RoboCop

Je sice pravdou, že bych tuhle látku viděl raději v rukou Jamese Camerona, ale pak by RoboCop přišel o svoji jedinečnou atmosféru, kterou umí navodit jedině tenhle holandský zvrhlík. Děj sice vyplňuje tradiční béčkovou šablonku osmdesátých let, ale Verhoevenův cit pro postavy, vztahy, zdravou (až komiksovou) nadsázku a svižné tempo povyšuje tento film plně do áčkové kategorie a i když triky zestárly, v těch zásadních momentech (akce, atmosféra) se divák nemusí shovívavě pousmívat, nýbrž naopak stále plně vychutnávat tuhle jedinečnou podívanou. (25.07.2008)

Nejlepším filmem o zmrtvýchvstání Ježíše Krista je původní RoboCop! Tedy pokud se do úvahy berou i alegorie. Kultovní RoboCop Paula Verhoevena patří mezi nejlepší akčňáky 80. let, který s odstupem času zcela odpovídá době svého vzniku, přesto i po letech má velmi výraznou pozici.   Samotný Verhoeven chtěl do filmu skutečně zapojit podobu se zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, především chtěl ovšem natočit takový klasický western v dystopickém prostředí. Původní RoboCop poté nejen víceméně dokázal předpovědět budoucnost města Detroit a též budoucnost, pod povrchem akčního béčka se ovšem navíc skrývá i parádní satira, která si utahuje z americké okázalosti i oslavy násilí. Toho je v samotném RoboCopovi ostatně požehnaně.   RoboCop je zároveň příběhem o souboji člověka se strojem, v tomto případě i v rámci psychologické roviny, kdy se kyborg musí vyrovnávat se svou minulostí člověka a snažit se přitom alespoň částečně nepřijít o své lidství. Prohnilost korporátních společností, korupce, boj s identitou i lidskostí. S odstupem času RoboCopovi na kráse ubírají především pořád tak trochu zastaralé digitální efekty (i když má souboj s ED-209 pořád své kouzlo) a přesto je to i po 35 letech solidní akční podívaná, která je pod povrchem přeci jen víc než pouhou akční podívanou.   RoboCopem se sice mohli stát Arnold Schwarzenegger nebo Rutger Hauer, volba nakonec ovšem padla na Petera Wellera. Především i proto, že mě dle Verhoevena ideální čelist, což je i u RoboCopa tak trochu klíčové. Weller se následně projevil jako skvělá volba, která v rámci možností z této role vymačkala maximum a i pod vrstvou make-upu a většinu času především masky, ze které šlo skutečně vidět pouze čelist Weller vymačkal maximum a skutečně dokázal dát duši ochránci Detroitu, kterému by člověk nechtěl zkřížit cestu.   Skvělý soundtrack Basila Poledourise, především ústřední hudební motiv, který patří mezi ty nejlepší hudební motivy 80. let. Tenhle hudební motiv dokáže přesně prodat atmosféru téhle brutální, zábavné a především chytré akční podívané, která s odstupem přesně definuje Verhoevena jako výjimečného tvůrce, kterému by dneska dost možná dveře do Hollywoodu už nikdo neotevřel......... (22.03.2022)

Další nadčasová klasika od Verhoevena, která vyniká svou satirou, jasným a zřetelným dystopickým světem a hlavně skvělou premisou, která je mistrovsky provedená. Film neplýtvá ani vteřinou vašeho času a vše servíruje s chirurgickou přesností okořeněnou režisérovou jedinečností a nápaditostí. Tolik zapamatovatelných momentů, nápadů, vtipů, gagů a zabití. Prostě jedinečný kousek od jedinečného filmaře na jehož filmy se ne každý naladí. No a k tomu ty efekty a hudba! Prostě lahoda! Perfektní film. (24.01.2023)

Ač se RoboCop zdá být na první pohled pouze akční sci-fi s vymytým mozkem, není tomu tak. Pod touhle slupkou občas vykoukne i zajímavá myšlenka. (Asi nejvíc se mi líbila scéna, kdy robot ED-209 omylem zastřelí zaměstnance firmy OCP na své vlastní předváděčce, a jediné nad čím se všichni podíví je, o kolik to vyjde dráž.) Jen je škoda, že čím více se blíží konec, tím více se z toho stává bezduchá akční střílečka. Ale po právu také akční klasika. To už se, tak jako mnohokrát předtím i potom, nedá říct o pokračováních. (28.01.2005)

Trikově úsměvné, osmdesátkově jednoduché, vyzněním jednostranné, výrazně satirické a verhoevenovsky přestřelené. A přes to všechno svým způsobem neodolatelné. Idea téměř neporazitelného policisty, kterému bude divák oddaně fandit, je totiž překvapivě vydařeným nápadem, kterému nejvíc pomáhá perfektní sveřepý výraz Petera Wellera a geniálně prostý heroický hudební motiv. A právě ona nadsazená společenská satira dává vší akci o něco vyšší rozměr. (31.08.2007)