Gerry
Obsahy(1)
Alegorický příběh o dvou spolužácích, kteří se vydají na symbolickou cestu zvláštní krajinou nejmenovaného přírodního parku (natáčelo se v kalifornském Death Valley a v argentinském národním parku Valle de la Luna), aby posléze zjistili, že se ztratili v poušti a zůstali odkázáni jen sami na sebe. Putování hrdinů oba se shodou okolností jmenují Garry je metaforou cesty člověka životem a režisér Gus Van Sant vidí východisko z duchovní prázdnoty současného světa v úniku k jediným skutečným hodnotám k přírodě a přátelství, na kterém jsou oba hrdinové závislí. Gus Van Sant spolupracoval na přípravě scénáře s představiteli hlavních rolí Casey Affleckem a Mattem Damonem, jednotlivé scény jsou ovšem výsledkem improvizace obou herců přímo při natáčení. Jejich výrazná autentičnost zaujme v kontrastu s dlouhými poetickými záběry krajiny, které Gus Van Sant kreslí ve spolupráci se svým kameramanem Harrisem Savidesem. Sám se přiznává k výrazné inspiraci evropskou tvorbou, zejména filmy Andreje Tarkovského a maďarského režiséra Bély Tárra (Satanské tango). Závěrečné titulky jsou věnovány památce Kena Keseyho, jehož cestu autobusem napříč celými Spojenými státy na konci 60. let popsal ve své knize Kyselinovej test "The Electric Kool-Aid Acid Test" spisovatel Tom Wolfe. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (64)
Je fascinující, že ten film vzniknul, protože van Sant poprvé v životě zkusil hrát počítačové hry a fascinovala ho kamera v nich. Občas jeho intuitivní talent oceňuju (i když jsem přesvědčený, že je to dost hloupý člověk), tady jde ale primárně o tápání s několika krásnými záběry a uhrančivými okamžiky, ale hlavně banální a povrchní uměníčko. Z trilogie o smrti mě naprosto dostal prostřední Slon, u ostatního se spíš nudím. Prostě si myslím, že za padesát let od Godota se šlo dostat aspoň o krůček dál než na tuhle upachtěnou tisící metaforu života coby absurdní cesty. Možná kdybych měl jinou náladu... Možná kdybych to viděl v kině... Kdo ví. 55 % ()
Gus Van Sant je jedním z mála režisérů, kteří jdou proti proudu. Vyprázdněná narace v Gerrym je opravdu velkým kusem pro diváka a záleží na každém, jestli to skousne. Doporučuji si zároveň přečíst 40. číslo cinepuru (online zde), kde je případ vyprázdněné narace tuším dokonce ukazován i na Gerrym.______Pokud se do filmu ponoříte a necháte ho na sebe působit, může se vám stát až halucinogenním a rozhodně netradičním filmovým zážitkem. Na filmu si jde přece cenit i více věcí než jen příběhu... ()
Dva debilové nedokážou na dvou metrech čtverečných najít cestu zpátky k autu a tak jdou, jdou, jdou, aniž by je napadlo třeba určit si směr nebo nějak zkusit jít aspoň rovně, cokoliv. O to větší výsměch si zaslouží závěrečné scény (východ slunce, "ta věc" a náhlý příval sil), protože to ještě víc říká, o jaké debily šlo a ještě víc to odhaluje naprostou, ale naprostou pazdnotu tohoto díla. Symbolická cesta, alegorie, poetické záběry? Nedejte se vysmát. To je pak alegorií a smybolickou duchovní cestou i moje noční cesta na záchod u babičky, když musím přes dvě místnosti a na zemi roztahané šňůry. To kdyby Gus věděl, úplně ho šlehne, jak symbolické významy taková noční cesta na malou obsahuje! A to když ještě měla na zahradě seknrůvnu, to bylo něco! Napínák jak sviň. Měl bych napsat scénář a jistě to nějakou cenu někde sežene. ()
Interesting. Hlubší poselství tohoto snímku může zůstat někomu zcela skryto a neviděno, stejně jako jinému otevřeno a viděno zcela (ne)jasně. Gus Van Sant paří mezi jednoho z nejproměnlivějších a nejosobitějších režisérů. Jeho filmy jsou pokaždé jiné. Za zmrvené Psycho bych ho nejradši ukamenovala, Dobrý Will Hunting je genialita a Slon je zase depresivní sonda do jednoho dne na střední škole. Již úvodní nekončící scéna s nádhernou hudbou Arvo Pärta dokáže navodit patřičně melancholickou náladu, kterou při sledování uvítáte. Ovšem, pouze pokud patříte do té skupiny diváků, kteří v tomto snímku spatřili hlubší poselství:) Ta druhá část může usnout nejspíš ještě před tím, než se hlavní hrdinové dostanou na místo určení:) Matt Damon a Casey Affleck dostanou chytrý nápad vydat se na výlet daleko od civilizace. Na místo, kde vládnou skály, útesy, písek a poušť. Už ne tak chytré je to, co následuje potom. Vždyť je to holý nerozum vydat se do takových končin a přitom si s sebou nevzít alespoň základní vybavení trampa. Mezi to bych zařadila dostatek tekutin, vydatnou svačinu, mapu, kompas a případně i mobilní přístroj. Celou dobu jsem nad tím přemýšlela, ale usoudila jsem nakonec, sice s pochybami, ale přece jen, že to tak prostě všichni zapojení do tohoto snímku po domluvě rozhodli:) Další věc, nad kterou jsem bádala, byla nějaká skrytá symbolika toho, proč spolu ti dva za celý film skoro ani nepromluvili. Pokud se ovšem nejednalo o diskusi o navigaci:) Nejlepší kámoši a skoro spolu ani nemluví? Každopádně, zrovna tyto faktory výrazně pomohly k jakési zvláštní, až mystické atmosféře, kterou tento snímek vyzařoval. Jakoby se nad ním vznášel jakýsi oblak nejasností, nějakého skrytého spirituálního významu. Jak už zde bylo mnohokrát řečeno, Gerry není pro každého. Musíte na něj mít tu správnou náladu. Náladu na osobitý artový počin, který ve Vás může zanechat jakési jemné, melancholické opojení. ()
Úplně marný to nebylo (nalákala mě parádní úvodní část). Kladně hodnotím hudební či zvukovou složku. Jen jsem pořád čekala, kdy se k těm krásným záběrům přidá něco, co dá filmu hlubší rozměr. A ono nic nepřišlo, nebo jsem si aspoň nevšimla. Místo toho pro mě film postupně ztratil kouzlo a poslední čtvrthoďku jsem dokoukala silou vůle. Mírné zklamání, podobným experimentům fandím, ale Gerry na mě nezafungoval. ()
Galéria (29)
Fotka © 2003 ThinkFilm
Zaujímavosti (3)
- Zápletka filmu zdieľa isté podobnosti s udalosťami sprevádzajúcimi smrť Davida Coughlina, ktorého zabil jeho priateľ Raffi Kodikian po tom, čo sa spoločne stratili v Rattlesnake Canyon v Novom Mexiku. (petite fille)
Reklama