Ku Klux Klan, une Histoire Américaine
Ku Klux Klan - An American Story
Obsahy(1)
Tajná organizace, hlásající nadřazenost bílé rasy a nenávist k lidem tmavé pleti, dokázala několikrát přežít vlastní smrt... Ku Klux Klan je nejstarší teroristická a rasistická skupina operující na území Spojených států. Její zločiny poskvrňují Ameriku krví více než sto padesát let. Byly to roky plné nenávisti, rasismu a hrůzy. Roky krutosti, násilí a zběsilosti. Brutální historie, která Ameriku straší dodnes. Psal se rok 1865 a ve Spojených Státech končila válka Severu proti Jihu. Během čtyř let zemřelo téměř 700 000 lidí. Státy amerického jihu, uznávající otrokářství, byly poraženy severními státy, usilujícími o jeho zrušení. Generál Lee se po bitvě u Appomattoxu vzdává generálu Grantovi. Pár měsíců nato dochází v konfederačních státech ke zrušení otrokářství. Téměř čtyři miliony otroků žijící v jižních státech konečně získali svobodu, majitelé plantáží se s tím však nehodlali smířit... Po občanské válce Severu proti Jihu začali jeho členové postupně páchat násilí na propuštěných otrocích. Jeho cílem bylo a stále je jakkoli zajistit nadřazené postavení bílé rasy. Počátkem padesátých let dvacátého století zažívají Američané nebývalou prosperitu. Konzumace, růst a blahobyt, to jsou klíčová slova první světové hospodářské mocnosti. Přitom národ, který zvítězil ve druhé světové válce a stal se symbolem svobody, ještě osmdesát let po zrušení otroctví stále uplatňuje rasovou segregaci. Afroameričané z jižních států nemají přístup ke kvalifikované práci, ke zdravotní péči, ani ke kvalitnímu vzdělání. Pro ně je brána k prosperitě uzavřená. (Česká televize)
(viac)Recenzie (12)
"Když nám matka chtěla koupit oblečení nebo třeba boty, nesměli jsme si je vyzkoušet. Musela nám obkreslit nohu na papír, přinést ten obrázek do obchodu a prodavačka podle toho vybírala správnou velikost..." Jedna z kapitol dějin, která je bohužel stále ještě živá (ač těch dřívějších 4 milionů aktivních členů už snad KKK hned tak nedosáhne) a je třeba si ji připomínat v souvislostech. Nabízí to tenhle francouzský dokument a já jsem za to jedině ráda. ()
Co je horší? Diskriminace nebo pozitivní diskriminace? Frustráti a retardi z obou břehů si dávaj do držky a netuší, že jsou jen součástí velké hry na svobodu a demokracii, která je ve velké a multikulturní zemi stejně neudržitelná. Francouzští autoři kritizují sice hezky, ale v jejich vlastní zemi bude situace pravděpodobně brzo stejná. ()
První díl byl skvělý a dal jsem plný počet hvězd. Konec druhého dílu je jen odpornou propagandou, kdy kydají hnůj na Trumpa a velebí Obamu. To do seriózního dokumentu nepatří. Navíc je to propaganda BLM, což je rasistická a nenávistná sekta. Takový Ku-Klux-Klan, kde jsou předmětem nenávisti běloši. Glorifikují opakovaně trestaného zločince George Floyda, nehodnotím, protože první díl je na pět hvězd a druhý je odpad. ()
Krátka história organizácie, ktorá vznikla spočiatku len ako žart alebo taký krčmový spolok a rozrástol sa do miliónových čísel. Ich činy, mnoho ich činov, je neospravedlniteľných a človek sa až pozastavuje nad tým, ako to všetko bolo možné. Dokonca aj keď bola Olympiáda 1936 v Berlíne, tak sa černosi čudovali, koľko slobody by mali v nacistickom Nemecku. Od roku 1965 sa to ale začalo otáčať a to, čo kedysi predstavoval KKK, dnes začínajú predstavovať iné organizácie z opačného brehu a začínam sa obávať, že podobný dokument sa o 100 rokov natočí napríklad o rasistoch z Black Lives Matter, ktorí by nikdy nemali šancu uspieť nebyť podpory bielych sfetovaných neomarxistických sociek z Antify a podobných odpadlíkov od reality. Francúzi natočili dobrý dokument, voči tomu nič nemám – dá sa pozrieť tu. Ale mali by sa už pozrieť aj do svojej spoločnosti, čo sa tam práve deje. Veď im už vypovedajú poslušnosť vlastní vojaci kvôli islamizácii Francúzska. Koleso dejín sa točí ďalej. Ale nevyzerá to dobre ani dnes v dobe ultrapolitickej korektnosti, ktorá sa nasadzuje už povinne. Zatiaľ natáčame dokumenty my. Aby ráz nenatáčali dokumenty o nás. ()
Je štěstí žít v nerasistické tolerantní zemi jako je naše. Důležité je nezaměňovat pojmy, dbát na rovnost v právech i povinnostech a neupadat do extrémů. To není rezignace na cit, ale naopak apel na kritické věcné myšlení opřené o vzdělání a úctu člověka k člověku. Francouzský dokument si zaslouží absolutorium pro svou věcnost a nadhled. ()
Galéria (9)
Fotka © ARTE France
Reklama