Môj učiteľ Ibrahim

Můj učitel Ibrahim je absolutně oddechová věc. Když nad tím tak uvažuju, asi jsem ještě neviděl na ČT2 oddechovější a na mysl tak nenáročný film. První část se nese ve felliniovském stylu malých příběhů složených do jedné skládanky, která nám navodí krásnou atmosféru 60. let (tohle na mě zabírá prostě vždycky, trochu správné muziky, nostalgické kamery a je to tam). Druhá část, která už se vyloženě soustředí na popis vztahu Momo-Ibrahim už je dějovější, přesto nijak nevybočuje z nastolené pohody. Někdo by možná mohl říct, že snímek je až idealisticky naivní, mně to však do nálady sedlo výborně. Nějaká palčivější témata (náboženství, rodinné trauma) jsou tu záměrně jen lehce nakousnuta, aby nepokazila vyznění snímku, který ví, že má být hlavně pohlazením. (16.12.2008)

Prislo mi to jako takove snazeni o priblizeni kultur v dnesnim svete... Pokud se ale na to divame strizlivyma ocima, vidime velice naivni a prosty filmecek. Jako klady bych urcite jmenoval postavu ztvarnenou Omarem Sharifem, ktera dodala pohodu a klid i pres obrazovku. Slusny byl i vyber pisni a prvni polovina filmu. Od odchodu otce, uz mame moznost videt spoustu rozpacitych scen ( at uz navsteva matky, koupe auta, identifikace otce... ). Vrcholem je pak cesta do Turecka, kde vidime svycarske popelnice, albanske mraky, recke mraky, recke sloupy a Istanbul. Zaver s Ibrahimem v hlavni roli je taky takovy " zvlastni ". Jednou a dost. (16.12.2008)

Ačkoli tomu mé hodnocení nijak nenasvědčuje, je Ibrahim v rámci příbuzných snímků čistý průměr. Podobně jako většina z nich je obsahově „silný“. Tato síla tkví zejména v načrtnutí tíživé životní situace, tématu dospívání a situování do minulosti. Scénář se přímo vyžívá v používání berliček a pozlátka, aby skryl vlastní prázdnotu, a vlastně se mu to vcelku daří. Je opravdu úctyhodné, nakolik se dokáže film, který v podstatě řekne jen „Moje ruce, moje ústa.“ tvářit chytře. (06.04.2011)

„Usmievať sa je ťažké.“ Toto mi veľmi pripomenulo môj obľúbený film - (oveľa) lepšiu MALENU. Bohužiaľ, po odchode z „Modrej uličky“ sa snímka mení na nudnú road movie so slušne povedané riedkym dejom. Ale napriek tomu je výsledok dobrý nielen vďaka navodeniu pôsobivej „dávnej“ atmosféry šesťdesiatych rokov dvadsiateho storočia, ale i vďaka prostitútkam, výkonu dospievajúceho chlapca a nádhernej postave, napísanej snáď rovno na telo Omarovi Sharifovi (LAWRENCE Z ARÁBIE, DOKLTOR ŽIVAGO, VIKINGOVIA, HIDALGO). Škoda slabého scenáru, napriek nemu som sa rozhodol troška to s hodnotením prehnať a, kvôli osobným veciam, dať až 80%. (17.12.2008)

Belmondo má svoju nostalgickú rozlúčku s divákmi v podobe Muža a jeho psa a podobne sa javí aj Môj učiteľ Ibrahim ako jedno z posledných pripomenutí sa svojim fanúšikom Omara Sharifa. Preto nie je fér vyčítať filmu gýčovitosť, nostalgiu a zjednodušovanie kríženia kultúr. Treba to brať ako výhodu a nechať sa uniesť dobovou atmosférou a byť rád, že na staré kolená sa Sharif podpísal pod takto osobný projekt a nie pod nejaký oscarový akademický kalkul. Náboženské obkecy ma síce nebavili, priateľstvo medzi moslimom a židom sa predsa zaobíde aj bez čítania Koránu, ale je to iná kultúra a chlapi nakoniec určite pochopili, že toto puto bolo ešte dôležitejšie ako ich viera. Idem sa pozrieť von, v akom stave sú smeťáky na našej ulici. Dovetok zo súčasnosti rozhodol o vyššom hodnotení. (06.08.2013)