Superman sa vracia

Návrat ztraceného syna. Již povědomé grafické řešení úvodních titulků napovídá, jak Singer ke komiksové legendě přistoupil. S úctou. Jeho staronový Superman představuje bludiště odkazů, v němž se diváci neznalí dřívějších filmů a komiksů budou ztrácet, ale které fanoušky ocelového muže zas a znovu potěší objevením dosud nepoznaného zákoutí. Singer navazuje na to, co řekli jiní a doplňuje to, co říct opomenuli (jak se Clark naučil létat). Cituje hlášky, situace i celé scény (zřejmě i z nesupermanovských filmů, vzpomněl jsem si na Vesmírnou odyseu, Batmana nebo Osvícení). Jde o kompilát dříve použitých motivů a zároveň o reflexi proměn, které subžánr komiksových adaptací od svého zrodu prodělal. Časový rozptyl obsažených aluzí je neobyčejně ambiciózní. Art deco design interiérů a šaty padouchů odkazují k době dávno před prvním Donnerovým filmem, k době, kdy vznikl Superman v komiksové podobě. Jako autonomní, narativně celistvé dílo funguje nový Superman pouze s velkými výhradami. Zřeknutí se tradiční expozice a představování postav a jejich cílů za pochodu nás na druhou stranu nutí k aktivnějšímu zapojení, k častějšímu kladení otázek (nachází se Luthor v Supermanově jeskyni poprvé, nebo jde o reprízu scény z režisérského sestřihu dvojky?) a vytváření hypotéz. Postupné ujasňování si, kde v supermanovském universu se nacházíme, poskytuje jisté intelektuální uspokojení, ale na celý film nevystačí. Obdivovat můžeme styl, který je i při nepůvodnosti zápletky obdivuhodně čistý. Singer upustil od campy nadsázky (i když k ní má tendence: Luthor je stále přestárlý infantil, Lois stále omdlévá ve vypjatých okamžicích). Záběry jsou sice jako malované (a jejich záměrný nerealisms podtrhují obsedantně symetrické kompozice), ale malované tmavšími barvami než dříve. Vážnější stylizace svědčí zejména Luthorovi, který v požitkářském podání Kevina Spaceyho není jen politováníhodným nýmandem, ale vážnou teroristickou hrozbou (a ukázkou toho, jak to může dopadnout, pokud si na Boha bude hrát nesprávný muž). Jak jinak taky v post-9/11 Supermanovi, který využívá (spíše než aby kriticky reflektoval) oživený zájem o pravé americké hrdiny, jejichž esenci Kal-El zosobňuje. Singerův pokus o resuscitaci superhrdinského mýtu výběrem toho nejlepšího ze Supermana chce být, temnějšímu tónu navzdory, nikoli revizionistickou, ale vysvobozující a uklidňující zábavou. Mohu-li soudit podle sebe, bavit se budete tím více, čím vřelejší je váš vztah k muži, který ani za osmdesát let své existence nepochopil, že pelerína je dobrá leda k tomu, aby ho vcucnul a semlel motor nějakého letadla. Mě jeho boží bezelstnost stále baví. 80% Zajímavé komentáře: Gemini, betelgeuse, Djkoma, Tommy987, petero, PALINO, krypton22, Indy (19.06.2013)

Ťažký priemer a pokus, ktorý nevyšiel. Superman Returns sa veľmi snaží byť poctou a plnohodnotným pokračovaním Donnerových dielov ale samostatne nefunguje a snáď ani fungovať nemohol. Absentuje tu špičkovanie medzi Clarkom a Lois, absentuje akcia, ústredná zápletka je aj na supermanovské pomery naivná a mamutí rozpočet na filme vlastne až na pár scén vôbec nevidieť. Aj maniakálny Kevin Spacey ako Lex Luthor je vlastne až priveľmi komickým záporákom. O návrate Supemana sa pritom nedá povedať, že by šlo o zle natočený film, ale je až príliš nevýrazný a zdĺhavý, na to aby bolo možné Singera za jeho víziu pochváliť. Po výrazne lepšie zvládnutých X-menoch to nejde. (17.02.2007)

Komiksová romanca za 260 miliónov dolárov? Nahradiť v 150-minútovom filme dynamiku a akciu sústredením sa na milostný motív je pri dnešných Spider-manoch a X-Menoch veľmi odvážne. Superman Returns neskrýva, že je iným komiksovým filmom, ale to je divákovi, bažiacemu po vzrušujúcom dobrodružstve prd platné. Brandon Routh je cool, no "nasladlý" Kevin Spacey pôsobí vo fašistických čižmách karikaturisticky a nevzbudzuje žiaden rešpekt. Nenudil som sa, ale chcel väčší "excitement". (17.09.2006)

Jděte do kina, buďte připraveni na komix (nechte logiku pokud možno u ledu) a užijte si tuhle velkolepou podívanou. Prvotřídní akci, snímanou neuvěřitelnou kamerou střídá na komixové poměry duchaplný příběh, jenž mile oživují inteligentní vtípky, narážky, skryté i nápadné pocty původní sérii... Zkrátka, pro mě je Superman se vrací výbornou popkornovou zábavou a dalším důvodem proč chodit do kina. Rozhodně se nekoná žádné zklamání, Singer oživil Supermana minimálně stejně dobře jako Nolan Batmana. V rámci žánru téměř dokonalé. 90% (31.08.2006)

Ve chvíli, kdy se na plátně odehrála nehoda vláčků, jsem Singerovi s definitivní platností odpustil velkou srdeční křivdu v podobě úprku od mé milované party mutantů. Přede mnou se totiž pomalu ale jistě začalo odehrávat nefalšované komiksové drama s propracovanou psychologií, navíc ještě nenásilně a staromilsky naroubované na dva klasické první díly. Pokračování bych si v takovém duchu přál opravdu moc, protože Routh je jako Kal-El pravým hrdinou a Kevin Spacey dokonalým plešatým nezmarem. Navíc celý duch filmu je charakteristický tím, že Superman se vrací jen jako prolog k potenciálním sequelům. Jenže jakkoli Singer tuhle partii rozehrál bravurně, diváci na to neslyší a producenti tím pádem také ne. A proto tenhle nostalgický (i když vůči novým divákům dost sobecký) způsob pokračování legendy zůstal jen slepou, byť subjektivně naprosto perfektní, uličkou. (05.08.2006)