Natsu e no Tobira: Kimi no Iru Mirai e
The Door Into Summer
Réžia:
Takahiro MikiScenár:
Tomoe KannoHudba:
Júki HajašiHrajú:
Kento Jamazaki, Naohito Fudžiki, Kaja Kijohara, Hidekazu Mašima, Nacuna, Rin Takanaši, Taizó Harada, Tomorowo Taguči, Kenta Hamano, Šóhei AbeVideá (8)
Recenzie (10)
Určitě zajímavý film, už jen pro to zasazení a žánr, ale něco málo tomu ještě chybělo. Podmanivá atmosféra pobřeží, bezútěšnosti životů jich dvou. O to větší odhodlání měl, nechtěl se vzdát a jal se konat. Za odkaz své rodiny. Problém je to rčení na začátku, vnímám jej jako kolosální prozrazení děje. Zorientování se v postavách, faktech, nástinu příběhu a tak, to potíž nepředstavuje. Herecky též celkem sedí. Jde o to, že znalý divák, i s absencí k nastudování knižní předlohy, může prokouknout podstatu toho, co je tu tím stěžejním elementem. Mně to bylo jasné v momentě, kdy svit z přijíždějícího vozidla ozářil stojící postavu před ním. A to si to dále pohrává ještě s dalšími možnostmi, jak to v tom fiktivním světě uhrát a udělat. Název snímku upomíná primárně na toho kocoura, i když ne nutně, jak později divák uvidí. Za výrazný nedostatek považuji nepřesvědčivý ráz té změti bílé a modré barvy. Ostatně, i ten cover na ni naláká o to přesvědčivěji. A jelikož jsem už dříve pár skvělých kousků z Japonska viděl, tento proto byl zkrátka slabší, ačkoliv se na něj v ostatních věcech velmi dobře divá. Logicky špatně koncipován rozhodně není. Pak už je tu jen onen sourozenecký vztah, zde podněcující jisté emoce, ani oni ale v té souvislosti moc šancí nedostali. Kromě patřičné gradace v závěru. Skončilo to pěkně. Vzbuzovalo naději, hýřilo velkolepostí, nekalostí a originalitou. A ten kocour a scény s ním? Zvláštní kouzlo měl, i na něm to rozhodně stojí. A to se u tohoto nevšedního díla cení. ()
Milá romantika v pěkném sci-fi hávu. Je mi jedno, že tam ten pokrok není domrtě vysvětlovaný. Prostě takhle se to jmenuje, takhle to funguje, ale proč to tak funguje... je mi to jedno, navíc by to v příběhu jen překáželo. Sedlo mi to. Příjemně mi to utíkalo, hlavní hrdina mi byl sympatický a to nejen tím, že to byl chovatel kočky. Jde vidět, se Kento pomalu herecky posouvá, nestagnuje, snaží se. I jeho robotický kámoš v podání Fudžiki Naohita byl sympatický, fajn a dobře zahraný. Celkově mi to přišlo jako odpočinkový film, není to žádné velké drámo a to se mi na tom líbilo. Nechtěla jsem se napínat jako struna, chtěla jsem si u sledování odpočinout a to film splňuje. Bylo to fakt příjemné podívání. ()
Asi bych měla hned na začátku zmínit, že knihu jsem poprvé četla dva dny před kouknutím na adaptaci. Protože už podle traileru bylo jasné, že to bude hodně jiné, takže na tom vlastně vůbec nezáleží. A musím říct to hlavní: Dveře do léta je skvělý příklad toho, jak v současnosti pracovat s adaptacema starších děl tak, aby byl spokojený každý. Film se totiž drží základních věcí, ale je tady ten problém, který vzniká právě kvůli jinému formátu. Musíte změnit vyprávěcí pustup a rozjet smyčku podstatně dřív. A postupně do ní přidávat informace a doplňovat je. Takže i kdyby jste knihu nečetli, ale není zároveň to váš první film o cestování v čase, tak jediný překvapený člověk v místnosti v moment "osvícení" bude Riko. A už dopředu vám všechno dojde. Ale stěžovat si na to je jako stěžovat si, že umřela ta, co šla sama do lesa, přestože jí všichni říkali, ať tam nechodí. Prostě to patří k žánru. A jde jenom o to, jak moc fajnově bude celý ten zbytek vypadat. Takže jo, ve výsledku je to vlastně taková klasika ohledně cestování v čase. A pokud to má někdo rád, není důvod si to pořádně neužít. Film má skvělou atmosféru, je to dobře natočené, všechno hezky odsýpá a vážně tam není čas na moment, kdy by to začalo nudit. Navíc Kento Jamazaki je prostě sympaťák. Tak snad konečně padne i Kingdom. Slibuju si to už nezdravě dlouho... ()
Knižní předlohu jsem přečetl tak před 35 lety, úspěšně zapomenul, ale když jsem teď sledoval film, vybavoval se mi děj vždy kousek dopředu, jak jsem si připomínal o čem Henleinův román byl. Takže celkem vzato se T. Mikimiu podařilo evokovat zvláštní poetiku, kterou má předloha (byť zasazená do Ameriky). Pochopitelně film může pracovat s reáliemi "budoucnosti" hrdiny /když se probere ze spánku/, která je velmi blízká naší "přítomnosti" ()
No, kdyby to nebylo tak patetické, zbytečně překombinované a kýčovitě natočené, mohlo by to být fajn. Jenže to je patetické, zbytečně překombinované a kýčovitě natočené, takže mě to moc nenadchlo. Spíš jsem byl zklamaný z toho, že tohle dost připomíná spíš jihokorejské sci-fi než japonské, až mě to trochu vyděsilo, protože mezi těmi národy (aspoň co se filmů týče) pořád vnímám výrazné rozdíly a japonská kinematografie mi sedí rozhodně mnohem víc. Tohle má sice dobrý nápad a občasný fajn fór skrze robota Peta, i některé scény jsou docela zdařilé, i když z toho čiší nízký rozpočet na sto honů, ale to mi tolik nevadilo jako to, co jsem vypsal výše. Pro mě takhle spíš ne než jo... Lepší 2* ()
Reklama