Boží ruka

Nejlepší Sorrentino za dlouhé roky, nejspíš od Následků lásky. Konečně setřásl ten obtloustlý římský patos Velké nádhery a masturbační excesy Mládí a servíruje svůj nezaměnitelný poetický styl po neapolské dietě. Oč méně velkých slov tu padne, o to větších věcí se Boží ruka dotýká. Oč skromnější obrazy tu jsou, o to jsou jímavější. První polovina je třaskavá rodinná komedie se spoustou nezapomenutelných momentů, druhá je pak o poznání tíživější drama o nemožnosti přijmout ztrátu milovaných a filmu jako útočišti, kde nacházíme střípky ztraceného štěstí. Život je někdy jako plavba na party ostrov, na kterém už ale šli všichni spát... Maradona evropského filmu trefuje vingl. (04.01.2022)

Umírněný Sorrentino vzpomíná na své mládí. Milostný dopis Neapoli a osmdesátkám, který sází spíše na atmosféru daného času a místa než na vyprávění uceleného příběhu. Režisérovi fanoušci tak mohou lépe pochopit, z jakých kořenů vzešel; ale stačí to na dobrý film? Více zde. (01.01.2022)

Poetické filmové rozprávanie a pre mňa dokonalá súhra príbehu, vizuálneho podania a hudobného sprievodu. Tento film je meditácia a úplne ma dostal a zasiahol. Je v ňom toľko farebnosti, citu, palety emócií, za hrsť humoru, ktorý nevyznieva samoúčelne, ale tak akurát dokresľuje atmosféru. Lásku k Neapolu prezrádza už úvodná scéna z perspektívy. Divák upiera zrak na krásy Neapolu, aby o chvíľu svoj pohľad upriamil na život v jednej neapolskej rodine. Zásahy osudu, či "Božej ruky" rozprúdia emočnú búrku v živote nejedného člena a práve v týchto momentoch sa mladý Fabietto ešte viac odštiepi od ostatných a všetko čo sa odohráva následne je neskutočne intímne. Milujem talianske gestá, temperament, farby a vône. Vo filme vidno režisérovo puto k miestu, k rodinným tradíciam, k výmene citov a úctu k slobode a novým začiatkom. Aj utrpenie treba vedieť niesť a z neho sa môže zrodiť niečo nové. (16.04.2022)

Jalovú produkciu Netflixu tu našťastie nevidieť, ale prvé symptómy začínajúcej senility áno. Kým Loro bol čistý štýl Sorrentina akoby od druhoradého napodobňovateľa, Božia ruka je o poznanie pozerateľnejšia a v prvej tretine až polovici výborná. Bohužiaľ druhá hodina je každou scénou viac a viac generickým európskym coming-of-age, kde sa premelie asi všetko klišé žánru a záverečný dialóg režiséra a mladíka je strašný kŕč. Navyše to až na zopár záberov postráda Sorrentinov štýl, že to vyzerá, že to mohol točiť hocikto. 7/10 a zaokrúhľujem nadol, lebo Youth i There Must Be a Place som dal 4* a boli to o triedu lepšie filmy. (29.08.2022)

Daleko decentnější a méně opulentní záležitost než třeba Velká nádhera nebo Mládí. I přesto Sorrentino na svém místě, s překrásnou kamerou a pln vzpomínek na osmdesátá léta dvacátého století. Na Neapol, na tamní fotbal, na Maradonu, na režisérské legendy doby, ale i na dětství a lásku - lásku k ženám, k životu, k rodině. To všechno v tomto filmu. Krásně, ale přitom decentně. Tak, jak to umí natočit jen a pouze Paolo Sorrentino. (31.12.2021)