Pražské noci

"Přesně to v Praze hledám, trochu nebezpečí..." Nová, a nepochybně alternativní vlna 60tých let, je základem celého tohoto nádherného, temného vyprávění. William Fabricius a jeho osudová cesta do Prahy, spojená s historickou prohlídkou, která se jen tak někomu nepoštěstí. Nádherné ženy československé kinematografie, společně s částečnou hereckou elitou, nám tu sehrávají tajemné pověsti, které lze cítit na vlastní kůži, procházíš-li i dnes zákoutími Starého města pražského. Malý dodatek k legendě o Rabi Löwovi, který nesnesl konkurenci, nestoudná a trestuhodná rozmařilost, až rozmazlenost hraběcí slečinky, která se neštítí těch nejhorších zločinů a párek zamilovaných travičů, kteří ovšem, oslepeni svou láskou, zapomněli na žárlivého sluhu. Zdeněk Liška svou hudbou vynáší povídky, kterých se zúčastnil, opět do nebes, a nezaostává ani Jan Klusák. Trojice režisérů také nezklamala a máme zde unikátní a naprosto jedinečný film, na který je slastné se dívat a užívat si jeho atmosféru. (15.02.2013)

,,Podívejte, je vidět Velký vůz...." Formálně vytříbený snímek s poetikou kinematografie 60.let. Tehdejší důraz na obraz, kompozici, barevnost se dnes běžně nevidí. Vizuální gotická strohost v Golemovi(a přeci dokonalá) je v protikladu k barokně nančančané hostině v Travičce. Krásná Milena Dvorská připomíná svou koketerií role Jany Brejchové. Herecký koncert Kopecký - Somr - Bláha doplňuje Jan Klusák. Od nich by se měli dnešní herci učit, jelikož jejich civilní herectví většinou působí jako těžký amaterismus. Samotnou kapitolou je mysteriozní hudba, kdy fenomenální Z.Liška se s J.Klusákem výborně doplňují. Ve srovnání se současnou českou kinematografií získává snímek navrch. (07.04.2013)

Nemá cenu zde mluvit o třech povídkách, spojující čtvrtá linie možná nemá takovou stopáž, ale s přehledem zastane funkci čtvrté povídky. Dlouho jsem tento komentář nechával čekat ve frontě, a ani nyní pořádně nevím, co si o Pražských nocích myslet. Skutečnost, že vznikly v době vrcholící tzv. nové vlny, totiž snímku pomáhá a zároveň ubližuje. Ona pomoc - hledání a používání nových výrazových postupů, stylizací, syrovost obrazu a úspornost dialogových a scénických prostředků, dojem, že se nacházíme přímo v obraze, vidíme každou kapku potu na čele padlého rabína - se maximálně projevuje hlavně u prvního příběhu Poslední golem (****). Perfektně zvládnutý scénický minimalismus vytváří spolu s temnou hudbou ohromující dojem, který je nejsilnější ve scéně oživování golema, a směle zakryje snadno odhadnutelnou pointu (jasně danou i tím, že dívka nemluví). Navíc Josef Bláha coby rabi Löw se svou démoničností směle vyrovná Klusákovu odpadlému rabínovi. A je-li golem majstrštykem co do mysterióznosti, faustovské Chlebové střevíčky (****), druhá povídka v pořadí, si uzurpují označení nejstrašidelnější povídky. Rokokově hravý začátek s rozmarnou hraběnkou, jemným lesbickým nádechem polibku s komornou a odmítanými nápadníky postupně přechází k tragickému vyústění se skutečně mefistofelským Josefem Somrem a dramaticky strašidelným danse macabre, které mi z paměti dosud nezmizelo. Být tyto dvě povídky doplněny něčím podobně úderným, mohlo jít o perlu nové vlny. Leč nestalo se tak - a právě experimenty nové vlny učinily z Otrávené travičky (*) muzikál, který nevytrhla ani topless Milena Dvorská, zde okouzlující femme fatale. Povídka však nestojí za nic a jen krátká stopáž ji činí milosrdnou. Tímto oslím můstkem se naváže a vysvětlí spojovací Fabricius a Zuzana (***), která vyloženě komickým závěrem s létajícím autem dost kazí dojem, jakkoli Kopeckého cizinec a hlavně čertovský Hrzánův řidič se snaží děj táhnout nahoru. Ale nepovedlo se, milý Fabricius tajemnou Zuzanu ani neopíchal (to není spoiler, to snad nečekal nikdo) a z povídky zůstal jen rozpačitý dojem. Tak jako z celého filmu. O pražských pověstech se strašidly jsem kdysi psal jednu seminárku, a i proto vím, že materiálu na hororově laděné příběhy by se dalo najít dost a dost. Škoda, že (někteří) režiséři tohoto filmu se rozhodli jít jinou cestou. (13.03.2016)

Stephen King si dal rande s Claudem Chabrolem a z jejich vášnivé noci vzniklo toto miminko. Poněkud nesourodé, ale s touhou po životě, s jednou nohou delší (prostřední povídka), a proto kulhající. Naštěstí v hlavě to má v pořádku. A tak nám ústy Mileny Dvorské vypráví tři příběhy. Rozhodně má smysl pro pointu, protože jednoznačně to nejlepší, co nám tohle robě dalo, byla povídka třetí. (01.03.2013)

,,Ženám se nedá věřit... ani když jsou hliněné. Ženu musíme milovat."                                                                                 Režisér Jiří Brdečka se proslavil jako scenárista divácky oblíbených filmů Adéla ještě nevečeřela a Tajemství hradu v Karpatech, jako režisér se věnoval převažně oblasti animovaného filmu, zde si vyzkoušel klasickou filmovou režii. Svoji schopnost ve filmových tricích uplatnil i v první "rudolfínské" povídce Poslední golem. Což je nádherně temná stylizovaná záležitost o legendárním středověkém přeludu (a přidaným vkladem Josefa Bláhy a Martina Růžka), v niž vedle vizuální složky upoutává hudba Zdeňka Lišky a namluvení rabího-umělce Nefaliho Vladimírem Brabcem.                                                     Chlebové střevíčky - režie Evald Schorm. Byl jsem zvědav, jak na mě s odstupem času zapůsobí právě tato povídka. A režisér-podivín Schorm se uměl látky chopit skvěle, jestliže nešlo zrovna o těžko strávitelná podobenství. Schorm odstupuje od hudby Zdeňka Lišky a vybírá si k povídce vlastního skladatele Jana Klusáka. Vznikl rovněž audiovizuálně úchvatný kousek, přerůstající z úsměvné romance rokokového stylu do temné hororové grotesky se zábavně rafinovaným ďáblem v podání Josefa Somra.                                                                                                                                                              Otrávená travička Miloše Makovce představuje celkově asi nejslabší povídku, nicméně hodně mne zde oslovila hudební složka opět z dílny Zdeňka Lišky, kde netradičně nadžánrové písně (místy s docela strašidelným vyzněním) nazpívali legendární souputníci starého českého šlágru Yvetta Simonová a Milan Chladil. Jako celek jsou Pražské noci fascinujícím kouskem, pohrávající se vedle motivů lásky a smrti i s absurditou nebo surrealistickými obrazy. Je libo film s historickými kostýmy a tragikomickou nadsázkou ? - Račte dál a poslouchejte... Je to procházka nejen hororovými příběhy, ale i ironicky milostnými dialogy zejména mezi Milenou Dvorskou a Milošem Kopeckým v průvodních částech filmu ze současnosti. Zlatá 60-tá léta čs. filmu v opět zcela odlišné podobě. (95%) (13.05.2018)