È stata la mano di Dio
The Hand of God
The Hand of God
Réžia:
Paolo SorrentinoScenár:
Paolo SorrentinoKamera:
Daria D'AntonioHudba:
Lele MarchitelliHrajú:
Toni Servillo, Filippo Scotti, Teresa Saponangelo, Lino Musella, Alfonso Perugini, Luisa Ranieri, Renato Carpentieri, Massimiliano Gallo, Betty Pedrazzi (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
V Neapoli 80. let mladý Fabietto (Filippo Scotti) žije láskou k fotbalu. Potom přijde rodinná tragédie, která ho navede na nejistou, ale slibnou dráhu filmaře. (Netflix)
Recenzie (91)
Splendidní střípky. 4,25 ()
Do velké míry Sorrentinův opus magnum, byť jde o jeho nejkomornější počin za minimálně dekádu. Stylem se částečně vrátil ke svým vážnějším začátkům, ale navzdory tomu, že se tentokrát obrátil velmi do svého nitra, nechybí jeho potměšilý stylový i slovní humor, který jej spolu s neodolatelnou audiovizuální stránkou odlišuje od všech současných režisérů. Pocta Maradonovi, Fellinimu, Neapoli i vyrovnání se s vlastním životním osudem. První půlka filmu je naprosto dokonalá a atakuje to nejlepší, co kdy Sorrentino natočil. Vypadá to jak jeho verze Amarcodu, vykreslení pitoreskní rozvětvené jihoitalské famílie je perfektní. Po odchodu dvou výrazných postav z plátna se děj logicky trochu zpomalí, ovadne a poslední čtvrtina už jen vyvanuje do ztracena, což je po předchozích opulentních Sorrentinových spektáklech zajímavá změna. Vážně perfektní záležitost a určitě jeden z filmů roku. --- Napodruhé už jsem zcela docenil i závěr včetně interakce s režisérským vzorem. ()
Film o plynutí života, krásne reálne zachytil každodenný život na juhu Talianska. V podstate ale o ničom, chýbala mi k tomu pointa a silný moment. Ak to boli spomienky z režisérovho detstva, potom chápem, je to pre neho citový vzťah k jeho rodnému Neapolu. Sú tam ale aj podivnosti, sprosťárne a hlášky pod úroveň. Typicky rozvetvená talianska rodina s veľa príbuznými má zaujímavé postavy, ich príbehy sa ale nestihnú rozvinúť, alebo sú náhle useknuté, chcelo by to spraviť aspoň dva diely, divák by si tým vytvoril aj väčšie puto k postavám. Páčilo sa mi, ako sa k sebe správali bratia, podporovali sa, i keď už ako veľký stále bývali spolu v jednej izbe. Majstrovská kamera bez prestrihu. Dobre to popísal Enšpígl: "Paolovo nádherné vyznání své rodné Neapoli, Italům, ženám, tradicím, vášním, bláznovstvím, snům." 3* ()
Definitivně v top 3 nejujetějších a nejprázdnějších filmů ever..Asi nejsem dostatečně intouš🤷♂️ Jedna hvězda za ziu Pati. ()
Několik zlomových měsíců v životě Fabietta, respektive Paola Sorrentina neboli autobiografie, kterou si režisér evidentně natočil hlavně pro sebe. Co je významné pro Sorrentina, to ale nemusí být až tak zajímavé pro diváka. Více než zrod jednoho režiséra mě spíš zaujala živoucí atmosféra Neapole osmdesátých let. Slunce, moře, omšelé památky, veselé rodinné sešlosti, krásné ženy, fotbal… Už jen pro ni stojí film za vidění. ()
Pokus o nový Amarcord? Asi vlastně určitě mě to prudilo významně méně než poslední Sorrentinovy kusy, takže nakonec příjemné překvapení. I když mi tam stejně něco vadí, takže 4*, ale s odřený a ušima. ()
Má to svý momenty, kdy Sorrentino servíruje ten svůj koktejl bizáru a absurdnosti a tentokrát i sexuality, včetně jedné z nejpodivnějších sexuálních odpaňovacích scének jaké jsem kdy viděl EVER (ale ta scénka nakonec dostane parádní odůvodnění..). Ale bohužel ty silné momenty střídá až moc často se slabými, který nevím uplně přesně jak popsat. Jsou to takové prázdné rurální pseudo poetické příběhy obyčejných lidí, které byly daleko lépe zfilmovány třeba u nás kdekým, ale je fakt, že my jsme na vesnickou poetiku experti. Přesto, svoje kouzlo to má. Teda když přežijete úvodních mrtvolných 20 minut, které vás nijak extra nemotivují sledovat dál. Nebýt tam těch velkých koz tak to nedokoukám ani do půlky... Maradona se tam mihne celkem asi 2x, přičemž jeho scénka z tréninku je velice vtipně vypointovaná. Dále jsou zobrazeny jeho dva legendární góly z MS1986 a jsou velice dobře nastříhány do filmu tak, aby dávaly trochu hlubší smysl a kontext. Pěkný to nakonec bylo, ne že ne. Povídání o životě od člověka, který si vždy rád vyslechnu plus Mistrovská kamera! ()
Sorentinov nový film mi pripomenul prečo mám rad talianske filmy. Rozhodne to nie je najlepší Sorentino ale keď to nie Grande tak je to aspoň jednoducho Bella. ()
Film bez začiatku a konca. Lyrika na úkor epiky. Spektakulárny vizuál a pomalá kamera Vám vykúzli pokojné nedeľné popoludnie s neapolskou atmosférou, ktorá z filmu konštantne sála spolu s nesileným talianským humorom. Ak by som však mal zreprodukovať, o čom ten film vlastne bol, nevedel by som odpovedať viac ako jednou vetou. O doslova živote a dospievaní mladíka, ktorý sa chce stať filmovým režisérom. ()
Filmová poezie alá Paolo Sorrentino. Přímý útok na emoce, když slova, ani obrazy, ani vyprávěcí technika filmu nestačí. Klíčovou scénou je pak rozhovor mladého Fabietta s režisérem za ranního rozbřesku nad Neapolí. Velká krása. ()
Na Sorentinove filmy sa super pozerá, všetko je to krásne nasnímané, vizuálne pôsobivé a je radosť sa pozerať na všetky tie zvláštne postavičky v danom príbehu. Podobne je to aj v tomto filme a naviac je plusom príbeh z Paolovho rodného mesta, ktorý má výrazné autobiografické prvky. Za mňa prvá polovica až do zásadného bodu príbehu skvelá, tá druhá už nie je natoľko pútavá ale aj tak výsledok je stále nadpriemerný film, ktroý poteší každého milovníka filmu. 70% ()
Velmi nestrojené, niterně lidské a ve své prosté čistotě nesmírně silné. Vtělit žal a lásku k dávno zemřelým rodičům do jednoho města, svých blízkých a do jednoho pašíře za neopominutelné asistence fotbalu a "JEHO"...! To dokáže asi fakt jen Sorentino. Boží Sorentino! ()
Sorrentinov Amarcord. ()
Krásná Sorrentiniho oslava pravých lidských hodnot, jako jsou láska, rodina a přátelství a vzpomínka na jeho rodnou Neapol v období 80. let, kdy zde fotbalově "řádil" boží Diego. Pohodová a velmi vtipná první polovina s mnoha originálními a nezapomenutelnými pasážemi a postavičkami - v kontrastu s vážnou, chmurnou a smutnou polovinou druhou. Výborní herci, úžasná kamera. Krásné (a díky Luise Rainieri i velmi přitažlivé) představení. 80 %. ()
Krásný film plný italské poetiky. Příběh filmu je zdá se dosti osobní, evidentně minimálně silně inspirován (nejde-li doslova o jeho přesné zpracování) samotným životem Sorrentina a k jeho zpracování nemám větších výhrad. Italská povaha, Maradona, film, umění, neapolské scenérie, dospívání - to zde jde skvěle dohromady. Jediné, co mě trochu mrzelo, byla téměř totální absence hudby. Byly zde scény, které si nějaký hudební doprovod vyloženě zasloužily (obzvlášť škoda té skvělé nevyužité hudby z traileru k filmu). A občas jsou tam trochu hluchá místa, nicméně kouká se na to nádherně. ()
From Neapol with Love. Uz v tretej minute Sorrentino vyvali stuple na superkozach najpichatelnejsej milfky roka Luisy Ranieri. A potrapi nou prvu polhodinu kazdeho nadrzaneho heterosexualneho chlapa (Little "now bend over" Monk, "prso" vonku pri hadke, opalovanie na lodi). Potom vsak odrazu zmizne z platna a zacina novy, do seba zahladeny, artovy "suviks" z absolutne nepotrebnou linkou s Maradonom a hadkami, ci porozumeniami v rodine. Ma sice asi najuchylnejsiu scenu roka Baroness vs. mladenec, ale diskutuje sa prilis dlho, reziser sa zamysla prilis hlboko a divak straca s filmom kontakt. Ak by bola cela snimka ako prva polhodina s tym sexualnym napatim a zivocisnostou mali by sme tu najlepsi cudzojazycny umelecky film "letosky". ()
Milostný a upřímný polibek svému mládí. ()
Fellini má Amarcord, Sorrentino má Boží ruku a Felliniho. Na nejlepšího režiséra současnosti až netypicky laskavý návrat ke svému dospívání, který zdaleka nedosahuje intenzity jeho dosavadních děl, i herecké obsazení je méně vyrovnané, nicméně Sorrentino si svou laťku drží a ke konci nádherně graduje. ()
Achjo. I Sorrentino se nakonec může okoukat. Milá pohlednice z jeho mládí. Fajn film, vtipné, obskurní i silné momenty. Překvapilo mě, jak lze také legendární boží ruku vnímat - jakožto historickou pomstu se vším všudy. Svým způsobem je Boží ruka podobná jako Cuarónova Roma. Mám pro tyto návraty velkých režisérů do jejich mládí pochopení a rozhodně se při nich nenudím, ale zároveň mám mnohem raději, když popustí uzdu své bohaté fantazii a vrhnou se do něčeho odvážnějšího. ()
Po zhlédnutí se z tohoto snímku pro mne stala srdcovou záležitostí. Nádherné poetické ztvárnění Itálie, lásky, náročného dospívání, rodinné tragédie. Tenhle film se musí procítit srdcem, nikoliv rozumem. Zasloužená Plná palba btw. Na Fillipa Scotti si dam majzla. Rozhodně parádní rozjezd kariéry. ()