Americká noc

Tak to byl pro mě hluboký ponor do zákulisí z natáčení filmů před téměř čtyřiceti lety. Z celého filmu je jasně vidět, že Truffaut do toho dal nejen kus svého já, ale hlavně velký kus svého srdce. Nemám ani ponětí o tom, co všechno se odehrává za tvorbou takového filmu a proto jsem vděčná, že jsem alespoň malý kousek toho všeho mohla vidět i když tomu už je pár let nazpátek. Nejen spoustu elánu, nadšení, úsilí a námahy, ale také co všechno jsou ochotni podstoupit, včetně ztráty svého soukromí je pro nás až někdy těžko pochpitelné. Každý človíček na place byl nějakým způsobem důležitý a ochotný udělat cokoliv pro film i když se nám někdy mohlo zdát, že jde o pouhé maličkosti. Myslím, že právě Nathalie Baye tam řekla pro nás dost neobvyklou hlášku : "Pro film bych mohla opustit chlapa, ale nikdy film pro chlapa." To samo o sobě svědčí o mnohém. A zakončím to ještě slovy, co řekl sám Francois Truffont : "Filmy jedou dopředu jako vlaky, jako noční vlaky........" (06.09.2012)

Okouzlující iluze o okouzlujícím médiu iluzí a lidech i peripetiích, které vznik jednoho takového šálivého díla předchází. Oproti Godardově "Pohrdání", které se zaměřuje na filosofické ideály spojené s filmovým uměním a tvůrčím procesem, se Truffaut věnuje vyloženě banálním epizodkám z natáčení a melodramatickým zákulisním techtlím, které spojuje s upřímným vyznáním vůči filmu ne ve smyslu díla, nýbrž procesu i stavu mysli. "Americká noc" se stala iniciátorem dramatického rozbratření Godarda a Truffauta, když Godard, pobouřen trivialitou a falší snímku, napsal svému dlouholetému kolegovi a příteli rozhořčený dopis, na který následovala neméně nevybíravá odpověď. V řadě ohledů lze s Godardem souhlasit. Filmy jsou průsečíkem peněz, politiky a sexu, což "Americká noc" buďto vyloženě ignoruje, nebo zkouší bagatelizovat zahráním do úsměvných epizodek. Také nelze popřít, že Truffaut sám sebe ve svém filmu idealizuje. A to nejen, když zamlčuje své avantýry s herečkami. Navíc tím, že je z figury kinu a tvorbě oddaného režiséra, kterého sám ztvárnil, deleguje do postavy naivního a floutkovatého herce v podání Léauda, tak navíc zcela pomíjí celou mocenskou i fetišizující rovinu těchto vztahů. Jenže právě o to v zásadě v "Americké noci" jde, byť by to sám Truffaut takto neřekl. Je to vyznání režiséra, který bilancuje svůj vztah k filmu a říká, že není (pouze) filosofický a analytický, ale v prvé řadě se jedná o vášeň. Godard neustále hleděl dopředu a nešlo mu jen o nastolení nového filmu, ale ve výsledku o neustálé zavrhování aktuálního a hledání nového výrazu. Truffaut se naproti tomu vrátil zpět na začátek, ke svému obdivu a okouzlení filmy i samotným procesem jejich vzniku, kde faleš a přetvářka slouží k vytvoření opojných iluzí. "Americká noc" pak nevyhnutelně je meta-iluzí, jež pohledem do zákulisí nechce celkovou auru filmů bořit, ale naopak ji utužuje. Proto také ve své zdánlivé každodennosti a naivitě je nejen vykalkulovanější a zrádnější, ale také omamnější a dojemnější než "Pohrdání". Ještě více než filmaři a filmoví fanoušci musejí "Americkou noc" milovat zaměstnanci PR oddělení hollywoodských studií. Představuje totiž ideál, k němuž sami směřují ve svých "makning of" promo videích, která jsou stejně manipulativní, stejně umně zastírají svou vnitřní politiku i reálné stinné stránky a stejně náramně v nás vzbuzují dojetí i živí naší lásku k celému tomu kolotoči iluzí. (25.09.2020)

Velmi pěkný a kultivovaný film, byť mě přece jen nedostal na 100% - hlavně zpočátku jsem to vnímal poněkud rezervovaně. Při sledování jsem si konečně uvědomil, jak moc se na Americkou noc odkazuje v Zelenkově filmu Ztraceni v Mnichově (protože jsem až dosud tuto Truffautovu klasiku neznal, nemohl jsem ani poznat narážky na ni). Rovněž se mi hlavou honilo, jak ve mně už dlouho roste nesmírný respekt, který k Truffautovi chovám - natočit takový film muselo být nesmírně náročné (dovedu si celkem představit, jak musí být na place komplikované neztratit se v tom, co je natáčení "jen jako" a co "doopravdy", a to není jediný důvod, proč na mě tento film udělal tak silný dojem). Film mě obecně hodně bavill výtečným obsazením a krásnou hudbou (Georges Delerue mě už před časem ukouzlil svou hudbou ke Godardově filmu Pohrdání) a celkově si myslím, že je to spolu s filmem Život v oblouznění asi nejlepší film ve filmu, jaký jsem zatím viděl. (20.02.2017)

"Natáčení se podobá jízdě dostavníkem na Divokém západě, zpočátku to vypadá jako pěkný výlet, ale brzy začnou všichni pochybovat, zda dojedou k cíli." Najčistejší hraný metafilm, ktorý siaha po metafyzike filmárskeho konceptu. Bez centrálnej hlavnej postavy, zato zdvorilo, šarmantne a zvodne, ale aj drzo a neodbytne koketujúci s každou jednou osobitným spôsobom. Truffautova francúzska elegancia pri plynulom prechádzaní rozprávania z postavy na postavu, z motívu na motív, grácia, s akou podáva prerod príbehu točeného filmu do príbehu jeho procesu tvorby a účastníkov je priam magická. A to môžem spokojne ignorovať fakt, že je Americká noc poctou filmu, pretože dokonale funguje aj bez toho; či už ako pohľad za oponu alebo "len" luxusná vzťahová konverzačka medzi jednotlivými členmi štábu, s humorom, dramatickou rovinou a, samozrejme, ľúbostnými pletkami. Pekelne dobre skonštruovaný a obsadený film, ktorý ma potešil po stránke formy bravúrnym kompromisom medzi starým kontinentom a novým svetom, ale aj odmaskovaním spôsobu výroby a filmárskych techník. No a najlepší je samozrejme hneď po okúzľujúcej Jacqueline Bisset samotný Truffaut v roli režiséra, ktorý mi dal možnosť na chvíľu nazrieť do svojej hlavy. A to je ponuka, aká sa neodmieta. 100% (17.05.2014)

Ne, zas až taková bomba to není. Ale jako snímek, který se snaží divákovi přiblížit natáčení filmu a různé zákulisní peripetie, poslouží velice dobře. Některé scény, jako třeba ta se speciálně upravenou svíčkou nebo ta s oknem ve vzduchu mě docela překvapily, ale celkově se zde divák dozví hodně věcí. Tempo by sice mohlo být možná trochu svižnější, ale jinak se mi film líbil, takže 4*. (01.07.2009)