Tetsuo

Lehce šílený film o muži jehož tělo začne obrůstat kovovými součástkami. Animacemi kovu a stylem mi trochu připomína Švankmajera, Věc a tvorbu H. R Gigera - k tomu přidejte zběsile industriální hudbu, epileptický střih (často jen stroboskopický sled obázků) a máte film zběsile originální, zběsile zajímavý... a zběsile krásný. Škoda jen že mohl být tak o (poslední) třetinu kratší, takto ji zachraňuje jen rozmilá pointa. (13.05.2006)

Experimentální, cyberpunkový, surrealistický film japonského tvůrce Shinya Tsukamota o úředníkovi, který se začne měnit v kov, vypráví zdánlivě lineární děj, který se ale mnohdy vrací sám v sobě, přičemž pozůstatky z narativních odboček mají vliv na hrdinu i posléze (když se dostal někam, kde se mu změnila ruka v ošklivý kovový pařát, a pak extrémně zrychlenou zpětnou jízdou kamery "zacouval" film i s ním zpět, ocitnul se sice na stejném místě jako předtím, ale pařát mu už zůstal). Úředník se ale neprojevuje v esteticky líbivou kovovou kostru na způsob terminátora, ale v beztvaré monstrum, které během své transformace musí prodělat fáze obrovské bolesti, ale stejně se na konci "cítí skvěle". Zneklidňující, těkavý, hyperrychlý a recepčně náročný film ale fascinuje nespoutaností, s jakou porušuje veškerá pravidla. (13.01.2006)

Jedna z nejhorších frází v recenzích je "nedá se to popsat, musí se to zažít". Všechno se přece dá popsat, no ne? Doufám, že jsem to nikdy v žádném komentáři nepoužil. U tohohle snímku ale musím, takže: Tetsuo se nedá popsat, musí se ZAŽÍT! Jiné hodnocení není možné. Nevím, jestli je ten film geniální nebo strašný, jestli je to umění nebo odpad, nevím, jestli bych ho někomu doporučil nebo nedoporučil. Vím jen, že tenhle kafkovsko-lynchovský industriální psycho úlet ze svého podvědomí jen tak nedostanu. Furt to bliká, duní, epileptiky to asi zabije, ale přesto se na to nedá přestat dívat! Hypnotický, šílený, odporný a krásný zážitek. (20.08.2017)

Velmi podivný audiovizuální fetiš nad kusem kovu, který si lze interpretovat opravdu mnoha způsoby. Některé druhy filmového umění mají velmi zvláštní podobu a zřejmě každý filmový odborník či vědec si bude u Tetsua užívat každé políčko do posledního detailu. Pro laika je to však zběsilá jízda bez nějaké podstatnější dějové kostry, která stojí a padá na benevolenci každého jednotlivce, jak se postaví k této bizarní šílenosti, která je svým způsobem i zajímavá a „zábavná“ (asi prvních deset minut), ale bohužel se utopila ve vlastní monotónnosti těkavé kamery, rychlého střihu a ambientní zvukové stopy. Pozérský výstřelek, který si však jistě „svou“ diváckou sortu najde. V rámci cyberpunku lze sáhnout po mnohem působivějších a srozumitelnějších kouscích (26.08.2006)

Neskutečně působivý film. Zvlášť s přihlédnutím k mizivému rozpočtu. Tetsuo je snad první film, u kterého mám pocit, že každá koruna navíc by výsledný dojem srazila o stupínek níže. Kamera je neuvěřitelně efektní ať už zabírá celou scénu nebo se soustředí pouze na detail. Místy se zcela ztrácí v nánosech cyberpunkového fetiše, proplétá se mezi spletí drátů, šroubů, kusů plechů a všemožných hadiček, aby poté šokovala dalším zřetelně čitelným záběrem. Směs tohoto převážně kovového odpadu, ve kterém jsme nuceni se orientovat, podněcuje zneklidňující pocit neidentifikovatelného. Často totiž nevíme, který kus plechu se projeví jako součást živé tkáně. Bravurně se tak vypořádává s handicapem trikové nedokonalosti, který dokonale zakrývá a přebíjí oním pocitem dezorientace. Industriální hudební podkres se vryje pod kůži snad ještě víc než tetsuúv vrtákovitý penis a epileptický klipovitý střih na klidu taky nepřidá. Tetsuo působí jako šílená surrealistická symfonie cyberpunkového skladatele složená z kusů hadic, drátů, plechů, zvuků a několika málo slov. (10.01.2010)