鉄男II／ＢＯＤＹ ＨＡＭＭＥＲ
Réžia:
Šin'ja CukamotoScenár:
Šin'ja CukamotoKamera:
Šin'ja CukamotoHudba:
Čú IšikawaObsahy(1)
Shinya Tsukamoto pojal pokračování svého kultovního filmu z roku 1988 TETSUO jako remake původní ideje s rozmáchlejší výpravou na barevný materiál.
Pozoruhodný žánr cyberpunk nás přivádí do industriálního Japonska a předvádí přerod muže ve stroj. Hlavnímu hrdinovi unese podivný robotický gang syna a on se v touze po pomstě mění ve vraždící stroj, v podobě kovové noční můry. Tsukamoto surově kreslí ocelovým štětcem ty nejbizarnější vize spalující džungle moderního světa.
Celým filmem tak pluje poetika oživlých drátů, rozevlátého kovu, krve a snů.
(Zrzunda)
Recenzie (37)
Jak Iron Mana obdivuju a uznávám, tak tohle mě vždycky nadchne možná ještě o kousek více. Možná se to Tsukamotovi za těch pár let v hlavě uleželo a rozhodnul se dodat celé své obsesi nový rozměr, možná to jen potřeboval uchopit za jiný konec aby to nebylo podruhé totéž.. Každopádně Body Hammer zobrazuje idustriálního ducha přesně tak jak ho znám a mám od mimina vlisovaného do DNA(dunění strojů, masy oceli prorůstající ze srdce industriální zóny do obydlené části města, atd..).. Železné melodrama s parádní myšlenkou a magickým happy endem. ()
V podstate išlo o voľne spravený remake pôvodného filmu len Šin'ja Cukamoto mal na to viac peňazí. Bolo to dejovejšie, šialenejšie, akčnejšie, dynamickejšie. Rovnocenne sa tu stretli tri žánre – bodyhoror, temné scifi a akčný film. Ku tomu industriálny dizajn, skvelá hudba a depresívna pachuť. Opäť skvelé dielo! ()
Oproti jedničce jsem tedy zklamán. Zmizely surovost, syrovost, špinavost a industriální surrealismus. Černobílá kamera jedničky ještě více umocňovala všudypřítomný kov a jakési odlidštění. Dvojka se posunula do stravitelnější béčkové roviny, pro mne však ztratila původní kouzlo. Užvaněné civilní pasáže dělají snímek delší, než ve skutečnosti je. Za pochvalu tak stojí jen souboje, kterým zůstalo cosi ze Švankmajera i původního filmu, a záběry na futuristickou a chladnou architekturu. Trojku snad raději vynechám... ()
Druhý Tsukamotův kousek o přeměnách lidí v kovová monstra mě oproti geniální a šílené jedničce moc nenadchl. Industriální nářez se přetavil v industriální nudu protkanou zmateně natočenými honičkami a ozvučenou monotónním metalem. Z lidí místo kovových součástek vylézají kanóny, tudíž se ve filmu pálí o stošest. Kdybych neviděl první díl, byl bych z Body Hammer možná odvařený, ale takto mi to přišlo ukrutně zdlouhavé a nezajímavé, s téměř žádnými inovativními a osvěžujícími prvky. 5/10 ()
Zpočátku stejně okouzlující běs jako díl první, jen s barevnou kamerou, překvapivě stále esteticky (v rámci špinavého industrialu) působící, postupně ztrácí na efektní bizarnosti a stává se nepříjemně neokouzlujícím duchovním tátou i mámou všech těch Machine Girl a Robo-geish. Industriální holocaust masa a kovu se tak změní na pouhou "vystrč pušku z ruky a zastřel všechno" přímočarou a polopatickou naháněčku. Sic se špinaovým vizuálem, ale s dějem jak z nejhloupějšího amerického video-béčka. 6/10 ()
Galéria (7)
Fotka © Kaijyu Theater
Reklama