Probabilità zero
Possibility Zero
Réžia:
Maurizio LucidiKamera:
Aldo TontiHudba:
Carlo RustichelliHrajú:
Henry Silva, Riccardo Salvino, Katia Christine, Peter Martell, Fulvio Mingozzi, Marco Guglielmi, Alfonso Giganti, Luigi Casellato, Vittorio André (viac)Obsahy(1)
Partyzánské jednotky se v průběhu zuřivých bojů druhé světové války vrhají do operace, jejíž přežití bylo vyhodnoceno s výsledkem: pravděpodobnost nula. V roce 1943 se v tajném zařízení v Anglii podařilo dokončit revoluční přístroj, který byl pojmenován RADAR. Tehdy se změnila strategie války v Evropě a díky tomuto novému vynálezu dosáhly spojenecké síly nečekaných vítězství. Ale právě na podzim roku 1943, když anglický výzvědný letoun přelétal nad norskými vodami, se radaru zmocnila nacistická armáda. Vše se zdálo být ztraceno až do chvíle, než se skupinka odvážných spojenců vydala na drsnou misi, s cílem získat radar zpět. Nezmapovaná severská příroda, nacistická převaha, nedostatek času – to vše stojí proti partyzánům, kterým okolnosti vtiskly nálepku „sebevražedné komando“. Ale i bezvýchodná situace v sobě skrývá naději… (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (14)
Pravděpodobnost tohoto snímku je opravdu téměř nulová, ostatně jak sám vystihuje název..Snímek se zjevnými technickými nedostatky, se špatným scénářem a s mizernými hereckými výkony..Další z řady opravdu slabých Italských válečných snímků viz. Poslední tank, Peklo v Normandii, A děla pořád duní, Hrdinové v pekle, Pět pekelných mužů, Otevřená rána, nebo Bitva u El Alameinu. Konec filmu byla vážně silně naivní až pitomý..Film není čistokrevně válečný, masové bojové scény v něm téměř nevidíme, spíš se jedná o takový malý boj mezi hrstkou němců a skupinkou partyzánů kteří se pokusí zničit okopírované radarové zařízení.. ()
Exteriéry působí silně taliánským dojmem stejně jako vizáž většiny herců, dialogy jsou debilní, chování řady postav taktéž a některé scény působí vysloveně směšně (např. sebevražda radisty Russela). Akce je zde nemnoho a tak se pro mne nejsvětlejším bodem celého filmu stala roztomilá blonďatá odbojářka Kristy. ()
'Děla z Navarone' či 'Kam orly nelétají'. Dva námětově podobné snímky a je možné, že se u nich italští tvůrci inspirovali. Poslali komando do velmi nebezpečné mise k získání od nepřátel vynález pojmenovaný -Radar-. Úspěšnost? Pravděpodobnost nula. Z historie víme, na jaké straně Italové za války byli. Jejich pozice, co se týče vlasteneckých válečných snímků, je tady velmi kontroverzní a tak natáčeli příběhy o britských a amerických jednotkách. Nevelký rozpočet však příliš nedovoloval vytvořit dílo plné velkolepých válečných scén, takže se spíše většinou jednalo o akční vyjádření různých misí. A to je případ i tohoto snímku, který se nezadá s hrdinskou ideologií o velké statečnosti. Ony akční scény nejsou na svou dobu nijak špatné, ale škoda těch několika nelogičností ve scénáři. I ta ohromná vůle a nerozvážnost se mi zdá až moc přehnaná. Filmaři měli trochu problém s prostředím a kulisami, ale poprali se s tím jak jen mohli. Při dnešním pohledu je tedy celkově snímek již dosti rozpačitý, ale jako akční klasiku z doby 2. světové války bych to nezatracoval. ()
Sa cudujem slusnemu hercovi menom Henry Silva /Viva Zapata, Serifem proti sve vuli, Milano Odia La Polizia Non Puo Sparare/ ze sa nechal ukecat do takejto vojnovej planoby. Plane nielen po reziserskej ale aj tej vojenskej stranke - plane prestrelky, vatovo plane plky a nudna akcia. Nebrat, ruky prec o d toho, strata casu : 25 % ()
Vojnová starinka ktorú som videl kedysi dávno, a rád som si ju dal znovu, ale už až tak unesený niesom. Predsa len pár doočí bijúcich prešľapov tam je, slabé herecké výkony a akcie pramálo a aj keď je, tak vyslovene smiešna. Všetci zomierajúci sa musia chytať za hlavu, alebo debilne rozhadzovať rukami. A na krv asi tiež nevyšlo... ()
Reklama