Hamlet

Z většiny herců, když se pokoušejí o Shakespeara, mám pocit snad až strachu a úpěnlivé snahy rozehrát co největší a nejdůstojnější drama. Napadají mě tři, kterých se to netýká. Anthony Hopkins v Titovi, Orson Welles v Othellovi a Macbethovi a právě Branaghn. Úspěch tkví v tom, že se jim daří vyvolat pocit, že si roli užívají, že každé slovo je pro ně zábavné a samozřejmé. Branaghnův Hamlet to navíc násobí tím, jak jde o obrovskou shakespearovskou fetiš, kde čtyři hodiny plynou ta cizokrajná a přitom anglická slova v tak nekonečném toku, jako by nám tvůrci vzkazovali: "Chcete Shakespeara? Tak my vám ho dáme tolik, že následující měsíc při zaslechnutí slova divadlo chytíte závrať." Celý ten film by mě mohl strašně iritovat, ale já jsem byl naopak docela pobaven tím, jak extrémně shakespearovské všechno je, a to daleko za hranou snesitelnosti. Taky platí, že zatímco jindy nemám rád srovnávání s předlohou (resp. rád si ho přečtu, ale odmítám z toho vyvozovat hodnocení), u Hamleta, jako u mnoho dalších Shakespearů, je zajímavé právě to, že jde o adaptaci. Jako film je to vlastně neplnohodnotné - zajímavé to je až v porovnání s originálem a hlavně zvyklostmi ho adaptovat. (15.09.2013)

Pěkné, ale ne pro mne. 1)  Očividně zajímavý snímek je moc ukecaný, mluví se v něm nesrozumitelnou angličtinou a stejně víme, jak to všechno dopadne._____ 2)  A teď vážně. Stárnu, rozumím světu (doufám) lépe, než dříve a lehce se mi mění vkus i v umění. Stále očekávám, kdy konečně Shakespeara docením. Veliký Will pro mě byl, je a obávám se, že i zůstane pouze ne vždy dobře srozumitelným autorem. Konzumace jeho díla vyžaduje silnou koncentraci, výbornou znalost angličtiny, schopnost bleskového čtení titulků anebo výborný dabing. Stejně to pak ale u mě vede jen ke slušnému tříhvězdičkovému dojmu._____ Možná jsem dosud do Shakespeara nedorostl. Něco na tom bude, protože sám tu kvalitu textu, hereckých výkonů i filmového zpracování cítím. Ale přesto se mi snímek nelíbí._____ 3)  Viděl jsem zkrácenou verzi._____ 4)  Výstižný koment: kamigava***. (24.04.2022)

Miluju Shakespearovu tvorbu, převážně jeho tragédie a Hamlet je jedna z mých nejoblíbenějších a co se K. Branaghovi povedlo, to je skutečné veledílo, takhle mistrně převést Hamleta na stříbrné plátno to se jen tak nevidí, emoce byly ždímány až na samý okraj... neskutečně naplňující, dokonalé po všech směrech. Být, nebo nebýt? Tak se musím ptát! Je důstojnější trpělivě snášet kopance, rány, facky osudu, nebo se vrhnout proti moři útrap a rázem všechno skončit? Zemřít, spát! Nic víc. Ten spánek uspí bolest srdce, ukončí všechna trapná trápení lidského těla. Jaké větší přání by člověk mohl mít? Spát, zemřít, nebýt. Ve spánku snad i snít. Tady to vázne. Jaké sny zjevují se po smrti, když vyvlékli jsme se z tělesných pout? Při tomhle couvnem. Tahle okolnost nám prodlužuje dlouhé přežívání. Protože kdo by strpěl krutost světa, svévoli tyranů a posměch blbců, zhrzenou lásku, nedobytné právo, nadutost úřadů, zavilost malých, s níž ničí všechno, co je přerůstá, kdo by to snášel, kdyby stačilo jen jednou bodnout a mít rázem pokoj? Kdo by dál nesl těžký náklad žití, necítit strach z čehosi po smrti, z neznámých krajů, odkud nikdy nikdo se dosud nevrátil, strach, který nám svazuje ruce a nutí nás žít, jak nechcem, místo vznést se do neznáma? Tak myšlení z nás dělá zbabělce. Vždyť plnokrevné odhodlání dlouhým rozumováním chřadne, ztrácí dech, a co mohlo být útočné a rázné, se najednou jen pomotá a zmate, až z toho není nic. Tiše, jde sem půvabná Ofelie. – Vílo, vzpomeň v modlitbách na mé hříchy. (15.06.2015)

Konečně můžu plně docenit tu geniální scénu z Černé zmije (doporučuji, mimochodem) a je pravda, že na ní něco je. Vlastně toho na ní je docela dost. Čtyřhodinová verze Hamleta, do které jsem se mimochodem pustil naprosto dobrovolně a svéprávně, je místy totiž opravdu strašně, ale opravdu strašně dlouhá. Jenže... celou dobu se na ní nádherně kouká. To, že Kenneth Brannagh Shakespeara umí naprosto mistrovsky, je známá věc a právě tenhle film je toho nejzářnějším příkladem. Britské herecké velkohvězdy ve velkých i malých rolích (kromě famózního Brannagha namátkou třeba neméně famózní Derek Jacobi nebo Kate Winslet, ale i další, celou dobu vskutku velkolepě hovořící), úchvatná výprava a hlavně naprosto dokonalá kamera. Ta dvouhodinová verze prostě nemůže být dobrá, nemůže. Těch čtyř hodin rozhodně nelituju (fakt vás to neuspí), ten film je skutečně dokonalý a zejména finále s lustrem (je tam lustr!) stojí za to. Zabere vám to sice dýl času, než čtení, ale vlastně je to mnohem záživnější, protože... no, prostě proto, spousta Shakespearů je lepší na plátně (nebo na divadle), obzvlášť, když ho řídí ten nejpovolanější. Za dlouhou verzi 95%. Vidět, či nevidět? To je, oč tu běží, leč odpověď je jasná... (09.06.2017)

Tedy... Branagha jako režiséra prakticky neznám (že natočil Thora mi ušlo) a tak toto byl můj první jeho herecko-režisérský počin. A musím říct že úžasné. Jsem naprosto šokovaný a vyhozený z míry, opravdu. Jakmile film začal, nestrpěl jsem nikoho ve stejném pokoji ani dýchat, aby mi neušlo byť slovíčko toho dokonale natočeného a perfektně zahraného snímku. Nevím, jako moc se to shoduje se Shakespearem, ale zamiloval jsem se. (16.01.2012)