Squandered Sunday
Réžia:
Drahomíra VihanováHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Ivan Palúch, Míla Myslíková, Otakar Žebrák, Petr Skarke, Irena Boleslavská, Vladislav Dražďák, Jan Vostrčil, Alexandra Haškovcová, Marcela Nohýnková (viac)Obsahy(1)
Hraný debut vynikající české dokumentaristky čekal na své uvedení dvacet let. Komorní příběh armádního důstojníka v malém městě během jedné letní neděle natočila Vihanová s důrazem na atmosféru a evokaci pocitu marnosti a banality okamžiků neužitečného, promarněného života. Nadporučík Amošt cítí svoji prázdnotu a podvědomě utíká do vzpomínek a představ, které s nimi souvisí... Ubitý jednotvárností a neschopný vystoupit z nesmyslnosti mechanicky naplňované existence v zakletém, odcizeném světě zastaveného času (sugerovaném fascinujícím obrazem letním sluncem spáleného a zchátralého města jako kulisy nudy a letargie, zahnojené svobodárny, páchnoucího sklepa plného krysích terčů, uzavřeného prostoru Okružní ulice), zosobňuje vnitřní situaci člověka konce 60. let. Podstatným stylotvorným prvkem je střih, udělující filmu osobitý „hudební rytmus, kompenzující jeho méně výraznou dramatickou výstavbu. Ve scéně s pistolí je mistrovsky popsán mechanismus odcizení. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (65)
Palúcha škoda, mohl toho natočit. Bohužel, komunisti s ním těžce zatočili. Tenhle film mu asi "na účet" také přišili... ()
Film pro náročnějšího diváka zajímavý zejména střihem. Jinak pěkně ukazuje život vojáka, totiž kde sehnat na chlast, když jsem švorc:) ()
Je to spíš podobenství, i když atmosféra je realistická. Ale k zamyšlení to nutí a tak těch 78 minut není zase tolik velká oběť. ()
Dvě hvězdy jsou možná příliš příkré, ale na tomto filmu je až příliš cítit, jak strašně moc chce být novovlnný, jak moc chce něco zásadního sdělit, jak chce být intelektuálský. Z mého pohledu ale selhává ve všech rovinách. Sdělit nemá co, bezútěšnost lidského života? Jednoho života? Života v armádě? Života v celé republice? Nevím a je mi to jedno. Mozaika jednoho života. Měli jsme si z toho něco vzít? Spíš ne. Velmi špatně se na to koukalo, ne proto, že by sdělení filmu bylo tak strašně moc pesimistické, spíš to bylo prostě nezajímavé a nudné. Velmi nerada to říkám, ale ty hvězdy si zaslouží pouze kamera a Ivan Palúch. Nezaujalo, neoslovilo, nic nezanechalo. ()
Ivan Palúch dokonale obsadil hlavní roli samotářského důstojníka Československé lidové armády, který se v nudě parné letní neděle potácí josefovskou pevností a mátoživě shání stokorunu, aby se mohl opít. Příběh stagnuje v bezčasí počínající normalizace, nevyskytují se v něm kladní hrdinové, ani neusiluje o hlubokou psychologickou sondu: co také hledat v duši lampasáckého desperáta? (Palúch je ovšem intelektuální herec a jeho důstojník Arnošt je celkem málo odpudivý). Vihanová namísto toho s radikální odvahou vystavuje diváka místy nespojité mozaice silně stylizovaných scén, často nepříjemných (hry s revolverem, zabíjení potkanů), absurdních (netečný muž se psem, který zuřivě vyhrabává díru vedle chodníku), trapných (výslech slečen, opalujících se ve vojenském prostoru nahoře bez) nebo groteskních (seznam vybavení pokoje včetně objemu dýchatelného vzduchu), ale scén do detailu promyšlených, se specificky drsnou poezií a cynickým humorem. Výsledek je velmi působivý: nuda v kulisách plesnivé vojenské cimry a přízračně prázdné pevnosti je bezvýchodná, únava ze života Oblomovovského zbytečného člověka je až hmatatelně nesnesitelná a směřuje k předvídatelnému závěru. Pozitivním bodem je jen malá Ingrid, která si s hlavním hrdinou chodí povídat, ale její dárek přichází pozdě... Obdivuhodná prvotina, která ani po padesáti letech nic neztratila a jejíž nálada se vám vryje pod kůži. Míla Myslíková se tu objevuje v netypické roli. ()