Galaktus

Neuvěřitelně uvěřitelně natočený snímek. Po 101 letech je stále dechberoucí. Příběh o životě a životě marně svádějícím souboj se personifikovanou Smrtí, ve kterém člověk líp na vlastním přežití všemi dostupnými prostředky, bojí se smrti a přitom ví, že ji neošálí, i když na něj sahá a bere si jej k sobě, snaží se utéct a uniknout jistému a nevyhnutelnému. Jedině snad láska, jako je tomu v tomto filmu, překonává smrt, ale pouze tím, že k sobě milence přivede, pokleknou před oltářem Smrti a tím se symbolicky stanou neporaženými. Langův orfický příběh vždy přítomný v lidském kolektivním nevědomí  jako archetyp dává specifickou odpověď na věčné otázky. Proč život končí smrti? Proč je to tak dobře? A existuje vůbec nějaká možnost se s tím ještě za života smířit?

Filmová poezie alá Paolo Sorrentino. Přímý útok na emoce, když slova, ani obrazy, ani vyprávěcí technika filmu nestačí. Klíčovou scénou je pak rozhovor mladého Fabietta s režisérem za ranního rozbřesku nad Neapolí. Velká krása.

Má vůbec smysl psát komentář k této čtyřdílné biografii spisovatelky, o které se dozvídáme, že měla milence, měla to v životě těžké a napsala pár básní a pak také Babičku? Je tohle ztvránění prototypu české spisovatelky věrné, nebo má být senzační? Proč se v něm nezrcadlí dílo Boženy Němcové? Celek působí, jako by snad Němcová byla spisovatelkou jen tak mimoděk... V mnoha recenzích se objevují slova o boření mýtu, přičemž se žádný mýtus neboří, ale naopak se podporuje v jeho základně tak, aby napříště nebylo možné kanonické vnímání kriticky přetvořit. Božena je hezký opus jejího života, krásné kostýmy hrají prim, ale do hloubky vlastenecké tvorby, kterou pomáhala budovat uvědomí českého národa, se nedostaneme ani o pár centimetrů víc.

Dechberoucí vyprávění o Bohu, víře, umění, neustálému napětí mezi dokonalostí a nesmírnými strázněmi života v dialektickém formátu Jana Ámose Komenského a Rembrandta van Rijna v jeho amsterodamském ateliéru. Historická dokumentární fikce je provedena s bravurou a uvěřitelností, kterou v projektu České televize nenacházím již pár let. Byl to pro mne velký zážitek. "Naděje není přelud.", říká druhá manželka Commeniova. Napadá mne k tomu vystihující název knihy Viktora Frankla A přesto říci životu ano.

Normální lidi stále ještě existují? Tenhle seriál toho v pár dílech řekne o vztazích víc než desítky řad omílání stále stejných klišé. Zfilmování příběhu Connela a Marianne je v některých aspektech lepší než jejich vykreslení v knize. Všechna čest scénaristům a autorce, která se na tom všem podílela a podařilo se jí přetavit literární médium ve filmový skvost, který je jednak uvěřitelný, jednak výborně obsazený. Nadával jsem při nesnesitelnosti některých dialogů, odvracel jsem se od monitoru, přeskakoval dlouhé sekundy tichých pohledů. Ale co jsem si z toho odnesl? Komunikace je základ. A někdy i přes všechnu snahu obou stran není možné přeskočit jednotlivé kroky budování důvěry, zážitky nevyčteš z knih, jen je do nich můžeš uložit a pak si je z nich po letech možná vyzobnout. Normální lidi existují a já jsem za ně nesmírně rád.

Švédské jako ikea, hm a spotify. Vše funguje bezvadně, dokud se to zásahem zvnějšku nezastaví. A tohle se naštěstí nezastaví. Chytré dialogy, uveřitelné příběhy a k tomu velmi zábavná forma podání, to vše z toho dělá osmidílnou radost, která není odpočinková, jak je často od seriálů Netflixu vyžadováno. Doporučuji.

Není to radost, dívat se filmařům pod ruce a dozvědět se toho tolik nového? "Pro film bych mohl opustit chlapa. ale nikdy film pro chlapa!" Upřímnost nade vše. Po prvním zhlédnutím vím, že se budu vždy rád vracet, protože takových filmů bylo vskutku natočeno pomálu.

Excelentně odvyprávěný příběh, skvělé herecké výkony všech tří hlavních postav. Nejlepší a nejhorší vlastnostní člověka je to, že nikdy není spokojen s tím, co zrovna teď má.

Ten film se ani na chvilku nezastavil! Mrazení v zádech a škodovky, kam se podíváš. Chytře natočené!

Byl jsem nadšen. Upřímně si nedovedu představit pana Třísku na místě pana Švehlíka. Poetický film, skvělé záběry na Prahu, uvěřitelný příběh. Vztah dvou lidí není dán jenom genetickým příbuzenstvím. Lidé jsou v základu stejní, dělení na rasy je uměle vytvořený mýtus.