Základný inštinkt

V základním instinktu ukazuje Paul Verhoeven vše, je pro něj tak charakteristické. Jeho krédo, aby vše vypadalo ve filmu jako ve skutečnosti, se snaží dodržet a zobrazuje jak sexuální scény, tak i brutální akce, ve kterých cíleně dosahuje v divákovi znechucení. Navíc ještě perfektně graduje akci s hudbou (ostatně jako v každém jeho filmu) a buduje tak nezapomenutelnou atmosféru, plnou napětí. Hlavně se mi líbila nevypočítatelnost děje, kdy divák opravdu neví (resp. ví, ale film si s ním od začátku hraje a neustále své závěry měnit - stejně jako si se všemi pohrává Cathrine) jak bude pokračovat další minuta... Verhoevenův styl se mi líbí, rád se nechám strnout jeho režií, která dovolí všemu vyjít na povrch (ať už to zní sebevíc béčkově). Základní instinkt je prostě výborný film, který Vás dokáže až do konce upoutat a napnout a zároveń i překvapit... (25.02.2008)

Verheoven v Základním instinktu proszauje více vážnosti, než je pro jeho tvorbu obvyklé a, nezlobte se na mě, nedělá to dobrotu. Formálně podařený film (zaujmou hlavně herecké výkony, syrové pojetí sexuálních scén a de Bontova kamera) je tak ochuzen o pořádnou osobitost i nadčasovost. Promluvy jako "Já s ním nechodila. Šukala jsem s ním." mohly vyvolávat dusnou atmosféru v roce 1992, ale dnes už takové věci slýcháme běžně, velmi podobné je to i se souložícími scénami. A co je nejhorší, Sharon Stoneová mi nepřipadalani na chvíli nějaknepřkonatelně přitažlivá a vůbec jsem nechápal, že jí může Duoglas (resp. jeho postava) natolik podlehnout. Verhoeven si Základním instinktem sice získal na svou stranu kritiku, ale já, jako Paulův fanoušek, preferuji možná méně vážnou, zato osobitější a kouzelnější část jeho tvorby. (24.10.2007)

Setkání s ženou již od dob křesťanství téměř bez výjimky představovalo osudové pokušení, smilstvo, hřích, svedení na scestí... a doplatil na to i Verhoeven. Na jednu stranu zažehl kariéru Sharon Stone, na druhou stranu svůj film zúžil na jeden jediný, onen přesnožkový flór, což ale filmu nesmírně ubližuje. Inu, to máte tak, když vám femme fatale, popř. žena vamp (typ smyslné svůdnice) „vystoupí“ z příběhu a přesáhne hranice filmu. (14.05.2009)

Jasná návaznost na Hitchcockův pohled na ženu jakožto filmovou postavu a zároveň přejmutí některých předpokladů filmu-noir -po vzoru patriarchální kinematografie je zde hlavní ženská postava zdrojem vizuální rozkoše - podívanou (v erotických scénách oslavujících ženské tělo a ještě explicitněji ve slavné scéně výslechu) - a zároveň i zdrojem úzkosti (potenciální vražedkyně), a to jak pro hlavního hrdinu, tak i pro diváka (mužského samozřejmě). Zároveň je ale hlavní postava, která drží všechny trumfy v diegetickém světě, hlavním hybatelem děje a s mužskými postavami si hraje, jak se jí zachce (v tomto případě potěšení pro feministické publikum). __ Verhoven je znám svou posedlostí vizualizace nahého ženského těla, v tomto filmu ale zároveň zobrazuje ženské tělo jako nejúčinější manipulační nástroj vůči mužům. Mysl Douglasova detektiva je zatemněna a jeho jednání popohání chtíč a pudy - jeho touha se stala jeho největším nepřítelem a spisovatelka Sharon Stoneové využívá svou funkci podívané a objektu touhy ve svůj prospěch. ___Základní instinkt je z genderového hlediska více než zajímavým počinem, jako detektivka s prvky noiru funguje skvěle a na poli erotického thrilleru ční vysoko nad samoúčelnými filmy díky své hutné atmosféře, odvážným scénám a jejich logickému zasazení v ději. 85% (22.01.2010)

Rvu si vlasy, když si vzpomenu kolikrát mi tenhle film už utekl... Po jedenácti letech jsem ho ale konečně lapil a umřel v extatické agónii z dokonalé filmařiny. Neviděl jsem nikdy lepší femme fatale než je Sharon Stone v tomto filmu, stejně tak jako neuvěřitelně jiskřivé a brilantně dynamicky prostříhané sexuální scény, za které by měl Verhoeven dostat metál. Neslyšel jsem takový nápor hlášek na minutu čtvereční. Atmosféru, že by se dala krájet jako Rákosníčkova pověstná mlha. A už vůbec nikdy jsem se tak nebál sekáčku na led, který máme v šuplíku... (03.03.2003)