Hamlet

Konečně můžu plně docenit tu geniální scénu z Černé zmije (doporučuji, mimochodem) a je pravda, že na ní něco je. Vlastně toho na ní je docela dost. Čtyřhodinová verze Hamleta, do které jsem se mimochodem pustil naprosto dobrovolně a svéprávně, je místy totiž opravdu strašně, ale opravdu strašně dlouhá. Jenže... celou dobu se na ní nádherně kouká. To, že Kenneth Brannagh Shakespeara umí naprosto mistrovsky, je známá věc a právě tenhle film je toho nejzářnějším příkladem. Britské herecké velkohvězdy ve velkých i malých rolích (kromě famózního Brannagha namátkou třeba neméně famózní Derek Jacobi nebo Kate Winslet, ale i další, celou dobu vskutku velkolepě hovořící), úchvatná výprava a hlavně naprosto dokonalá kamera. Ta dvouhodinová verze prostě nemůže být dobrá, nemůže. Těch čtyř hodin rozhodně nelituju (fakt vás to neuspí), ten film je skutečně dokonalý a zejména finále s lustrem (je tam lustr!) stojí za to. Zabere vám to sice dýl času, než čtení, ale vlastně je to mnohem záživnější, protože... no, prostě proto, spousta Shakespearů je lepší na plátně (nebo na divadle), obzvlášť, když ho řídí ten nejpovolanější. Za dlouhou verzi 95%. Vidět, či nevidět? To je, oč tu běží, leč odpověď je jasná... (09.06.2017)

Hodnotit Shakespeara se raději neodvážím, snad proto že se můj názor na něj mění takřka každý den. Tento film ale pro mě představuje naprosto jasné literárně-filmové veledílo, jehož strnule archaická mluva a správně divadelní herecké výkony na mě zapůsobily už v poměrně mladém věku a od té doby jsem toužebně očekával, kdy se film objeví na televizní obrazovce. Dočkal jsem se za dost dlouhou dobu, ale zklamán jsem rozhodně nebyl a z mnoha "utajených" postav se mi zrodily nyní již známé herecké tváře. Na to, abych identifikoval "šachovou" postavu Charltona Hestona, jsem se však musel sakramentsky soustředit. (24.03.2005)

Postupně zjišťuji, že čím tradičněji či "normálněji" jsou Shakespearovy hry ve filmu pojaty, tím méně se mi výsledek líbí. Zbožňuju ujeťárny ve stylu Titus Julie Taymorové, Hamlet Michaela Almereydeho nebo Romeo a Julie Baze Luhrmanna. Kenneth se s Hamletem také vypořádal lépe, a to ve svém snímku z roku 1995 Za zimního slunovratu. Nicméně tyhle "jenom adaptace", jako je jeho Hamlet či Jindřich V. (Mnoho povyku pro nic mám ráda, to se povedlo) mě neberou za srdce, Zeffirelliho adaptace mě potom vyloženě štvou/nudí. Podle mě totiž podobné filmy moc nemají smysl. Ty příběhy všichni známe, slyšeli a četli jsme je už nejmíň tisíckrát. Krása filmového média je v tom, že si může pohrávat s časem, s narací, s hodně věcmi, navíc už uběhlo dost vody pod mlýnským kolem, abychom si mohli dovolit reflektovat dané dílo jinak než jak tomu bylo v době jeho vzniku. Posunutí do 19. století nestačí, alespoň mně ne. S Hamletem udělal krásnou věc Tom Stoppard, stejně tak i Kenneth, jak jsem říkala. Na experimenty se budu dívat s větší radostí. (05.02.2011)

Dle mého soudu nejlepší Branaghův Shakespeare (viděna zkrácená, dvouhodinová verze). Snad nejvíc ze všech jeho adaptací jsem tu ocenil původní staroanglický (resp. v dabingu staročeský) jazyk, který mne toliko jako u Jindřicha V. nerozptyloval, nýbrž naopak sluchu mému lahodil :-) Jelikož šlo o mé první seznámení s Hamletem, jsem rád, že dopadlo na výbornou a já se můžu směle pustit do dalších adaptací a porovnávat. Hodně mě potěšilo (a trochu překvapilo) umné propojení tragédie s komickými prvky, které vystupují zejména z Hamletova "šílenství" vtěleného do jeho sarkastických monologů. Tento mě pobavil nejvíc: "- Hamlete, kde je Polonius? - Na večeři. - Na večeři? Kde? - Ne kde by jedl, nýbrž kde je pojídán. Velepolitický kongres červů se právě dává do něho. Takový červ je učiněný císař, co se týká stravy. Vykrmujeme ostatní tvory, abychom vykrmili sebe, a sebe vykrmujeme pro červy. Tlustý král a vychrtlý žebrák jsou jen dva různé chody, dvě různá jídla, ale pro týž stůl. Člověk může chytat ryby na červa, který spapal krále a spapat rybu, která spapala toho červa. - Jak to myslíš? - Nijak, jen jsem chtěl ukázat, jak může král vykonat slavnostní cestu žebrákovým střevem." (05.11.2011)

Hamlet + Kenneth Brannagh + tuny skvělých herců. To nemohlo dopadnout špatně. Ale zároveň to podle mě mohlo dopadnout lépe, kulisy 19. století mi prostě nesedí a během některých monologů se nemohu zbavit dojmu, že to, co šlo Branaghovi tak skvěle – samozřejmé přetvoření Shakespearova jazyka do jazyka filmu – tady vyznívá jaksi strnule, exhibicionisticky. Ale i tak jsem si ten příběh příběhů užil. Jak jinak... (25.01.2004)