Réžia:
François TruffautKamera:
Nicolas RoegHudba:
Bernard HerrmannHrajú:
Oskar Werner, Julie Christie, Cyril Cusack, Anton Diffring, Ann Bell, Mark Lester, Eric Mason, Denis Gilmore, Michael Balfour, David Glover, Yvonne Blake (viac)Obsahy(1)
Dielo Françoisa Truffauta divákovi odhaľuje pohľad na konzumnú spoločnosť budúcnosti, v ktorej panujú prísne pravidlá. Každý človek, ktorý prejaví odklon od skupinového myslenia a tieto pravidlá poruší je odvrhnutý. V tomto zriadení je zakázané čítanie literatúry a požiarnici, ktorí kedysi hasili ohne, spaľujú knihy (451 stupňov Fahrenheita - teplota, pri ktorej začína horieť knižný papier).
Montag patrí medzi radových požiarnikov a vzorne si plní svoje povinnosti. Jedného dňa sa rozhodne zo zvedavosti schovať a prečítať knihu, ktorú mal spáliť. Keď ho udá vlastná manželka, jeho rola sa obracia a stáva sa štvancom... Truffaut, podobne ako autor románovej predlohy Ray Bradbury, sa vo svojej tvorbe nezameriaval na žáner sci-fi, vďaka čomu sa máme možnosť pozrieť na jedinečný nadčasový film, ktorý je aktuálny aj mnoho desiatok rokov od jeho vzniku. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (260)
Nevím co knižní předloha, ale tohle mě vůbec nezaujalo. Ale rozhodně nesvaluji vinu na Truffauta, který kromě režie obstaral i scénář, protože slabé místo filmu a zřejmě i knihy tkví v samotném příběhu. Ten totiž mapuje totalitní společnost velmi okrajově a nerozhodně, nedokáže přenést atmosféru doby na diváka a v tomto ohledu ani jeho stáří snímku nijak moc nepřidává. Zdaleka nejdramatičtější scénou je tak na ploše 105 minut závěrečné pálení knih, které v sobě skrývá nejvíce toho zlého a tajemného, co bylo jinak v průběhu filmu jen mdle a chladně načrtnuto. Z mého prvního setkání s Truffautem tak odcházím ve velkých rozpacích- uvidím po druhém zhlédnutí, které tyhle typy filmů většinou potřebují jako sůl. 65% ()
Pálení knih v zájmu natočení filmu je přinejmenším diskutabilní (rozuměj neomluvitelné), i když jej měl na starosti takový filmařský velikán jako François Truffaut (ke všemu sám slovutný knihožrout!), ale jeho do detailu propracovaná adaptace Bradburyho vize sterilního orwellovského světa, který je prostoupen chladnou racionalitou, odosobněností, citovou vyprahlostí a absencí psaného a tištěného slova, a který je ovládán absurdně zjednodušujícími médii provádějícími na svých divácích důkladný brainwashing, je jedním slovem fantastická. Zajímavé je i to, nakolik se mu (s vydatným přispěním hudby Bernarda Herrmanna násobící emocionální účinek) zdařilo zachytit lidské zaujetí ohněm - to jak člověka přitahuje a odpuzuje zároveň. Veškeré scény s upalováním literárních skvostů jsou - a teď mne jako latentního knihovníka a bibliofila ukamenujte k smrti v knižním smyslu - uhrančivé a děsivě magické. V součtu s delikátně zvráceným smyslem pro humor a jedinečnými formálními specifiky, která tvorbu poučeného teoretika i nadšence Truffauta provázejí jako věrný Sancho Panza, mi vychází velmi silný a kvalitní film, film, jehož ledový žár donutí zádumčivé k hlubšímu zamyšlení a bojácné k urychlené úschově těžce nabytých svazků z dosahu požárnické moci... ()
Film má určitě velmi zajímavý námět a disponuje takovou sterilní atmosférou bez radosti, bez emocí, přesně tak jak si i já představuju v budoucnosti nějakej ten fašistán. Pardoxně to, co je na filmu nejvíc vvyvedený, tedy ta atmosféra mě i nejvíc vadilo. Chyběl mě tam nějaký prvek dramatičnosti, přišlo mě to bez emocí. Závěr byl pojat velmi netradičně a vydařil se, ale i tak by každej filmař, Françoisa Truffauta nevyjímaje měl dávat příběhům víc než jen myšlenky. ()
Dala by se vytknout strašná spousta věcí. Předloha je zhuštěná a mnohé se nevysvětlí, celý koncept se roubuje na doslovné vysvětlovací dialogy (něco jako falešný vypravěč), formát celovečerního filmu je hold neúprosný. Proto chápu dnešní časté kritické reakce, ač u mě to pozitivní několikanásobně převážilo. V první řadě se mi ohromně zamlouvá ta anglická půda v rukou hravého Francouze. Anglický film by byl příliš suchý na podobný projekt, přičemž pouhé jeho prostředí se naprosto hodí. Svěží režie je dostatečně rozumná, aby nevytvářela ostře přetechnizovaný svět, ty ve filmech stárnou nejrychleji. Až na stylově futuristické metro si vystačil jen s chladem prostředí a lidí, obstírajícím celý tento svět. Zbytkové detaily jako vícero televizí či vyhraněná móda víceméně vychází z vnímání šedesátých let (kdo má rád tehdejší styl bude nadšený). Co se týče samotného pálení, tak na můj vkus je to sugestivní dost. A opět -> velice hravé. Pálí se tu Aristoteles, Mein Kampf či dokonce Cahiers du cinéma. Zmíní se i Ray Bradbury. Je to film symbolů, ale žádná věc pro elitáře, vždyť hlavní hrdina prochází vlastně klasickým vývojem. Truffaut si pohrál i s řadou paradoxů, ale to není až tak podstatné. Vytvořil důstojnou adaptaci, u níž doba vzniku jde bezpečně poznat. ()
Hloubky a beznaděje 1984 se zde sice nedočkáme, ale i tak jde o velmi slibnou podívanou. Místy je sice snímek dost strojený a naivní, ale dá se to překousnout a naivita je místy až roztomilá, což ovšem nemůžeme úplně pokládat za pozitivum, vzhledem k tomu že jde o antiutopické sci-fi, které by roztomile působit nemělo. Filmu by určitě sedla daleko kratší stopáž. Některé scény byly opravdu dost natahované, např. ten rozporuplný závěr. Na druhou stranu mě ale bavilo hádat, jaké knihy budou zmíněny a ano, řada se dostala i na mého milovaného Edgara Allana Poea. V každém případě 451° Fahrenheita má skvělou myšlenku a nápad, který zřejmě lépe natočit nešel. Docela by mě zajímal remake, pokud by padl do správných rukou. ()
Galéria (55)
Zaujímavosti (21)
- Truffaut s Jean-Louis Richardem byli do práce tak žhaví, že sepsali scénář ještě než se naučili perfektně anglicky. (DaViD´82)
- Název filmu je převzatý z původního románu a údajně značí teplotu, při níž začíná hořet papír. Skutečná teplota vznícení papíru je však o něco nižší. (ClintEastwood)
Reklama