Príliš dlhé zásnuby

Mathilda nepatří mezi ty hrdinky, které se snaží mstít. Je to malá osůbka, kterou v životě potkalo mnoho zlého, ale přes všechny strasti se snaží být na svět milá a hlavně pořád věří. Věří, že se její milý vrátí a i když jí přátelé vymlouvají její naivitu, ona se nenechává zvyklat. Kdybychom totiž něvěřili, stál by náš život za velký kulový......Jean-Pierre Jeunet dostal opravdu velký dar. Dar tak velký, že by ostatní režiséři měli pokleknou. On dokáže tak poeticky, krásně, lidsky, barevně odvyprávět příběh prostinký a na první pohled jednoduchý až oči přecházejí. Od komediální Amélie přesedlal na dramatickou vlnu, kterou proměnil jediným záběrem na tsunami a vás strhne rychlostí kosmického větru. Scény z války jsou opravdu reálné a připadáte si jakoby vedle vás měl přiletět granát, pořád jste ve střehu a mrazení nepřestává vaše tělo opouštět ani po dvou hodinách. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Právě proto mám filmový svět tak rád, dokáže vás alespoň na chvíli vytáhnout z otupělé všednosti světa a já jsem mu za to moc vděčný. 100% (24.12.2007)

Zapeklitá detektivka v nebeském hávu místo těžké válečné romance, které jsem se bála. Překrásná rustikální hrací skříňka s tanečnicí za doprovodu libozvučné hudby by ani s dvojitým dnem s pokladem nevzbudila sladší pocit a oči i pusu víc dokořán. Ps: to Tyler: na sněhuláka je moc horko, tak jsem z toho zlatého opojení aspoň upekla ve starožitné formě bábovku. (25.07.2006)

Mám rád tu zvláštní atmosféru hnilobné dekadence zákopů 1. světové války a vizuální ztvárnění J. P. Jeuneta patří mezi nejlepší... výborná práce kamery, přehledné vedení masových scén a pěkné barevné filtry. Bitevní sekvence tvoří jen výplň detektivně-milostné mozaiky, kterou táhne opět pouze roztomilá Audrey Tautou, která co neuhraje velkýma očima a úsměvem, to neuhraje vůbec. Hodně mi sedl zvolený tón, který je poměrně blízký hořko-nevážnému melodramatu z Amélie, zde ovšem s posílenými podtóny dramatu. Příliš dlouhé zásnuby nabízejí celkem zajímavý příběh, celkem snesitelné hlavní hrdiny a výborné vizuální zpracování, které jen potvrzuje vybrané schopnosti Jeunetova zraku tvůrčího. Nemohu říci, že by mě melodramatický výlet do hlubin války nějak hluboce zasáhl, ale měkce sklouzl po kůži... čili příjemně pohladil. To beru. (23.03.2007)

MMM a MMM..... /// Takovej ten film od J.P.Jenueta, ve kterým prdící pes štěstí přines. Poetika Amélie – nejen vypravěčská, ale i obrazová. Výborný válečný scény, typickej filtr a romantická Matylda, jejíž srdce bije jako morseovka (a je dobře stavěná). Rozjíždí se pátrání, které bude vyžadovat štěstí, trpělivost a které hlavně nesmí zabít jedno : NADĚJI! Místy zbytečně dlouhý a ,,o ničem“, někdo by klidně napsal, že to byla nuda. Není to úplně jednoznačný hodnocení, ale snad proto, že lidi mají rádi šťastný konce, snad proto, že chceme věřit, že láska překoná všechna zakletí i války, snad, že toužíme po šťastném návratu....kdo ví.....PROČ PLÁČEŠ? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, kdy můžu umřít výstřelem do vzduchu. 2.) Myslel jsem, že J.P. Jenuet točí jen depresivní záležitosti. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ ** (10.06.2011)

Detektivní pátrání na pozadí první světové války. Mathilda se odmítá smířit s tím, že její snoubenec padl. Je přesvědčena, že se pouze ztratil ve víru válečné vřavy a že nezbývá, než ho najít. Žluté filtry vytvářejí impresionistické obrazy zdůrazňující, že jsme ve Francii. V protikladu k poetické kráse je hnus a smrt ve válečných příkopech. Příběh je poskládán z jednotlivých střípků ve dvou liniích - minulost a současnost. Několik scén je na štos kapesníků s vědrem, občas se člověk pousměje, jindy si uvědomí hrůzu a beznaděj nejen z války, ale i z mocipánů, co ji vedou. Zážitek pro vnímavého a nespěchajícího diváka, co nepotřebuje třaskavý příběh, ale má rád pomalejší sled obrazů a myšlenek plynoucích volně ke svému cíli... (25.08.2019)