Dávné rituály

Po delší době solidní, i když nijak bombastický, šokující či děsuplný, horor na téma exorcismu. Mladá novinářka v podání sympatické Canalesové se vrací do rodné vsi, odkud odešla jako děvče, když vymítali její matku. Dvacet let se sem nevydala ani nikoho z příbuzných nekontaktovala až nyní svoji sestřenici Mirandu. Jejím cílem bylo zapovězené místo v džungli, kde se v rozsáhlém jeskynním systému ukrývají démoni a temné síly. Přes Mirandino varování se tam vydá a co čert chtěl, přinese si odtud démona. Nu a zbytek filmu, což je většina, se nese v duchu vymítacích rituálů s malou změnou v závěru. Vizuálně příjemné, škoda, že film nebyl drsnější. OK, vyndávání čehosi z břicha bylo efektní, ale tuhle praktiku si člověk mohl prostudovat v časopisech už před mnoha lety. I přes pomalejší tempo film utekl a závěr se mi líbil. Jen ten démon byl....nic moc... (27.08.2021)

Exorcism done by the Old Way ! I´m Motherfucking Bruja!Hlavní hrdinka je sympatická novinářka Mexického původu, která se vratí do své domoviny udělat reportáž o čarodějnictví, avšak je unesena místními lidmi, kteří tvrdí, že je ztělesněním ďábla a líbilo se mi, že takhle film okamžitě začíná bez zbytečné 30 minutové omáčky.Exotický a refrešující přístup k dost vyčpělému subžánru Exorcismu, který díky atraktivnímu prostředí Mexické Jungle a kulturním rozdílům působí sympaticky a nemálokrát mě dokázal překvapit.Film má styl, sympatické herce, parádní masky ( finální vzhled démona cool), došlo i na pár lekaček, skvělé jsou halucinogenní výjevy a půl hodinové vymítání je správně mystické. Při sledování jsem zavzpomínal i na Korejský the Wailling a takové šťourání rukou v břiše bylo docela nepříjemné.Old Ways sice není žádná revoluční a velká pecka, ale je natolik sympatická, zábavná a snaživá, že ji rád 4 hvězdu přihodím. I s přihlédnutím k tomu, jak nezajímavě k látce Exorcismu přistupují jiní tvůrci posledních pár let.Příběh 3/5, Akce 3/5, Humor 0/5, Násilí 2/5, Zábavnost 4/5 Hudba 4/5, Vizuál 4/5, Atmosféra 4/5, Napětí 3/5, Emoce 2/5.7/10. (25.08.2021)

Abrakadabra, čáry, máry, fuk, ať je z tebe démon fuč. Popravdě řečeno, pro ,,vymítačské,, filmy mám hodně velkou slabost a jsem jim schopen odpouštět vážně dost, zde to ale ani není příliš potřeba, jelikož právě v rámci daného hororového subžánru nabízí Dávné rituály poctivou podívanou, která mě zaujala a bavila, i když upřímně, ono se tam toho za tu hodinku a půl v podstatě ani moc nestane, nicméně tvůrcům se tento docela zásadní nedostatek podařilo poměrně zručně zacelit velice působivou atmosférou, ke které nemalou měrou přispělo i atraktivní prostředí mexické džungle, dále pak obsazením výrazných herců do zajímavých postav, fungujícími momenty napětí a i několika efektními scénami, které dokázaly vyvolat nepříjemně působivé emoce, k čemuž i nemalou měrou přispěl zlověstný hudební podklad, který mě fakt bavil. Samotný závěr, co se hlavní hrdinky týče, mi jinak připadl také výtečný, takže opakuji, přestože ústřední dějovou linku musím označit za opravdu slabší, tak po technické stránce se jedná o působivý, znepokojivý, mrazivý zážitek, v němž jinými slovy forma drtivě zvítězila nad obsahem, respektive ho zachránila před úplným zatracením. Být pak tvůrci možná ještě i o něco odvážnější, co se krvavosti týče, byl bych spokojený určitě ještě víc, na druhou stranu chápu, že hlavní důraz je zde kladen především na mystiku a mytologii, což respektuji a vlastně i ve výsledku vítám. (16.09.2021)

Takofá meksická jeskynní témon není žádná olá prdel! Posedává výhradně mexické migranty a Američany, jen co tito strčí rypák do jeho krasu, a dostat jej pak z posednutého na vzduch a následně zpět do Tijuany či nějakého jiného mexického pekla je téměř nemožné. Leda by posednutý amatérský postiženec vyžral na ex kanystr kozího mlíka, načež po hodině přitroublých halušek, kokrhání černého kohouta a bezradného čumění profesionálního vymítacího personálu sám nalistoval v přiloženém prastarém komixovém Rituale Mexicanum náhodnou kapitolu v sekci „Demonios a la mierda” a pokynul přítomné bruje “Vymeť mi ho třeba takhle...”. No a bába pak bez váhání zkušeně přibije k podlaze svazek větví, angažovaně mexikánsky pronese prastarou, tajuplnou vymítací formuli, předávanou po staletí mystického tlemení mykologicky pomalovaných xichtů do blba z bruji na bruju – asi něco jako “Huš, ty démone, táhni do prdele!”, a milý, ještě před chvílí tolik rezistentní a nevymítitelný pekelník je za neefektního kouřového “puffff” venku dřív, než byste stihli říct “k uzoufání nudná, dementní sračka se čtyřmi nesympatickými, prkennými ochotníky”. A přihlížejícímu nezbývá, než se modlit k El Luciferovi, aby se poblíž náhodou neochomejtla prdel nějakého toho Američana nebo migranta, protože by z toho mohla, po nepochybném úspěchu v džunglových biografech pro negramotné Aztéky, být nedejsatan dvojka. Bezvýhradně se tímto opět potvrzuje léty audiovizuálního utrpení nabytá poučka, že pokud nad něčím zdejší “hororoví exprdi” cákají, je daleko příjemnější pustit si místo inseminovaného filmu raději plyn. (29.08.2021)

Filmy o vymítání mám celkem rád. Poslední dobou ale téma exorcismus moc kloudnejch filmů nepřinesl. U The Old Ways je tomu jinak a do exorcistickýho žánru vlévá novou krev. Většinu filmu jsem byl z filmu nadšenej a dokonce jsem si říkal, že to vypadá na 5 hvězd. Líbil se mi vizuál, hudba byla dobře zvolená a povedl se i výběr herců. Brigitte Kali Canales je sympatická a svou roli si střihla výborně. Stejně tak Julia Vera která si střihla roli staré vymítačky(ve filmu se jim říká Bruja). Jenže moje nadšení nevydrželo až dokonce. Konec byl na můj vkus už trošku přestřelenej ve smyslu toho, že ještě z nedávno vymítané dívky se najednou stává zkušená Bruja. K mé nelibosti se nepovedlo ani poslední vymítání. 3/4 stopáže filmu jsem byl nadšenej. Po dokoukání ale převládá zklamání. Ikdyž jsem sice ve výsledku zklamanej tak si pořád myslím, že jde o hodně zajímavej film, kterej má co nabídnout a ti co mají rádi filmy o exorcismu by si ho neměli nechat ujít. (18.10.2021)