Konečne nedeľa!

Upřímně, kdyby nebylo do očí bijící, že to Truffaut nebral resp. nemyslel tak úplně vážně a vezl se (i) na notně odlehčené vlně, plné nadsázky a nadhledu, stejně jako je nepřehlédnutelné to několikeré významné žánrové pomrkávání, (i) do vlastních řad, nemilosrdně bych jej za tu kriminální zápletku rozcupoval. Avšak ve světle vyřčeného a navíc, když se vašich představ zhostí a následně ho takovým osvěžujícím způsobem na filmové plátno převedou, skutečné herecké osobnosti, jakými bezesporu jsou F. Ardant resp. J.-Louis Trintignant, může mít člověk nějakých výraznějších námitek? Navíc, pokud trpíte stejně jako já, dlouhodobou slabostí pro inteligentní, dlouhonohé, pohledné brunetky s velkými plnými rty, co vyjma psaní všemi deseti a příležitostného vaření kávy, občas rády fušují do řemesla Sherlockovi Holmesovi, můžete si rovnou minimálně jednu hvězdu přihodit. Ta černobílá, nejen snímku, zatraceně sluší. To už sice nelze při plném vědomí říct i o dabingu, na druhou stranu, byl jsem svědkem mnohem nepovedenějších (čti rušivějších). Konečně Neděle! není nejlepším Truffautovým snímkem, nicméně že se jedná o více než zdařilé ukončení jedné dlouhé plodné kariéry, to si troufám bez jakýchkoliv pochybností konstatovat a je možné (více než pravděpodobné), že při další, originální projekci, tu pátou hvězdu (rád) přihodím. 85% [Pouze jedna nesrovnalost, pane Truffaute. Do Edenu na Kubrickovi Stezky slávy?! Nemělo to být spíše na Řebíčkovi pozdní “stesky (notně pošramocené) slávy"?]. (05.11.2013)

Čiernobiely obraz, zločin, záhadne konajúci obvinený jedinec, pohrávanie sa s divákom a spôsob jednania hlavného okruhu postáv naznačuje poctu Alfrédovi Hitchckokovi. Truffaut ale prehliadku citácií filmov a hereckých ikon rozšíril na vzdanie holdu rôznym dielam a hercom (najmä viacnásobné premeny vzhľadu Fanny Ardantovej pripomínajúcej slávne herečky) a doplnil výdatnou porciou humoru s vedomým požmurkávaním na diváka. To, čo pred desiatimi rokmi vyvolávalo dojem prestrelenej zábavy, si s odstupom času, (v ktorom pribudlo napozerané a načítané) plnohodnotne vychutnávam. (16.10.2005)

Na rozdíl od všech zdejších bystrých cinefilů, a znalců Truffautova díla, jsem nepochopil žádný náznak, citaci ani odkaz. Přesto bych taky chtěl k této celkem průměrné detektivce napsat něco chytrého, takže tady to je - černá nebyla dostatečně černá, bílá byla potlačena nejedním našedlým tónem a nejméně dva odstíny šedé mi tam úplně chyběly. Přesto se mi na Fanny Ardant dost příjemně dívalo. (12.02.2015)

U detektivek, možná víc než u ostatních žánrů, porovnává divák aktuální snímek se svým oblíbeným. Pro mě je prototypem detektivky Pes barskervillský (v tom asi nebudu jediný). Truffautův film se od "certifikovaného prototypu" v mnohém liší, a ne vždy ke svému prospěchu: nepřesvědčivé dialogy mezi mužem a ženou, komediální a odcizující prvky, pochybná zápletka, a hlavně slabý tah na branku... Míchání žánrů se ve filmu většinou míjí s úspěchem, a tady tomu tak je určitě. Z přemíry režisérské ekvilibristiky a herecké dovednosti se člověk postupně přestává zajímat o to, kdo je vrahem - a to je u detektivky asi to nejsmutnější. (07.09.2014)

Evropská obdoba amerického remaku tvoří v pomyslném řetězci předčasně uzavřené Truffautovy filmografie jeden z nejzářivějších bodů. Černobílý film je součástí režisérova záměru právě tak jako obnažená otevřenost příběhu. Francouzský romantismus tímto pojetím získává nový rozměr. Konfrontace mužského a ženského pohledu má poměrně komplikovaný základ, do něhož se vedle přirozené odlišnosti mužských a ženských přístupů řešeného problému (obvinění z vraždy) mísí ve vzrůstající míře i momenty ryze feministické a posléze citové. Je to proslulá americká drsná škola a není to americká drsná škola. Fanny Ardantová, snad ještě smyslnější a intelktuálnější symbol neopakovatelného francouzského ženství než její starší generační vrstevnice Deneueová, zřejmě právě v posledních Truffautových dílech dostala své nejvděčnější herecké příležitosti. Ku prospěchu filmu i jeho diváka. (02.12.2007)