Posledné preteky

Poslední závod je technicky velmi dobře natočený survival a na poli českého filmu rozhodně silný nadprůměr, který je třeba ocenit. Má jediná (ač obrovská) výtka směřuje k zvolenému stylu vyprávění, kdy se Tomáš Hodan zřejmě víc zabýval tím, jak harmonicky skloubit dvě časové linie, než aby se ujistil, že efektivně a srozumitelně odvyprávěl kritický okamžik celého dramatu. Místo toho před divákem v tu chvíli zatajuje informace, aby pak mohl rádoby překvapit prapodivným flashbackem ve flashbacku, u nějž jsem byl v jinak srozumitelném příběhu zmaten na druhou a místo dobrého pocitu z porozumění klíčového momentu mi mysl zaplnila řada všetečných otázek (Kde se tam Vrabata zničehonic vzal? Proč tam vůbec šel? Proč o tom nikomu neřekl? Proč daroval svůj kabát, který sám pro svou záchranu potřeboval? Jaká byla v tomto případě časová kontinuita? Proč absentoval většinu stopáže filmu, když jde najednou o tak zásadní postavu? Proč si Hodan zbytečně sabotuje vlastní film takovou podivnou scenáristickou kličkou?...). Prostě úplně zbytečná a blbá vada na kráse jinak dobrého a velmi zajímavého českého filmu, jemuž ty čtyři hvězdy nakonec ještě dám, ale teda... mohlo to být jinde. (18.04.2022)

Když nad tím tak přemýšlím, tak na úvod musím přiznat, že zas tolik nemusím životopisné filmy, jež, takříkajíc, serou mramor, jinak řečeno: filmy heroizující, mýtotvorné, piedestalující, má rozervaná duše si zkrátka žádá temnějších, či nejjednoznačnějších hrdinů (možná i proto mne letos prozatím z ranku životopisných dramat nejvíce okouzlil Arvéd, naopak kupř. takový Zátopek mě nechal chladným), nicméně Poslední závod si mě však čertvíjakým zázrakem vcelku získal. Už jen skrze „rehabilitaci“ Emericha Ratha (o kterém jsem před zhlédnutím filmu nevěděl zhola nic), resp. jeho vytažení ze zapomnění si film obhájí svou existenci, pan Kaiser (u něhož platí, že čím starší je, tím větší má charisma) – ztvárňující Emericha Ratha v zralém věku – byl velice dobrou volbou. Ještě lepší je pak tento film jakožto zpráva o neklidném 20. století: národností animozity žádající si své oběti, komunistické pronásledování nepohodlných osob, i to byla střední Evropa. Jen škoda, že Hanče (o Vrbatovi ani nemluvě; tomu film takřka nevěnuje pozornost) tenhle – i řemeslně zvládnutý film (viz Český lev za kameru pro Jana Baseta Střítežského) – vykresluje děsně plakátovitě (nadto – přišlo mně – jakožto osobu bez zápalu, a to jak pro lyžování, tak pro českou věc, jako by ho motivovalo pouze vědomí povinnosti). Abych však nekončil negativisticky, nemohu nepominout, že mě Poslední závod vybičovává k tomu, abych si sehnal film Čeňka Duby Synové hor (1956). Lepší vysvědčení, než že chci znát víc detailů ze života průkopníků českého lyžařství (tedy chvalitebně), ode mne asi film dostat nemohl. 70 % (27.03.2023)

Tomáš Hodan sa vo svojom prvom režijnom projekte ukazuje ako človek so skvelým citom pre rozprávanie príbehu. "Poslední Závod" pravdepodobne bude jeden z mojich tohtoročných favoritov medzi najlepšími filmami. Silný príbeh, ktorý som predtým nikdy nepoznal, veľmi zaujímavé osudy hrdinov a okrem toho podané s tak citlivou precíznosťou, že film ma absolútne dostal. Čo som aj potom pozeral zbežne historické udalosti na internete, tak film sa drží pravdy a snaží sa ju podať čo najúprimnejšie. A realita je taká, že som mu to v mnohom skuotčne uveril. Vedel som si predstaviť všetkých našich hrdinov, ich osudy a bol som zvedavý kam to celé dospeje. A musím povedať, že ku koncu som bol ešte obohatený o jednu vec, s ktorou som akosi vnútorne nepočítal. Nechcem prezrádzať moc (najmä ak nepoznáte osud a príbeh Bohumila Hanča) a úprimne by som do tohto filmu išiel asi s čo najmenšou dávkou informácií. Ak však históriu poznáte, tak vás to tak neprekvapí. No pri mne to dodalo filmu ešte väčšiu dávku náboju. A okrem toho si myslím, že sa venuje správnu dávku času jednotlivým udalostiam. Nemáme tu len ten posledný závod a konkrétnu tragédiu. Máme tu toho oveľa viac. A postupne začneme chápať čo všetko vlastne bolo za tým všetkým. Lebo často za niečo nemôže jedna vec. Je tam viacero faktorov. A myslím si, že občas si osud s nami zahrá veľmi zaujímavú hru. Pretože vo všetkom často rozhoduje obrovská dávka náhod, ktoré nemôžeme predpokladať. Ale udejú sa. A tým je tento príbeh tak silný a uveriteľný. Hodnotenie: A (01.05.2022)

Píděním se po netu s potěšením zjišťuju, že scénář se věrně držel skutečnosti, a za to mu patří důležité body navíc. A jsem i tuze rád za hold velezajímavé osobnosti Emericha Ratha, jehož životní příběh by si zasloužil samostatný celovečerní film, ne-li seriál. Samozřejmě plusem jsou i pěkné krkonošské exteriéry, nebo interiéry (Hančova roubenka). A mínusy? Třeba několik teatrálních a otravně polopatických scén o napjatých vztazích mezi Čechy a Němci za Rakouska, nepříjemná a podle mě nevhodně zvolená "moderní" hudba v několika scénách, nebo nešikovný střih s Vrbatou v závěru. Ale na české poměry nadprůměrně působivé drama. (21.08.2022)

Samotný osudový závod je paradoxně natočen dost fádně (byť se podle všeho věrně drží skutečnosti) a Hádkův Hanč je fádní úplně stejně. Hra na struny nostalgie, atmosféry, emocí a politické situace ale funguje výborně. Což je pro mě příjemné překvapení, protože jsem čekal, že to dopadne buď obráceně, nebo vůbec nijak. Kaiser OK. (09.04.2023)