Ťažký deň

Tenhle film je zajímavý a řada písniček do něho skvěle zapadá. Jde o nestárnoucí klasiku, která by v rukou jiného režiséra než je Richard Lester, mohla působit až plytkým dojmem, ale nestalo se tak. Spousta humorných situací je zde bravurně zvládnuta a Brouci hrají jako o život. Pobaví to zaručeně a po tomhle filmu se vždy dostaví dobrá nálada, což se s jistotou nedá prohlásit o většině současných komedií. Mé hodnocení: 90% (15.11.2009)

Perný den je stejně jako Čtyři svatby a jeden pohřeb britská komedie. Jaký je mezi nimi rozdíl? Značný. "Svatby" jsou popkorn a Perný den je totálně ulítlý film. Beatlesáci hrají přirozeně, nejlepší z nich je ale Ringo, který opravdu HRAJE. Je tu spousta vtípků, které nepochopí každý: "Oni jsou jen TŘI!" (13.05.2003)

Film i po letech ukazuje o čem byla Beatlmánie. Tento film nasál atmosféru tohoto fenoménu a dokáže ji i po letech předávat. I když se jedná o fikci, přesto i po letech vysílá charsima čtyř mladíčků a dnešního diváka. Na tom, že se kdysi dávno zrovna tihle čtyři klučíci sešli je fakt něco téměř magického a osudového. Snímek je navíc obdařen klasickým britským humorem a téměř nesrozumitelným dialektem. Osobně mám rád spíše pozdnější písničky, ty ranné mi přijdou jako vodrhovačky, ale když to vidím přímo z úst Johna a Paula, tak mě i tyto skladby dokážou strhnout. (02.01.2008)

"Napadl mě řetěz s koulí, ale on by na mě chrastil na veřejnosti." Beatlemanii jsem osobně nezažil, takže jsem rád, že jsem se s ní mohl seznámit alespoň přes filmový plátno. S Perným dnem jsme se potkali ve chvíli, kdy jsem vyšmelil první desky Beatles a od první chvíle jsem věděl, že tuhle muziku budu poslouchat hodně dlouho. Zatím tedy v podstatě celej život. Perný den mi ukázal, že Beatles byli zlobiví kluci, na vše reagovali sarkasmem, byla s nimi sranda a i když mě moc nebavil intrikující dědeček, tak pro mě tohle je legendární snímek. Užil jsem si v něm hudbu, tiskovou konferenci i svobodomyslnost tryskající z lidí, kteří jsou mladší, bohatší a více bezdětní než já. Taky jsem dostal informaci, že se do Ameriky dostanu, když u Grónska zahnu doleva a já tuším, že se mi to jednou bude hodit. (21.03.2019)

Výjimečně zdařilé dílko, kde těžko tušit, co ze scén bylo plánovaných, a které nikoliv. Do té doby dokumentarista Lester natočil film dokumentárním způsobem, čímž mu dodal zvláštní kouzlo včetně minipříběhů (nefungující obraz na monitoru v režii při koncertu a pokusy asistentky jej naladit), scenárista Alun Owen pak během víkendu s Beatles zapsal jejich hlášky a zvláštní humor i hry se slovíčky a dokázal to ústrojně do filmu vrazit. Navíc je zajímavá linie uťápnutého Starkeyho a jeho méněcenných pocitů, jež vyvrcholí v úžasných scénách jeho fotografování po městě a dialogem s kluky - což celé pak zase vede sympaticky k tomu, že jak ti kluci ze třídy (čtyři) se nakonec sejdou u řeky, neb k sobě patří, tak i Beatles se před koncertem sejdou všichni, protože přijdou na to, že bez toho jednoho vlastně nemohou vystoupit a jsou nekompetní). Inu a k tomu ozdobička na dortu ve formě Paulova dědečka, který je k sežrání (ale doma bych ho mít nechtěl). A samozřejmě písničky od Beatles a ty fanynky, co si rvaly vlasy (copak asi na rto říkají dnes, když se vidí? :-)). Jako záznam té doby je to celkově kouzelné, příjemné, natočené s nadhledem a se správným, rošťáckým vtipem. Škoda, že pak Beatles zblbnuli a vymastili si mozek drogami. (15.03.2015)