Vyšehrad: Fylm

Co k filmu říct? Ujetá komedie, která si dává jediný cíl – pobavit. Jestli se to povedlo si každý musí posoudit sám. Já jsem si to nicméně náramně užil. A nejenom proto, že mám rád fotbal a tady je těch narážek fakt nespočet. Ten jinak ve své podstatě hloupý a fekální humor prostě dokáže člověka rozesmát, protože krásně zapadá do celkové atmosféry. Samozřejmě ani v žánru komedie nejde o bezchybné dílo, několik fórků mi přišlo dost na sílu, což ale vynahradily perfektní scény jako návštěva rodičů či večeře doma s matkou. Trošku navíc mi přišlo duo mafiánů, tam jsem se přinejlepším párkrát pousmál. Ale to je vlastně k postavám jediná výtka. Lavi je skvělý a jeho filmový syn je parádní herecká posila, strašně mě bavil a zároveň zajistil dost funkční finále. Agent Jakub Prachař či trošku „jednodušší“ manželka Šárka Vaculíková taky na jedničku. Ve druhé třetině mi přišlo, že film trošku ztratil drive, zvlášť v porovnání s dost našlapaným začátkem. Naopak konec mě mile překvapil, že zahrál, a to dost povedeně, na vážnější a emociálnější notu. Větší pecka, než jsem čekal, případnou dvojku si s chutí dám. 8/10 (08.05.2022)

Specifické mikroklima, kde často leje a všude samí kapříci, švábi, kokeš a píčoviny na hlavě. Zatímco jako satirický obraz českého fotbalového prostředí to šlape náramně (zajímalo by mě, jestli Rosa znal kontext své role), vyplňováním mustru sportovně-rodinných filmů se to zbytečně drží při zdi. Na tohle má Lavi čas, až naplní většinu citátů George Besta a bude vyskládávat zboží ve vyšehradské Bille. Tedy pokud to játra dovolí.. (29.12.2022)

Roky čekání na vytoužený film oblíbeného krátkometrážního seroše, co jsem kdysi žral, je konečně u konce a Vyšehrad: Fylm skutečně přináší to, co od něj všichni čekáme. Ze začátku jsem byl malinko opařený, jelikož opravdu nemusím fekální humor, ale pak se to krásně rozjelo a já se smál, jako už velmi dlouho ne; a to hlavně proto, že čistých komedií je méně a méně a mně to dost chybí. Čistě tématicky je pro mě Vyšehrad jako dělaný a vyloženě jsem si liboval v nespočtu fotbalových referencí, které většina sálu vůbec ani nezachytila. A co je ještě větším překvapením, kvůli čemuž napaluji pětikvalt, je to, že film neskutečně dobře funguje i po emoční stránce a faktor dítěte, který jsem po zhlédnutí traileru považoval laciný a nudně předvídatelný, se proměnil v hlavní klad snímku a dokonce mě na konci dojal. Spolu se sympatickou a neotřelou Štáfkovo a Koppovo režií a nezaměnitelným stylem už úvodních i závěrečných titulků pro mě jasná pětipalba a bude to možná první český film vůbec, na který půjdu podruhé. (27.04.2022)

Blitky, sračky a hořící erekce. S „fylmovým” Vyšehradem získala tuzemská kinematografie svůj Děsnej biják. Je to svižný, protkaný fotbalovými narážkami (chytne se i ten, co zná jen Rosu a Berbra) a stran praktické kreativity dost možná vrchol toho, co dnes umí český film nabídnout. Štáfek dělá, co může, aby zachránil současnou komediální filmovou tvorbu pro mladé. (12.04.2022)

V podstatě totéž co seriál, jen s tím rozdílem, že dějová linka ohledně pokusu o Laviho změnu působí velmi jednoduše. Na fekálnosti už jsem asi starej, ale nevadily mi, mnohem víc mi bylo líto, že při prdu se smálo celý kino, kdežto sportovní narážky ("Pověsil jsem kopačky na Hřebík"), či subtilnější druh humoru ("Do legend se přece nekope"), nepobral téměř nikdo. Jediný vyložený klad vidím v tom, že tímto filmem zaplavala česká kinematografie do vod, kde se často neocitá. A říkám si...jací budou Tři tygři ve filmu?? (09.05.2022)