Dni čakania

Moje první zkušenost s tvorbou Károly Makka a musím uznat, že velmi pozitivní. Film natočený podle autobiografických povídek Tibora Déryho Láska a Dvě ženy oslavuje mravní sílu, víru, lásku. V úvodu sledujeme dialog dvou naprosto odlišných žen. Stařenka a její snacha se baví o někom dalším. Je jím manžel snachy, tedy syn stařenky. Matka si myslí, že natáčí film v Americe. Její syn je ale delší dobu ve vězení. Makk v tomto filmu použil do té doby nezvyklou techniku střihové skladby. Rychlým střídáním vzpomínek, imaginací a reálna se snaží napodobit způsob, jakým pracuje lidské myšlení. Dále bych rád vyzdvihl kameru Jánose Tótha a herecké výkony dvou hlavních představitelek ženských rolí Lili Darvas a Mari Töröcsik. (18.02.2007)

Film se skládá retrospektivních pohledů a asociací. Příběh staré ženy, která žije v bytě, kam ji každodenně chodí navštěvovat manželka jejího syna, Luka. Její syn jí neustále píše o tom, jak cestuje po Americe, točí filmy a kupuje jí dárky, které jí co nevidět doveze. Stará žena vede dlouhé rozpravy s Lukou, která ví, že její manžel je politickým vězněm a že matce píše dopisy o natáčení v Americe, jen aby neměla strach. Nakonec se syn jednoho dne vrací domů, ale zjišťuje, že jeho matka už je dávno mrtvá. (19.09.2013)

Film zpracovaný dle námětu autobiografických povídek Tibora Déryho pod režijní taktovkou známého maďarského režiséra Károly Makka, jehož hlavním tématem se zdá být nezdolná víra a láska. Příběh o umírající matce, která čeká na svého syna a vede dialogy se svojí snachou, která staré ženě nemůže říct pravdu a vymýšlí si historku o tom, že její syn natáčí filmy, je velmi silný a minimalisticky pojatý (dlouhé konverzační scény, pomalé tempo). Zajímavá je práce se stylem, kdy jsou divákovy předkládány střípky z minulosti z mysli staré paní. Pomalu plynoucí, ale velmi emotivní film. [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA] (15.01.2017)

Dny čekání jsou zajímavým snímkem, ve kterém je styl některých scén přizpůsoben tomu, jak funguje naše mysl a paměť. //SPOILERY// Jeho jádro ale tvoří silný příběh o trojúhelníku umírající matka-její syn (politický vězeň)-její snacha. Tyto reálie jsou nám ale odhalovány postupně, což má silný emotivní účinek. Nejprve se totiž domníváme, že syn je v Americe a že matku chodí navštěvovat nějaký profesor, kterého má velice ráda. Obojí se ale později ukáže být milosrdnou lží vytvářenou právě snachou. //KONEC SPOILERŮ// Scény, ve kterých pozorujeme jakoby rozpomínání a přemýšlení staré ženy, jsou fascinující. Její paměť je tvořená střípky (krátkými záběry) jejichž zdroj je ve vzpomínkách, ale také ve věcech, které jsou rozmístěné po pokoji ženy. S jejím rozpomínáním se pak frekvence střihu zpomaluje a záběry se prodlužují. Vztah jednotlivých záběrů je často odvozen od způsobu asociativního způsobu fungování naší mysli. Nenechte se ale mýlit; film opravdu není pouhým stylistickým experimentem. Má silný příběh, který kromě emotivních scén, leccos vypovídá o tvrdé realitě v socialistickém Maďarsku. (20.02.2012)

Film nejen o čekání (ostatně maďarský originál Szerelem nemá s čekáním nic společného), ale především o empatii, tj. schopnosti se vcítit do životních pocitů a tužeb a lásek, jedním slovem szerelem, někoho jiného, i když přitom běh vlastního života rozhodně není jednodušší. Je to film o toleranci - i s jejími mezemi. Ale je to také příběh o tom, do jak tenkých kapilár zatéká svévole politické moci... Pokud jsem napsal, že je to film o empatii, potom se to týká i diváků. Rozhodně ho nedoporučuji autistům. (23.02.2015)