obsahy(1)
Román Alberta Camuse „Cizinec“ z roku 1942 bývá považován za klíčové dílo literárního existencialismu. Film CIZINEC, který se původní předlohy poměrně věrně drží, natočil v italsko-francouzské koprodukci režisér Luchino Visconti v roce 1967. V Alžírsku třicátých let vede francouzský úředník Meursault poměrně stereotypní život. Jednou náhodně přihlíží sporu svého přítele Raymonda s pochybnými arabskými známými a nečekaně jednoho z nich zastřelí. Soudní přelíčení retrospektivně odhaluje motivy vraždy, což vede také k rekonstrukci Meursaultova vztahu k nejbližším osobám. Neskrývanou lhostejnost vůči zesnulé matce nebo partnerce Marii dokáží ostatní jen stěží pochopit. Muž je za svůj čin uvězněn a odsouzen k trestu smrti. CIZINEC se poněkud vymyká Viscontiho tvorbě, která alespoň v šedesátých letech směřovala k výpravným epickým dílům jako GEPARD nebo SMRT V BENÁTKÁCH. Adaptace Camusova románu naopak nabídla civilní vhled do života muže, jenž typické vlastnosti „správného“ mužského hrdiny postrádá. Meursault je nevyrovnaný, neurotický, izolovaný od okolí a často se jen pasivně zmítá v přicházejících událostech. Za jeho činy lze domýšlet řadu motivací. Co bylo nakonec skutečnou pohnutkou ke spáchání vraždy? Do titulních rolí obsadil Visconti tehdejší hvězdy evropského filmu Marcella Mastroianniho (nahradil původně zamýšleného Alaina Delona) a Annu Karinu. (ČSFD)
(viac)Recenzie (53)
Film je na tři hvězdy, ale krom vlastní inteligence můžu poděkovat právě jemu za plný počet bodů u maturity z češtiny. ()
Nečetla jsem předlohu Alberta Camuse, nemohu tedy film Cizinec hodnotit jako adaptaci románu. Ve filmu je obyčejný člověk Mersault souzen za víceméně náhodně spáchaný zločin zabití. Průběh soudního přelíčení však ukazuje, že nikoli samotný čin, ale sám vrah je předmětem odsouzení. Více, než akt vraždy, hodnotí se prohřešky proti tradicím, neschopnost projevit emoce, nedostatek citu. Mersault není schopen, nebo ochoten jakákoliv citová hnutí předstírat, je upřímný a i proto prohrává. Absurdní příběh je zahalen do surrealistického oparu, vyprahlost obrazů je v souladu s prázdnotou mužova nitra. Pro mne jeden z nejlepších Viscontiho filmů. ()
Síla a kouzlo Camusova románu spočívá v jeho realističnosti, v něčem, co každého z nás může oslovit – člověk odsouzený k existenci, člověk odsouzený za svou každodennost, člověk odsouzený za to, co neučinil, když se každý den nabízí tolik možností volby, člověk odsouzený za to, že nevěří v Boha... Pro Viscontiho jako by nic z toho nebylo důležité a doslovně převedl na filmové plátno pouhý povrch, tedy „děj“ celého románu, vložil hercům do úst pečlivě opsané věty z knihy a ti tak už neměli co hrát, jsou jak loutky. (Vidět tak dvojici Mastroianni-Karina v lepší adaptaci!) Schází zde jakékoliv kouzlo imaginace, tajemství, nejednoznačnosti nebo vůbec touhy něco z románu vyslovit. Film působí jako školní referát z Cizince, v němž se přeříká děj a zkopíruje se kanonická „interpretace“. Zdá se mi, že Visconti Camusův román uchopil konvenčním filmovým stylem své doby (asi neorealismus), a proto mu z celého Cizince zbyla jen kriminální zápletka a sociální pozadí (Alžír, kolonie, Arabové, prostitutky, francouzská justice). Univerzální a nadčasový smysl příběhu se pak touhle politizující optikou zcela zadusil a v kombinaci s doslovným přepisem vět z románu vznikla jen nedůvěryhodná bajka o divném muži, které jen neví, co dělá... ()
Knižní předlohu hodnotím lépe, ovšem tento film (možná i kvůli subjektivnímu dojmu z jeho stáří) si víc nezaslouží. ()
[Literární předloha: Albert Camus - Cizinec] ()
Jakékoli filmové či divadelní zpracování Cizince bude vždy špatně, vzhledem k faktu, že všechny pocity a pochody se odehrávají uvnitř člověka a každý si z knihy vezme něco jiného. Ať se rejža snaží sebevíc, vždy to bude konkrétně jeho pohled. Nicméně tohle zpracování pro mě nemá chybu. Neklidný klid se postupně mísí s absurditou až je celá situace zavržena soudem vyhroceným ad absurdum. Film nedává žádný návod, jak by se divák ohledně něj měl cítit, stejně jako kniha. Pocit, který si tedy divák odnese, závisí čistě na tom, jak na sebe Mersaultův takřka neměnný výraz a apatickou náladu nechá působit.. Visconti četl Cizince zjevně stejnýma očima jako já. A stejnýma očima umožňuje i ostatním, aby celý příběh odsledovali. ()
Na svou dobu působí film značně zastarale, v některých ohledech až amatérsky (některé herecké výkony, sceny apod.). Nicméně se věrně drží předlohy a dokáže na plátno v rámci možností převést alespoň část povahy a smyslu díla. A navíc, i když znám cizince skoro nazpaměť, mě to ani na chvíli nenudilo. Žádné dementní zbytečnosti, nekonečné rádobyumělecké záběry, pozérské manýry a podobné "artové" sračky. Prostě jen velmi dobře zfilmovaný, vynikající román založený především na dialozích (a monolozích). Fatk ale je, že bez znalosti knihy by na mě asi film vůbec nezapůsobil. Co mě však zaujalo, že spoustu věcí (scén) jsem si při čtení představoval velmi podobně. S hodnocením jsem dost na vážkách, ale přikloním se k lepšímu. ()
Správny názov by asi znel: čudák. Inak trápnosť scény na súde zasadzuje filmu u mňa smrteľnú ranu. Tu to neobstojí ani ako komédia, zvlášť nie v kombinácii so snahami existencializmu o serióznu výpoveď. ()
Tenhle film Viscontimu moc nesedl. Nemožnost zasahovat do scénáře se podepsala nad celkovým dojmem. M. Mastroianni je místy toporný, role mu nesedla, potlačovala jeho temperament. Příběh není příliš uvěřitelný, motiv vraha je vykonstruovaný. Snad jen závěrečná scéna kněze B. Cremera vylepšuje skóre. Slabší chvilka mistra. ()
Námět a zápletka: 6/10 ... Vizuální stránka: 6/10 ... Soundtrack: 5/10 ... Didaktický potenciál: 5/10 ... Celkový dojem: 5/10. ()
V pražských kinech se promítal od 25.5.1972 (U Hradeb) ()
rozhodně si nemyslím, že camus je nezfilmovatelný. Camus se i v knize snaží o jednoduchou myšlenku, není na místě dělat z existencialismu složitou filozofii, lidé kolem Viscontiho to zachytili tak jak měli. ()
Luchino Visconti je skvělý vypravěč, perfekcionista v detailech prostředí a jeho doménou je líčení silných až zničujících vášní. A právě zde vidím problém: Camusův Meursault je bezvýrazný člověk, silné vášně téměř postrádá(trochu víc se rozohní až během rozhovoru s vězeňským knězem). Proto spojení Visconti-Camus není úspěšné. Ale je tento Camusův román vůbec zfilmovatelný, nepatří, tak jako Kafkův proces, jen a jen literatuře? A také Alain Delon by byl určitě v roli Meursaulta vhodnější. Nicméně vnější stránku filmu nutno ocenit. ()