Zelený pokoj

Stále jsou naši mrtví s námi... a nikdy vlastně nejsme sami... především, pokud je nenecháváme odejít. Kde je ta hranice mezi dobrým a nedobrým zapomínáním? Kde se bere schopnost opustit a odpustit? Je až s podivem, jak se člověk může bavit nad takovými vážnými otázkami a snahou na ně odpovědět. Ale v tom je právě umění života ve vážné lehkosti... (29.03.2009)

La Chambre verte, The Green Room, Zelený pokoj, Ztracená milenka, Mizející snoubenka a díky překlepu v televizním programu dokonce i Zatracená milenka – to jsou jenom některé názvy údajně nejintimnějšího snímku F. Truffauta. Ani jeden z nich mi však nepomohl proniknout hustou mlhou, jež celý film obestírá. Podivný muž, který píše výborné nekrology (samotný Truffaut) truchlí nad smrtí své milé a nedokáže se smířit s tím, že to co bylo, již není a to co je, jakoby ani nebylo. Je tak špatné zapomínat na zesnulé? Máme se utápět v žalu tak dlouho, až se v něm utopíme zcela? Několik scén je prostoupena nesmírně silnou atmosférou a třebaže mne zbytek filmu vůbec neoslovil, zapálení poslední zbývající svíce bylo nádherným okamžikem. 60% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Jeanne, liborek_ (23.12.2008)

Truffaut miluje život. Točí krásné filmy. I o smrti. Je sice naivní, ale není slizký. Je úzkostný a úzkostlivě přesný, a téměř stejnou měrou vkusný a citlivý. Je to snad symptomem slabosti, malosti či uměleckého tápání? Troufám si tvrdit, že nikoliv (a je zcela irelevantní, zda spolu stoprocentně souzníme, nebo ne). 3,5* (14.09.2014)

Zelený pokoj, jedna z podob člověka při nadvládě Thanata a vytěsnění Érota, předkládá extravagantní uchopení pojmu věrná láska. Tato krajnější poloha si drží i své pevné morální zásady. Zelený pokoj je přípravou na smrt a smíření se s ní. Zelený pokoj je existencionální romantismus a samotnému existencionalismu se vzdaluje. Zelený pokoj je posedlost vlastní bolestí. Hlavní postavou thanatské ódy je novinář Julien Davenne (sám režisér François Truffaut), velmi obratný pisatel nekrologů. Smrt a věrnost obklopují celou jeho intimitu vnitřní i vnější. Systém zásad je ochranným valem, kterým obrnil svůj navždy raněný vnitřní svět. Strach odmítl nová citová pouta a vrhl se na pietní vzpomínku. V souvislosti se zkázonosnou silou světové války dostává obsese intimním Thanatem svůj pochopitelný význam. Hlavní ženskou postavou je Cecilia Mandel (velmi zajímavá Nathalie Baye), pracovnice aukční síně. Transcendentní prožitek je spojuje, význam a rozsah piety naopak rozděluje. Život, či smrt, láska, či truchlení? Z dalších rolí: vlídný šéfredaktor a Julienův nadřízený Bernard Humbert (Jean Dasté), Julienův hluchoněmý chráněnec Georges (Patrick Maléon), Julienova laskavá hospodyně paní Rambaud (Jeanne Lobre), zásadovým Julienem zavržený nejlepší kamarád Paul Massigny (Serge Rousseau), překvapený biskupův tajemník (Antoine Vitez), či Julienova manželka Julie (Laurence Ragon). Zelený pokoj nečeká na rozhodnutí. Zelený pokoj je přípravou na smrt. Zelený pokoj je filozofickou rozpravou. Zelený pokoj je strach před další bolestí. Život, smrt, čemu a v jaké formě dát přednost? (28.04.2018)

Tento Truffautov minimalistický počin si vzal na mušku tému, ktorá sa majstrovi akosi vymkla spod kontroly. Alebo lepši povedané ani ju poriadne neuchopil. Téma akou je uchovávanie hodnôt a spomienok na mŕtvych, či porovnávanie lásky medzi mŕtvymi a živými si vyžaduje niečo podstatne hlbšie. A aj keď film nenudí, lebo scenár a réžia pristupuje ku každej minúte filmu zodpovedne, tak v podstate nič prevratné neponúka. 60%. (22.03.2008)