Hanjó no jašahime: Sengoku otogizóši - Ni no šó

Obě serie mají dost pomalý rozjezd, nebo alespoň já ožila až když se konečně začaly objevovat známé postavy, na ty jsem se popravdě stejně těšila nejvíc.  Když je potkáváte v cca 200 dílech, tak nelze k nim nemít vztah :). Dost mě proto zaskočily ty porůznu poškobrtané vztahy, na jejichž vysvětlení se musí někdy čekat docela dost dlouho. Probíhá tu několik dějových linek, víc i méně zajímavých, ale přesto se ústřední trio divákovi moc neprodá. Hlavně ta ufňukaná Towa, Setsuna je aspoň mnohem víc po tatínkovi :). (31.07.2022)

Druhou sérii jsem si užil o malý kousek víc jak tu první. Přeci jen příběh během ní měl po většinu času pevně daný směr, došlo na nějaká ta dojemná shledání, na která jsem se podvědomě těšil už od začátku, a nakonec se vše sympaticky a skoro až příliš pohádkově uzavřelo, i když prostor na nějaké pokračování pořád existuje. Jestli bych si ho přál – nevím, ze začátku jsem ani nevěděl, jestli vlastně stojím o celý tento spin-off, ale nakonec jím nejsem nijak extra zklamán spíš naopak. Stejně jako u první série i tady pořád funguje skvělá hudební stránka, member berries i většina nových charakterů (i tu Towu jsem si nakonec dokázal oblíbit). Příběh ve finále nebyl ani z poloviny takové drama, jak jsem čekal, měl své silné i slabé momenty, ale celkově zaujal a někdy i bavil. Padouši taky nebyli jenom zlí, spíš jen nepochopení, nebo se prostě asi nedokázali vyjádřit… A tak vše prostě dojelo v trochu napínavém, ale jinak docela sympatickém tempu. Druhá série za mě 7/10 (26.03.2022)