Rocco a jeho bratia

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Možná jde o mistrovské dílo italského neorealismu, pro mne však bohužel taky dosti pomalé, neskutečně dlouhé a italsky uřvané dílo. Viscontiho Rocco zkrátka nebyl mým šálkem čaje pro osvěžení, spíš inspirací pro usnutí u televize. A tak můžu hodnotit jen první polovinu filmu. Sorry, Rocco a Tví bratři... (28.11.2009)

Vrcholný zážitek letošní LFŠ. Vzhledem ke stopáži a k jistým nejasným očekáváním stran mého prvního Viscontiho (pozdě, já vím...) jsem očekával pomalou inteleguání záležitost, kterou se bude nutné trochu prokousávat. Ale dostal jsem napínavý, jímavý a zároveň hloubavý film od první minuty. A bože - to snímání. Viscontiho dvorní kameraman Guiseppe Rotunno natočil Rocca tak, že by se dalo každé políčko filmu zarámovat a věšet na zeď. Namontování Dostojevského a Bible (jak o tom trefně ve svém komentáři hovoří Vypravěč) na příběh ze současné Itálie z filmu sice trochu čouhá, ale funguje to. Visconti ve svém vrcholném snímku hledá a obnažuje kořeny lidského zla, ale zároveň měří každé postavě i podíl na něm. Na svém divákovi pak nechává, jak rozřeší úvahu, zda je horší pasivní přístup Victora, Simoneho hrubiánská touha po přepychu, Roccovo (aka Aljošovo) věčné ustupování nebo celoživotní slabost prostitutky Nadi. (02.08.2016)

Čerstvě napadaný, bělounký sníh jako symbol počáteční nevinnosti. Idyla spojená s očekáváním lepší budoucnosti se však záhy rozplyne v sociální drama, které je stejně silné jako vůle Jihoitalů udržet svou rodinu za každou cenu pohromadě. Stůj co stůj. Láska, vlastní obětování, zrada ani smrt nesmí stát v jejich trnité cestě. Neboť rodinná soudržnost musí být nepoddajná a s její intenzitou svítá i nová naděje. (10.10.2011)

Skvělý film, kde jsou na prvním místě postavy, nikoli děj. Což je asi to nejzásadnější, co o tomto filmu můžu říct. A k tomu se mi líbila výborná hudba i herci, především Alain Delon a Annie Girardot. V textu distributora je napsáno vše podstatné a nic zásadního už k tomu dodat nemůžu. Pro někoho jako jsem já, kdo nikdy bratra neměl, je tenhle snímek zajímavou sondou do úplně jiného, pro mě neznámého světa. Posledních 25 minut filmu mi přišlo strhujících a téměř jsem uvažoval u plném hodnocení. Mám rád tenhle typ filmů, ale bezesporu to není podívaná pro každého. Visconti byl vpravdě velikán filmu. (17.06.2012)

Pozoruhodná záležitost, rodinné drama jako řemen, sociální kontext, těžiště v milostném trojúhelníku. Tedy po pravdě... připomínek mám na tři stránky, včetně uřvané italštiny a teatrálnosti, přesto mě tento snímek dostihl a v závěru dokonale rozmázl. Lví podíl na tom má Simone (Renato Salvatori), Nadia (Annie Girardotová) a Rocco (Alain Delon). Dlouze budu přemýšlet nad tím, jak rozdílní mohou sourozenci být a že mohou, vím jistě... (03.02.2020)