Dannyho dvanástka

Jednička byla sice sázkou na jistotu, nicméně moc příjemnou sázkou. Uchvátila hlavně chytrým scénářem, tahem na bránu, pohodovou atmosférou a luxusním hereckým obsazením. Ego chlapíka, kterého v jedničce obrali o pořádný balík, si žádá pomstu, ač mu pojišťovna těch 160 melounků nahradila. Navíc tihle štramáci ani poctivě až do smrti žít neumí, takže jdou znovu do akce. Sic byla jednička víceméně přímočará: utvoření skupiny-plán-přípravy-realizace-nějaký ten bonus v podobě osobních motivací navíc, dvojka je dějově hrozně pomíchaná. Očividně měli tvůrci a podle mého i samotní herci velké množství nápadů a chtěli tam narvat úplně všechno. Jenže proti tomuhle přetlaku měl vystoupit dramaturg nebo ideálně sám režisérsky nevyzpytatelný chameleon Steven Soderbergh a použít skutečně jen to, co poslouží ději. Takhle tahle chaotická směs tolik nechutná, ač si s námi tvůrci hrají či nikoliv, prostě to nefunguje. Ztrácel jsem se i přesto, že jsem se snažil. Samotná technická stránka je velmi solidní, taková mile elegantní a dynamická. Formální stránka ale ještě jaro nedělá. Škoda, že se nedostatky nevymýtily i v případě opravdu překombinovaného scénáře. Zatímco jednička se mohla pochlubit až 85%, dvojka je ráda za nějakých 65%. Škoda. (02.07.2016)

Asi patřím mezi tu malou hrstku šílenců, kteří mají natolik zvrácený humor, že jim nestačí 11 a ani 12 superhvězd, ale 13. Tou 13náctou superhvězdou pro mě je nalezený vnitřní humor Dannyho parťáků 2, který se chvílemi přesouvá na pole sebe parodie. Což mě naprosto naplňuje. Pro přesnost příklad za všechny. Julie Roberts přijede hrát Julii Roberts na dovolené. Mimo jiné se setká s Brucem Willisem , který s ní v klidu diskutuje a baví se o tom kde byli naposledy a poté jí někdo v klidu řekne, že vůbec nevypadá jako Julie Roberts. Steven Soderbergh pochopil, že klíčem k kvalitnímu filmu nejsou vážné pohledy super hvězd, ale humor, s kterým na sebe dokáže film sám a postavy v něm pohlížet spojený s dokonale vypointovanými scénami jako je např. "záchodové svědomí" v podání Brad Pitt na začátku filmu. Nečekal jsem, že se pobavím lépe než u prvního dílu, který mě poměrně zklamal nevyužitým potenciálem a nulovým humorem. Přesto je dvojka zdárným pokračováním posouvajícím celou sérii trochu jinam a v které se Steven Soderbergh vůbec nebojí riskovat a vytvořit pro nezkušeného diváka komplikovanou montáž scén, která při pochopení její pointy dává až ďábelský smysl. Už teď se těším na další díl který jak moc a moc doufám, udělá další krok správným směrem a zasměji se ještě o trochu více. (03.04.2007)

Místo elegantního šviháka prvního dílu před diváka vyskotačil žoviální seladon s olezlým knírkem, v křiklavě růžové košili a s hubou plnou průpovídek, co občas zabaví, ale většinou hned letí druhým uchem ven. Moc dlouhé, moc postav (přitom většina z nich dostala málo prostoru), moc přeplácané, moc pozérské. Vincent Cassel vybojoval pro "Dannyho parťáky 2" nějakých 11% nad průměr, ale těžko někdy budu mít chuť si tuto podívanou zopakovat. Jestli se jednička v mých očích natahovala (marně) po metách nejvyšších, pak dvojka klopýtla o vlastní depilované haksny a po prdeli sklouzla o poschodí níž. 61% (17.10.2011)

Rozsáhlejší zápletka, která je oproti uzavřené a konzistentnější jedničce v mnoha ohledech roztahanější a neuvěřitelnější. To však neznamená, že by byla výrazně nudnější či nezajímavější. Soderbergh dokazuje, že si umí poradit s grandiózním obsazením a pořádá milý evropský dýchánek plný kamarádského poplácávání po zádech a pomrkávání na ty, kteří Dannymu bezmezně věří. Můžete mě bít, můžete se smát, ale já téhle partě sedmdesátku prostě dám. (21.06.2007)

Soderbergh tentokráte boduje jen a pouze po formální stránce. Opět se dočkáme výtečné a nápadité kamery, skvělého zapojování filtrů, podbarvené hudby, či krásných kostýmů, jenomže tím to vlastně hasne a dál už není nic, co by stálo za řeč. Obsahově je film až příliš komplikovaný, scénář je zbytečně zmatený, děj je až příliš rychlý a nápaditost a vtip z jedničky je taky pryč. (22.07.2005)