Let It Be

Pro dlouholetého fandu muzicírujících Brouků je nakouknutí do studia při dobrušování nesmrtelných songů skutečnou lahůdkou. Bylo skvělé sledovat nadšení v očích hudebníků ve chvíli, když do skladby vnesli nějaký funkční nápad nebo si jen tak spontánně zapreludovali pro radost. Všechny jejich neshody se v těch chvílích rozplynuly do ztracena. Mne nejvíce uspokojil okamžik, kde se George s Ringem mazlili u piana s jednou z největších pohodovek - Octopus's Garden. (21.08.2011)

V průběhu sledování jsem musel zkousnout dvě věci. Let It Be není film, ale dokument. A není to dokument o kapele, ale její hudbě. O náladě v kapele se moc nedovíte, i když určité náznaky tu jsou - Paul navážející se do George, Ringo kterého nikdo neposlouchá, znuděný John pronásledovaný věčným stínem Yoko. Tohle je o hudbě nejlepší kapely všech dob (Queeni prominou) a jako takové je to fantastické. Je neskutečné kam se kapela za 7 let posunula, co všechno dokázali zahrát a na jaké nástroje. Číší z toho neskutečná instrumentální paráda, zároveň je vidět, že kapela ke konci kariéry značně přitvrdila a pokud to ze začátku byl kytarový popík, ke konci to byl plnokrevný rock. Celkem by mě zajímalo, co by kapela hrála, kdyby vydržela do sedmdesátek - stali by se z nich další Párpli či Zepelíni? A teď si jako popař zahraju na ďáblova advokáta, protože bych řekl že pod to haldou instrumentací se ztratil cit pro jednoduchý hit na první dobrou. Ovšem to je jen subjektivní názor, navíc i tady jsou nezapomenutelné songy - Long and Winding Road, Don´t Let Me Down, Across The Universe, Get Back a především nesmrtelná titulní Let It Be. Akademie opět zaspala i když film dostal Oscara za hudbu, titulní píseň, na 100% největší hitovka roku 1970 nebyla ani nominovaná. Každopádně pokud jsem přemýšlel o hodnocení, finální koncert na střeše (srocující se lidi a naštvaní poldové included) má takovou atmosféru, že 5* nakonec bylo zcela jasných. Krásné rozloučení s legendou. (08.12.2022)

Labutí píseň Beatles. A povedená. Na to, že jde o dokument, to má vypilovaný scénář, za který by se nemusel stydět profík. Celý dokument se dělí na tři části - prvních dvacet minut zkouška, čtyřicet minut nahrávání ve studiu a posledních dvacet minut koncert na střeše. Každá ta část má své - jen Yoko Ono se proplétá všemi částmi jako mlčenlivá stíhačka svého partnera, dohlížející na to, jestli nedělá nějaké nepřístojnosti. Možná to tak nebylo, ale prostě to tak vypadá - ta ženská je všude. Ještě že nejsou záběry z WC, možná by byla i v míse. Je vidět, jak hodně si rozumějí Ringo a Paul, jsme svědky toho, jak George Harrison pomohl Ringovi s jeho písničku Octopus' Garden, Paul zavzpomíná na písně, které sice vznikly, ale nikdy je kluci nenatočili ani nezpívali, jen pro sebe a ukázky dvou zazpívá, John Lennon obohatí vizuální dojem tancem s Yoko Ono na jednu z písní, kluci zavzpomínají na dobu rock'n'rollu, objeví se asi Paulova malá dcera, Paul vypráví, jak točil s Maharishim nějaký film, a co se střechy týče, je zajímavé sledovat, jak se lidé zastavovali, jak lezli na střechy, ale jak koncert vadí byznysmenům ("Písničky jsou dobré, ale tady ruší obchody.") a jak se pak londýnští bobíci (policajti) snaží na základě stížností dostat do domu, a když se dostanou dovnitř a na střechu a chtějí koncert zrušit, nasadí Beatles písničku Get Back, což tady může mít význam jako Táhni, a kdy si do textu na ubohé policajty dovolí pár poznámek. Stěžejním bodem filmu je ale asi 46. minuta, kdy pravděpodobně Ringo mluví s Lennonem, který nijak nereaguje, jen kouří cigaretu, a tak Ringo vede monolog o tom, jak nechápe George, proč nechce koncertovat, a že už v Hamburku to kazil, a že nervozní budou pořád a že nejsou jako Stravinsky, jak si George myslí, a že i ty filmy měly smysl. Plus ve filmu zazní celá řada skvělých skladeb - od těch meditativnějších od George a Johna, po odlehčenější a veselejší Paula a Ringa. (23.04.2019)

Viděl jsem všechny filmy/muzikály/art-worky s legendárními The Beatles, ale tento mi přišel nejobyčejnější a opravdu nudný. Umístit téměř statickou kameru mezi hudebníky zkrátka dle mého není umění (v metaforickém slova smyslu, samozřejmě). Celý počin zachraňuje závěrečný výstup na střeše, který se jediný podobá similárním výstřelkům této čtveřice. :) "Yeah, okay, well, I don't mind. I'll play, you know, whatever you want me to play. Or I won't play at all if you don't want me to play, you know. Whatever it is that'll please you, I'll do it." (10.03.2007)

Ne, já prostě s Beatles nemohu jinak. Slyšet je zpívat a vidět je u toho, to je prostě krása a je jedno, že to je ve formě, která místy připomíná spíše nahrávku fanouška, který se potuloval kolem kapely zrovna ve chvíli, když zkoušela nebo hrála. Ta čtveřice je prostě úchvatná a přitom máte pocit, že jsou celkem normální. Jako kdyby ani nic nenasvědčovalo tomu, že to je jedno z jejich posledních společných vystoupení. (16.12.2015)