Howlův kráčející hrad

Mijazakiho považuji za velkého výtvarníka a umělce, stále se v něm však hledám. Obdivuji jeho formu i způsob kresby, příběhy mi však obsahově často až tolik neříkají. Děj této pohádky je zasazen kamsi na hranici devatenáctého a dvacátého století. Někoho možná překvapí, že se nebem v této pohádce prohání stoje jak z románů Julese Verna či ulicemi jezdí první dýmající parní auta... Válka, kterou království vede zase připomíná první světovou... Postavy mají západní obličeje, nejde o Asiaty a proto je myslím pohádka evropskému diváku mnohem více stravitelnější. Animace jsou nádherné a detailní. Ale jak říkám, je tu pak obsah. Děj. A tomu jsem moc neholdoval. Všem těm kouzlům a čarodějům... Jakoby se do toho až evropského prostředí dostal nějaký japonský příběh. Ty jsou mnohdy se svými mytologiemi alespoň pro mne ne vždy koukatelné. A to byl i případ Zámku v oblacích. A tak dávám jen za tři kouzla. * * * (11.06.2018)

Lamentuju rukama nad hlavou, když mi někdo podsouvá při sledování MÉHO filmu JEHO názory (ahoj, tati :D). Prostě při výtce typu: "Animace jako v Pokémonech" vnitřně vybuchuju a mám takovou zlost, že bych rázem postavil Eifelovu věž ze slaných tyčinek. Proto raději zabořím nos do hrnku čaje a mlčím___ Ale i přes tuto "láskyplnou výměnu názorů" byl Miyazaki pořád se mnou. Jeho nádherné cukrbliky a perfektně vymyšlené postavy, mě meditativně uklidňovali. Možná to bude znít přihlouple a dětinsky, ale jako kdyby vám skrze obrazovku vzkazoval, že zase všechno bude v pohodě. Právě proto mám pro Miyazakiho tvorbu slabost. Jeho filmy jsou nejpoctivějším relaxem a já jsem vždycky rád, když se ho mohu zúčastnit. Bravo! (12.12.2008)

Nebezpečné časy. Jsou tu dokonce i čarodějnice z Pustin…. Kouzla a válka. Láska a prokletí. A nade vše je dobré srdce. Asi moje první vážnější setkání s ANIME. A – je to paráda! Tak hezkej příběh, rozvětvenej, ale (hlavně!!!) srozumitelnej, jsem dlouho neviděl. Jak pro dospěláky, tak pro děcka! Perfektní hudba, animace a hrdinové. Jestli jsou i ostatní Miyazakiho filmy takové, tak SEM S NIMI !!! (12.06.2008)

Na vlnách bezbrehej imaginácie (a nezrovnateľných orchestrálok Joa Hisaišiho) sa plaví ďalší z nádherných príbehov, ktoré nám darovalo štúdio Ghibli a neuveriteľný Hajao Mijazaki. Áno, je to, ako povedal Matty, tak trochu ohliadnutie sa za dosavadnou tvorbou velikána, ale to nevadí, práve naopak. Vďaka tomu môžeme vidieť mnoho originálnych prvkov, s ktorými sme sa uňho už stretli v úplne novom svetle - napríklad už len spojenie čarodejníkov (napr. Cesta do fantázie) a vojny (Naušika). Dlhšia stopáž je výzva, ale dáva priestor na mnohotematickosť, prehršel motívov a uhlov pohľadu, na ktoré sme u Mijazakiho zvyknutí, nech už je to vojna, s ktorou sa spája nielen otvorený boj, ale aj propaganda či vnútorné mocenské vplyvy, alebo rozprávkové prekliatie v niekoľkých podobách. A za tým všetkým, obaleným nečiernobielymi postavami a vyznením, sa skrýva príbeh o láske (klasika) a... starobe. A to najlepší, aký som kedy videl. Už po x-tý krát skladám poklonu. Miestami to bolo síce (čo sa absolútneho hodnotenia týka) trochu o fúz, ale tá jednoduchosť, s akou nás Hajao vťahuje do svojich dokonale budovaných fikčných svetov úplne bez akéhokoľvek vysvetľovania a úvodu do deja je úžasné, a záver je pre mňa ako filmového diváka jednoducho slasť. 90% (17.04.2014)

První minuty Zámku v oblacích by se daly popsat jako nádhera. Procházka nad střechami města, zloduchové vylézající ze stínů, tlustá škaredá čarodějnice a zámek v dálce procházející se po mlhou... Co by dál? Magie a kouzla pohádky se změnila v trochu zvláštní snahou o drama/romanci kouzelníka a jeho problémů s duší. Trochu nečitelné a zbytečné, což kazí dojem na fascinující pohádkovosti většiny příběhu a postav. Dům s dveřmi do 4 rozdílných míst, strašák poskakující okolo své zachránkyně, všude samá barvička a kouzelná hudba. Je velká škoda, že Miyazaki neudržel druhou půlku filmu v podobně krásném a jednoduchém duchu jakou měla půlka první. (31.12.2008)