Žiletky

,,kam nesete tu mrtvolu? '' Tak jsem konečně viděl ty kultovní ,,nezávislé'' žiletky. V devadesátých mně to nějak uteklo. Tycův scénář byl hodně zvláštní a pokud mu prý navíc dodala šťávu účast Topola já to tak necítil. Psí vojáky jsem nikdy nemusel, verše Topola také ne. Nezbývá jen po dokoukání popřemýšlet, zda to byl opravdu árt a já byl mimo, nebo to árt nebyl a jen si to na něj hrálo. To že tomu nerozumíme nemusí nutně ještě znamenat, že je dílo geniální... Já chvílemi nechápal. Film mne zaujal lokálními scénkami, kamerou a místy opravdu úchvatnými interiéry. Zajímavý byl průlet kamery kolem motoráčku, záběry z komína i sakra hot sestřička Pergnerka... Dávám dvě hvězdy a tu třetí za ten komín. Mně by na něj nedostali ani za tučný honorář a to ani v létě... Dle mého názoru hodně přeceňovaná záležitost, kterou řada lidí pořádně nechápe, ale cítí že je in se k tomu hlásit. Pro milovníky kapely Psí vojáci pak tam je nepochybně pár věcí, které vidí, slyší a ocení jen oni... * * * (24.07.2014)

"Nejkrásnější na světě je, když se dva až tři lidi mají rádi." Na začátku, jak skřípe lžičkou o hrnek, to bych ho normálně zabil a film by skončil po první minutě. Když jsem film viděl před dvaceti lety, vůbec mě nezaujal, pamatoval jsem si z něj jen Hrubešovou a scénu s komínem (ta je prostě parádní). Asi jsem potřeboval vyzrát. Vizuálně, (a hlavně) kamerou a hudbou úžasný film. Pergnerová překvapivě skvělý výkon. Žiletky jsou má druhá nejoblíbenější skladba od Psích vojáků. "Jedeme ve vlaku a v podstatě furt..." 4.5* (09.09.2018)

Do sebe zahleděný ufňukaný film. 1) Do sebe zahleděný ufňukaný snímek se mi nelíbí. Nelíbí se mi herecké výkony (že prý dobré!), nepříjemný střih a především asociální hlavní hrdina, který se stýká jen s ženami a to pouze za účelem sexu. 2) 29letý Filip Topol nevypadal zle, ale ve filmu zcela zřejmě nešlo o to, vypadat dobře. 38letý režisér Zdeněk Týc možná dozrával, jak praví oficiální text distributora, ale mně prostě výsledný plod nechutná. 3) Výstižný koment: honajz. (13.10.2015)

Pusté řezy žiletkou. Z každého řezu teče krev, ale dohromady jsou to jen povrchová zranění. Topol (ne)hraje a Hrubešová má krásný vlasy a prsa..a taky občas mluví sprostě. Mladej Hanák, kterej má rád život a mladá Pergerová, která má ráda... Žiletky jsou snem, ze kterého se stokrát za noc probudíte. Žiletky jsou vypitým rumem na ex, kdy jednotlivé doušky chutnají každý jinak, ale sladce, jenže když položíte prázdnou flašku na stůl, jen to s váma šlehne. Pez pocitu, bez výčitek. Žiletky sami sebe usvědčují, že se bojí výšek a jen ve chvíli, kdy nemají co ztratit, vyšvihnou se do takové výše, kam žádný jiný český film nemá koule na to se dostat. Žiletky jsou klip bez písně. Žiletky kloužou po těle a bohužel jen jedinej pohled z výše komína do hvězd je dokáže zatnout dostatečně hluboko do srdce. Žiletky jsou nedokončená pirueta baletky, která ví jak, ale ještě to neumí. Přijde vám tenhle koment nesrozumitelnej, roztříštěnej a zmatenej? To mě bohužel Žiletky taky... Přesto je to jeden z nejosobitějších počinů porevoluční éry a za to si zaslouží když ne chválu, tak aspoň pozornost. (10.09.2013)

Podivnost. Skvělé scény střídají hrozné, příjemné herectví střídá nepříjemné (k dialogům se snad raději nebudu vyjadřovat). Krásné záběry, leč občas prázdnotou zející - krásné myšlenky, z jejichž zobrazení je však docela často cítit amatéřina - krásný Filip Topol a krásná hudba jeho Psích vojáků, avšak ta bohužel dostala krutě málo prostoru (titulní skladba na závěr je ovšem vskutku duši-drásající). Přesto je v tomhle snímku "něco", co mě nutí chtít ho vidět znovu... (23.03.2007)