Poslední závod
The Last Race
Réžia:
Tomáš HodanScenár:
Tomáš HodanKamera:
Jan Baset StřítežskýHudba:
Jakub KudláčHrajú:
Kryštof Hádek, Oldřich Kaiser, Marek Adamczyk, Vladimír Pokorný, Judit Pecháček, Jan Hájek, Gabriela Pyšná, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Bastian Beyer (viac)Obsahy(1)
Krkonoše boli pred prvou svetovou vojnou chudobným regiónom, v ktorom sa stretával český živel s nemeckým. Bohumil Hanč bol najznámejším českým lyžiarom svojich čias, ktorý vyhrával preteky doma aj v zahraničí. Všestranný športovec Emerich Rath bol zase jediným Nemcom, ktorý sa pravidelne zúčastňoval na českých pretekoch. Ostatní Nemci z Krkonôš ich z národnostných dôvodov bojkotovali. Hanč a Rath sa dobre poznali a stretli sa aj na štarte osudných pretekov v roku 1913. Po prvom kole sa počasie rýchlo zhoršilo, vypukla snehová búrka a všetci súperi sa postupne vzdali. Hanč zostal na trati sám, boj o prvé miesto sa však čoskoro zmenil na boj o holý život. Václav Vrbata stojí na trati ako jediný divák, Emerich Rath sa vydáva Hančovi na pomoc a všetci traja začínajú v neľudskom mraze a nepreniknuteľnej víchrici písať príbeh o hrdinstve, odvahe, nezlomnej vôli a priateľstve. (Bontonfilm SK)
(viac)Videá (7)
Recenzie (364)
Píděním se po netu s potěšením zjišťuju, že scénář se věrně držel skutečnosti, a za to mu patří důležité body navíc. A jsem i tuze rád za hold velezajímavé osobnosti Emericha Ratha, jehož životní příběh by si zasloužil samostatný celovečerní film, ne-li seriál. Samozřejmě plusem jsou i pěkné krkonošské exteriéry, nebo interiéry (Hančova roubenka). A mínusy? Třeba několik teatrálních a otravně polopatických scén o napjatých vztazích mezi Čechy a Němci za Rakouska, nepříjemná a podle mě nevhodně zvolená "moderní" hudba v několika scénách, nebo nešikovný střih s Vrbatou v závěru. Ale na české poměry nadprůměrně působivé drama. ()
S odstupem necelých 70 let vznikla nová pocta českému ski. Příběh Hanče a Vrbaty nově vzpomenul také na Emericha Ratha, což je jedině dobře. Poskládat tolik příběhů v jeden celek nebylo snadné a výsledek je nad očekávání výtečný. Český nacionalismus z doby konce Rakousko-Uherska, bergfilm, sportovní drama a pokrytectví 50. let, to vše zrcadlí naši národní povahu a zátěž, kterou v sobě nosíme. Poslední závod je vystavený na podobném oblouku jako Obslouhoval jsem anglického krále a nevšedně mu to svědčí. Film roku. ()
Všechno je to tak nějak napůl. Konflikt mezi Němci a Čechy začne zajímavě slovní přestřelkou, pokračuje pěveckým přetahováním a pak vymizí. Amatérismus pořadatelů, kteří si nedokázali ohlídat dojetí všech závodníků do cíle, sice začne nabubřelým proslovem o profesionálním závodu, zkratkovitě se věnuje několika podivnostem (ad hoc změněná trasa a předsunutý začátek), ale pak již jen ukazuje naprostou nekoordinovanost a zoufalost těch pár chlápků, kteří milují lyže, a tak shodou okolností pořádají nějaký závod na nich. Ani to zbytečné furianství Hanče, který nebyl ani v té největší nepřízni počasí ochoten odstoupit, nemá dostatek prostoru, aby si jej mohl divák řádně uvědomit. Naopak je ve filmu mnoho zbytečných scén, které příběh nikam neposouvají a jsou natočeny bez byť jen náznaku zkratky. Evidentní režisérskou nevyspělost bych dokázala Hodanovi odpustit, ale to, že se ji snaží překrývat fíkovým listem patosu, nikoliv. ()
Tomáš Hodan sa vo svojom prvom režijnom projekte ukazuje ako človek so skvelým citom pre rozprávanie príbehu. "Poslední Závod" pravdepodobne bude jeden z mojich tohtoročných favoritov medzi najlepšími filmami. Silný príbeh, ktorý som predtým nikdy nepoznal, veľmi zaujímavé osudy hrdinov a okrem toho podané s tak citlivou precíznosťou, že film ma absolútne dostal. Čo som aj potom pozeral zbežne historické udalosti na internete, tak film sa drží pravdy a snaží sa ju podať čo najúprimnejšie. A realita je taká, že som mu to v mnohom skuotčne uveril. Vedel som si predstaviť všetkých našich hrdinov, ich osudy a bol som zvedavý kam to celé dospeje. A musím povedať, že ku koncu som bol ešte obohatený o jednu vec, s ktorou som akosi vnútorne nepočítal. Nechcem prezrádzať moc (najmä ak nepoznáte osud a príbeh Bohumila Hanča) a úprimne by som do tohto filmu išiel asi s čo najmenšou dávkou informácií. Ak však históriu poznáte, tak vás to tak neprekvapí. No pri mne to dodalo filmu ešte väčšiu dávku náboju. A okrem toho si myslím, že sa venuje správnu dávku času jednotlivým udalostiam. Nemáme tu len ten posledný závod a konkrétnu tragédiu. Máme tu toho oveľa viac. A postupne začneme chápať čo všetko vlastne bolo za tým všetkým. Lebo často za niečo nemôže jedna vec. Je tam viacero faktorov. A myslím si, že občas si osud s nami zahrá veľmi zaujímavú hru. Pretože vo všetkom často rozhoduje obrovská dávka náhod, ktoré nemôžeme predpokladať. Ale udejú sa. A tým je tento príbeh tak silný a uveriteľný. Hodnotenie: A ()
Galéria (71)
Zaujímavosti (19)
- „Po sto let byl příběh Hanče a Vrbaty překrucován, aby vyhovoval momentální společenské a politické situaci. Postava sportovce Emericha Ratha byla zcela vymazána. Studiem dobových materiálů se nám podařilo zrekonstruovat závod minutu po minutě a ukázat ho bez dobových nánosů tak, jak se skutečně stal,“ prohlásil producent filmu Ondřej Beránek. (Duoscop)
- Manželku Bohumila Hanče (Kryštof Hádek) měla hrát Eva Josefíková. Během natáčení však otěhotněla, a tak ji nahradila herečka Judit Bárdos. (Amneris)
- Emerich Rath, za první republiky vášnivý tramp, měl v Praze krámek umístěný v pražské pasáži přístupné z ulice Na Příkopech 23 a od Ovocného trhu. Zde prodával sportovní a trampské vybavení. Pasáž se jmenovala dlouhou dobu právě po něm – Rathova pasáž. Byla zničena při stavbě metra v sedmdesátých letech. Metrostav v devadesátých letech postavil ve dvoře novou budovu a znovu obnovil průchod. Nyní je však pasáž známá spíše pod jménem Pánská. (Kamas)
Súvisiace novinky
Květnové Kino na hranici se vrací
Letošní 24. ročník filmové přehlídky Kino na hranici, která se koná na obou stranách řeky Olzy, v Českém Těšíně a Těšíně, proběhne 29. dubna až 3. května 2022. Organizátoři se vrátili k původní… (viac)
4/10 – Když jsem si jako malý představoval Hančův hrůzostrašný závod o život s nemilosrdnou sněhovou bouří, vypadal mnohokrát děsivěji a také byl dotažený až do konce. Zde má scénárista Hodan z nějakého důvodu strach jakýkoli rozpracovaný motiv / naznačený děj dovést do zdárného konce – nechci ho za to urážet, patrně totiž trpí tzv. schlussphobií – a tak po celých leckdy úmorných 102 minut jenom nesměle klouže po povrchu, místo aby zajel hluboko do prostaty, totiž podstaty. Výsledkem je pak vskutku vysilující podívaná na neustále se opakující koloběh: kamerou / scénářem je něco ZAJÍMAVÉHO naznačeno, načež se divák samozřejmě naivně nabaití, že se schyluje k něčemu vzrušujícímu. Jenomže pokaždé Hodan akorát přezíravě zmáčkne klapku a následuje buď příjemná rychlovka s dronem, anebo intenzivní tlachání s dědou Rathem 30 let poté. Následně, když už divák promrzá nudou do morku kostí a skoro zapomněl, že se jedná o velkofilm pojednávající o napínavém závodě, je opět konfrontován se situací na frontě, totiž na kluzišti. Bohužel se však vždy ocitá v čase o půl hodiny později, než z jakého vyskočil, a zjišťuje, že zatímco se věnoval své drahé polovičce během Rathových zcestných plků adresovaných na pro příběh zcela bezvýznamného majitele jakési hospody, rozehraná scénka už je dávno ta tam a místo toho je nezáživným způsobem seznámen s jejím výsledkem. Vidím to asi takhle: deadline se neúprosně blížil, a zatímco kluci filmaři prokrastinovali létáním s vypůjčeným dronem po horách, tenčil se čas i rozpočet. A koneckonců, jak chcete klouzání se v dřevěných lyžích natočit poutavě, aby to diváka bavilo sledovat déle než 5 minut? Tohle vůbec nemusíte Hodanovi vykládat. Sám si s tím lámal hlavu a přišel na pozoruhodné řešení, filuta jeden. Rozhodl se to nenatočit vůbec, naservíroval divákovi několik napínavých sestřihů a důmyslně to proložil střihy na kecajícího dědu a samozřejmě nezapomněl všechny okouzlit ukořistěným materiálem z dronu, aby ta investice nebyla úplně zbytečná. Výsledkem je hodně všelijaká směs, ale rozhodně ne film, který by důstojně reprezentoval tehdejší boj o život 2 českých lyžařů. Zvlášť uvážíme-li fakt, že druhý z nich ve snímku v podstatě ani nefiguruje a jen na konci si někdo všimne jeho nepřítomnosti – hele, vždyť von taky chybí! – a celá jeho maličkost je dodána retrospektivně. Během sledování jsem se nevýslovně nudil, snímek negradoval, k žádnému stupňování emocí / sázek nedošlo, jestli tam vůbec nějaké byly, citová pouta k postavám na bodu mrazu, scénář je strohými dialogy absolutně neprodal a herci také nebyli kdovíjak výrazní. Herecký výkon pana hostinského z o 30 let poté, je asi odpovídající tomu, co byste tak očekávali od člověka, co si smočil fráček v Ordinaci v Růžovce. Celá linka s dědou Rathem je zbytečná a koncept vyprávění zážitků z mladých let je totální klišé, navíc v podání Hodana velmi útrapné. Prvních 45 minut se nic neděje a vzhledem k tomu, že o jakémkoli promyšleném tempu nemůže být řeč, jedná se o velice bolestně strávený čas. Verdikt: „Ideální film pro děti na dobrou noc, garantuji vám, že po tomhle materiálu budou spát jako zabitý.“ () (menej) (viac)