Billie Eilish: The World's a Little Blurry

Dokument o 19-tke, ktorá nevie, čo na seba, ktorá svoje komplexy zakrýva divným štýlom a účesmi s vtačím trusom, ktorá bežne rozpráva ako trpí depresiami a máme žrať všetko len nie mäso a živočíšne výrobky. A mladí ju žerú možno aj kvôli permanentne (akoby) sfetovanému pohľadu. Proste posolstvá novej doby, ktoré zvestujú mladí milionári, že aké je strašne ťažké žiť, že oni sú vlastne trpiaci. Fakt ako by už v tak mladom veku boli odtrhnutí od reality. Poctu si u mňa zaslúžia iní, aj keď si myslím, že slečna Eilish má pekný hlas a v inom, menej snovom štýle by bola pre mňa počúvateľnejšia. (04.03.2021)

// Nemůžete točit dvouhodinový dokument o depresivním teenagerovi a čekat, že z toho vyleze kdovíjak zábavná záležitost. Billie má talent, je autentická, je taky pořád strašně mladá a ty zajímavý roky teprve přijdou. Všechen úspěch, co sklízí, je zasloužený, tenhle dokument ale nemá na takovou přestřelenou stopáž ani omylem dost materiálu, takže jestli máte hudbu naposlouchanou - což byste fakt měli - klidně ho vynechte a počkejte si až na ten další. 5/10 (02.03.2021)

Připomínalo mi to domácí video.Nic o nepříjemných věcech. Vidíte pohled do zákulisí a sérii detailních záběrů. Většinu dokumentů s přemrštěnou stopáží strávíte ve zpěvaččině pokojíku . Příběh dokument postrádá zcela. Pobavil mě obdiv 19 leté zpěvačky k megahvězdě Justinovi Bieberovi, který je pro tenn už důchodce. Pamatuji si jak jsme se v Čechách Bieberovi posmívali a chodila  na něj děcka. (30.08.2021)

Film bohužel nemá ambice oslovit lidi, kteří nejsou skalními fanoušky interpretky. Stopáž přesahující dvě hodiny není vzhledem k obsahu dokumentu legitimní. Kombinace amatérských a profesionálních záběrů možná odhaluje punkové zákulisí tvorby desky, za niž tandem „O’Connell Siblings“ získal mimo jiné cenu Grammy za Album roku, hloubání v rodinných i přátelských vztazích a snaha o morální filosofování však namísto dojetí vedou spíše k patosu. Snímek nepochybně má silná místa, přičemž za vrchol považuji živou interpretaci skladby i love you. Nicméně tvůrci měli podle mě ubrat na emocích a zaměřit se více třeba na zákulisí natáčení pozoruhodných klipů bad guy nebo all the good girls go to hell. Zamrzí taktéž absence koncertů z Prahy a Petrohradu. (27.02.2021)

Jestliže byl vedlejším tématem Grety Aspergerův syndrom, u její vrstevnice Billie Eilish je to deprese, úzkost a suicidální myšlenky. Film upřímně, zblízka a s větší intimitou než jiné dokumentární portréty popových hvězd ukazuje, jak Eilish s pomocí hudby nepříjemné stavy konstruktivně zpracovává, ale jak jí psaní písniček a poskakování po pódiu zároveň psychicky i fyzicky ničí. Paralelně s jejím vzestupem sledujeme, jak přejímá kontrolu nad svou hvězdnou image a stále nesmlouvavěji vzdoruje tlaku, aby se podřídila požadavkům zábavního průmyslu. Její důraz na autenticitu obsažený v hudbě i veřejném vystupování odráží i dokument, z něhož jsem neměl pocit, že by se snažil konstruovat určitý obraz a napasovávat její příběh na prefabrikovaný „rags to riches“ narativ. Připomíná spíš volné pásmo domácích videí a observačních, často nadstandardně dlouhých záběrů ze soukromí, prokládaných koncerty (v jejich případě je ovšem také víc prostoru věnováno dění v zákulisí, ne samotnému vystoupení). Tahle neučesanost na jednu stranu posiluje pocit, že jsme zpěvaččce nablízku a že ji vidíme takovou, jaká opravdu je, na druhou se vzhledem k enormní stopáži situace dost opakují a chybí zřetelnější vývoj a rytmus. U dalšího portrétu, který nepochybně časem vznikne, bych ocenil, kdyby šel k věci stejně zpříma jako Eilish, a kdyby věnoval víc prostoru rodičům, kterým film vděčí za některé ze svých nejpůvabnějších momentů (např. otcův částečně starostlivý, částečně povzbudivý, ale ne mentorský monolog o bezpečném řízení, když Eilish ve svém Dodge Challengerovi vyráží na první sólo jízdu). 65% (16.03.2021)