Základný inštinkt

Klasika, kterou si troufám označit za nejlepší erotický thriller všech dob. Na začátku 90. let to zkoušeli i jiní, ale tady se sešli Verhoeven, de Bont, Douglas a hlavně Sharon Stone (bez kalhotek) ve špičkové formě, takže o vítězi bylo prakticky rozhodnuto. Nejvíce zamrazí, když přichází filmový závěr a kamera se nám přeci jen ještě na chvilku vrátí, aby nám vyjevila co že se to pod tou postelí vlastně nachází. 80% (13.01.2022)

Sex ukončený nečekaně drastickým mordem. Začátek dává tušit mnohé, příběh se ale vydává dál poklidnější cestou. Zanedlouho poprvé udeří úžasná mrazivá hudba Jerryho Goldsmithe a hitchcockovská atmosféra je definitivně nastartována. Inteligentní, ale chladně působící spisovatelka Catherine Tramell, perfektně ztvárněná Sharon Stoneovou, je na počátku téměr vtisknuta do pozice vraha, aby mohla začít rafinovaná hra s divákem, který je směrem k závěru více a více viklán. Je vrahem vážně ona? Postav se ve filmu vyskytuje jen málo. Role mužského protějšku Stoneové připadla Michaelu Douglasovi, jehož detektiv Nick Curran má do vzorného policisty nekonečně daleko - kladné postavy se tu ostatně moc nevedou. Neustálá pachuť perverze taky naznačuje lecos. Celkově nedokážu filmu vytknout prakticky nic. Napětí bylo permanentní, atmosféra (podmalovaná patřičnou hudbou) dýchala ledem, Stoneová i Douglas jsou ve svých rolích dokonalí, psychologická hra funguje a je inteligentní. Tvůrci navíc věděli, kdy zaskočit brutalitou a kdy osvěžit detektivku automobilovou honičkou. Sekáček na led je pěkný svinstvo... (22.09.2007)

Tak do třetice všeho Verhoevenského je tu Základní instinkt. A tentokrát už Paul trefil moji hlavičku naprosto přesně. Zatím se moje postupné setkávání s ním vyvíjí po stále stoupající křivce. Robocop bylo pouze dobré nekompromisní béčko, Total Recall byl dobré nekompromisní béčko s hláškami a skvělým obsazením, který se dokonce snažil o nějakou filozofii a Základní instinkt je áčko každým coulem a nejen ledajaké.. Stejně jako kOCOUR se musím divit, proč mně tenhle film tak dlouho míjel, když jsem si už dávno ujasnil, že žánr kriminální thriller je jeden z mých nejoblíbenějších a 90. léta jsou jejich zlatým obdobím. Možná jsem se trošku bál té pověsti, která kolem Holanďana koluje, že se vyžívá na zbytečném násilí. Nepravdivost tohoto tvrzení jsem si už ověřil dvakrát a dostal se k vrcholu jeho tvorby, kde právě tuto věc odsunul stranou a ponořil se zcela do jiného násilí. A to psychického. Film je geniálně rozvržená a rozehraná hra s psychikou jednotlivých účastníků, kde si jedna postava hraje s druhou, nemělo by se věřit nikomu a pomalu, velmi pomalu a rozvážně se brodí špínou, odpadky a krví a jinými tekutinami k finálnímu rozuzlení, kdo je vlastně psychopat? Sharon Stone je jako Catherine zvrácená a šílená mrcha, manipulátorka a stále nad věcí (ten její klidný výstup mně doslova vytáčel), ale hlavně nebezpečně sexy.. Není divu, že vnitřně rozpolcený, nervní frajírek (no, frajírek až později, a asi ne bez důvodu, ale stejně) Douglas rychle padne do její sítě.. Šílená atmosféra, to dusno, ponurost a hutnost každé druhé scény je strašně vyčerpávající a uspokojující. Stone definitivně stanovila jeden z největších sex symbolů v historii, scéna z přehozením nohou je... ufff a Verhoevenův cit pro natočení správně vzrušující, jako slunce rozžhavené erotické scény maximální. Když je tam takové dusno, není divu, že člověk potřebuje chlazený nápoj - led a sekáček na led :)) Brilantní, vygradované, atmosférické, pomalé, výborně zahrané a základní instinkt se to určitě nejmenuje pro nic za nic. A dovolil bych si souhlasit s Douglasovým FotC (C jako century :)) A ted hurá na Hvězdnou pěchotu, ale tentokrát od křivky nic neočekávám, protože to bude zatraceně těžký (29.06.2012)

Paul Verhoeven stojí za řadou kultovních záležitostí (Robocop, Total Recall, Hvězdná pěchota), spousty diváků má ovšem největší místo v srdci pro jeho Základní instinkt. A to nejen díky Sharon Stone, ale i díky výtečné práci s atmosférou, která výjimečně pracuje s očekáváními, skvělému vizuálu kameramana Jan de Bonta, ikonické ústřední melodii od Jerryho Goldsmithe, která zní v hlavě ještě dlouho po konci filmu a především díky které detektivní zápletce, která si s pravidly detektivek hraje tak trochu po svém. Stejně jako samotná Sharon Stone v tomto filmu je tak Základní instinkt nevyzpytatelný. Sharon Stone se díky Základnímu instinktu stala jednou z nejikoničtějších femme fattale v historii kinematografie, po Total Recall navíc definitivně mohla předvést, že se pod povrchem krásné ženy skrývá i schopná herečka, která v jedné roli dokáže vystřídat více poloh. Známý provokatér Paul Verhoeven se bez částečných provokací neobešel ani zde. Jako obvykle v roce 1992 nový Verhoevenův film způsobil pozdvižení, protože se Verhoeven opět nedržel zkrátka. Především co se týče sexuálních scén. Verhoeven přitom natočil thriller, který dokáže snadno evokovat třeba thrillery od Alfreda Hitchcocka, jde o ukázkový neo-noir, který dokáže krom ústřední zápletky rozvíjet nějaké osobní drama, skutečně šponovat atmosféru i přes fakt, že se vše zdá být předem očividné a především proti sobě stojí Michael Douglas a Sharon Stone s vynikající chemií. A díky tomu mohli mít všechny ty erotické pasáže takovou jiskru, jako by divák skutečně sledoval pár milujících se veverek. Ocenit se musí především scénář Joea Eszerhase, který skutečně přišel se zápletkou, která se z diváckého pohledu ráda objasňuje, klíčem je poté to, že Verhoeven by se nejspíš jen tak nechopil filmu, který by neměl nádech satiry. Ta možná v Základním instinktu není tak očividná jako u Robocopa či Hvězdné brány, je ovšem velmi snadné si pár lehkých náznaků všimnout. Především to ovšem skutečně funguje jako thriller, kde napětí skvěle funguje i v samotné závěrečné scéně, která opět ukázkově pracuje s očekáváními. Verhoeven těch kultovních filmů natočit skutečně dost, Základní instinkt je ovšem v jeho kariéře i dost možná nejvýraznější. Motivy sexu a smrti, bravurně budovaná atmosféra a jedna z nejbrilantnějších femme fatale v dějinách filmů, kdy tento film Sharon Stone definitivně nakopl kariéru naprostým právem. Ten parádní soundtrack Jerryho Goldsmithe je pak už jen třešničkou na dortu..... (23.03.2022)

Spisovatelka Catherine Tramellová ráda ve svých knihách popisuje vraždy, které se následně v její blízkosti stanou. Teď zrovna zemřel jeden šťastlivec při koitu a policie už marně zkouší svoje osvědčené triky na provokující spisovatelku. Catherine svými svůdnými křivkami neomylně začíná dráždit detektiva Currana, který se od ní brzy rád nechá tahat za nos, fusekli i penis. Curran je samozřejmě spokojený se sexuálními hrátkami s neukojitelnou bisexuální nymfomankou, ale její nový román, o zamilovaném poldovi zavražděném svým "blonďatým sluncem v šedi všedního dne", ho trochu znervózňuje. Nezbývá než si vzít sekáček na led, dlouhou šálu a se sexuálními schopnostmi jednoho typu hlodavců, který miluje kopulaci v korunách stromů, chvátat k zářivé budoucnosti. (03.09.2009)