Kód 46

Ojedinělá kombinace filmů Gattaca a Ztraceno v překladu. Samantha Morton spolu s vynikajícím hudebním podkresem videoklipově laděných obrazů lidsky prázdného, doslova vylidněného velkoměsta, mě nekompromisně přinutili užívat si každou sekundu. Celý film mně v mysli harašila věta z Tetsuova komentáře: "Film, natočený v budoucnosti a poslaný zpět časem k nám." Nemohl jsem se této myšlenky zbavit, protože přesně tenhle dojem jsem z filmu měl já sám. (07.04.2008)

Silně atmosférické komorní scifi, svým vyzněním oscilující někde mezi Huxleyho Koncem civilizace a filmem Ztraceno v překladu, které však potěší spíše milovníky malých nezávislých dramat, zvyklých na pomalejší tempo vyprávění. Čekáte-li klasický scifi blockbuster, budete se s největší pravděpodobností nudit a neoceníte ty nádherně snové scény nebo příjemně nebanální rozhovory. Jediné co mi tak trochu nesedělo, byla představitelka Marie Samantha Morton, ale to už je věc názoru. Toto je film, kde možná mírně vítězí forma nad myšlenkou, v konečném důsledku mu to však neubírá na kvalitě - alespoň pro mě tedy ne. (30.04.2013)

Futuristicka dystopia akoby z pera vypadla F.Herbertovi, A Huxleymu, ci P.K.Dickemu, co z nametu nerobi dva krat originalne dielo. Podobne temy mam vsak velmi rad a v spojeni s nekonvencnym reziserom bola nadej, ze vznikne nieco skutocne vynimocne. Code 46 je viac nez dobrym filmom, ma dolezity odkaz, je natoceny velmi sikovne, snove sceny su vynikajuce, herecke duo je bezproblemovo uveritelne, ale ako celok tomu chybal akysi stmelovaci prvok, ktory by jednotlive kvalitne ingrediencie spojil do vynimocneho vysledku. Takto „len“ 3,5/5* (09.04.2010)

Romantice vždycky lehký nádech sci-fi slušel, a to i v případě, že ten hlavní sci-fi motiv (po kterém je film i pojmenován) je tak trochu berličkou. Ostatní vědeckofantastický motivy zas pomáhají svět dotvářet v detailech a působí jako osvěžení, díky kterému působí Kód 46 mnohem víc netradičně a ojediněle, než jak tomu možná doopravdy je. Prim tu hraje atmosféra a hudba, obé ve velmi dobrých výšinách, zato herecká skvadra bohužel ztrácí, lépe řečeno Tim Robbins se k dle mého názoru výborné Samanthě Morton nehodí (rozhodně nesouhlasím, že by nepůsobila žensky - ty oči!). Scén, kdy to tvůrci přeženou a provádějí kamerovou samohanu artových estétů je naštěstí jen pár. Komorní, atmosferické, dobře natočené, vizuálně zajímavé ... Ve výsledku tedy jednoduše velmi dobré. (10.08.2013)

Kdybychom dopředu věděli, k čemu povedou naše činy, odvážili bychom se vůbec k něčemu? Michael Winterbottom mne již poněkolikáté utvrdil v názoru, že patří k nejpozoruhodnějším evropským filmařům dneška. Code 46 je mimo jiné sci-fi (stejně jako je Kmotr mimo jiné filmem o rodině) a ve svém genetickém kódu má zašifrovaných tolik otázek, tolik aktuálních témat, že vás může obohatit více než měsíční čtení denního tisku. Záleží jenom na vás. Kostru příběhu tvoří modernizovaná variace 1984. Zdejší způsob fungování společnosti je přitom ještě o pár řádů děsivější než ten nastíněný Orwellem a má také blíže k podobě dnešního polarizovaného světa. Film pod tíhou mnoha nastíněných otázek nijak netěžkne, je vyprávěn s nádhernou lehkostí a přál jsem si, aby v něm bylo více bezdějových záběrů podmalovaných nebeskou hudbou. Nefuturistický, civilní projev Robbinse a Mortonové činí příběh srozumitelnějším a umožňuje nám v druhém plánu sledovat prostou romanci. Ale nebyl by to Winterbottom, kdyby i do ní nepropašoval trochu metafyzična a metaforična. Ano, je to jeden z těch filmů, kde sex znamená víc než jenom sex – uvažte sami, chcete-li jej vidět. Za sebe odpovídám "ano". Ještě minimálně jednou. 85% Zajímavé komentáře: Adrian, Marius, Frankie, torn666 (27.10.2011)