Boží ruka

Sorrentino nie je môj kamarát a tento film vyzerá na jeho osobné stvárnenie Neapola, ktorý sám zažil v istom artovom Felliniho štýle. Nepáčilo sa mi to. Nevychutnával som si ako vyprahnutý mladík nakladá starenu nad hrobom ani jeho homosexuálne eskapády. Možno domáci Neapolčan pochopí film viac. A možno práve preto to zobrala ozajstná krásavica Lisa Ranieri, čo by tiež rodená Neapolčanka. Z našich končín by najlepšie film posúdil asi Marek Hamšík. (17.12.2021)

Umírněný Sorrentino vzpomíná na své mládí. Milostný dopis Neapoli a osmdesátkám, který sází spíše na atmosféru daného času a místa než na vyprávění uceleného příběhu. Režisérovi fanoušci tak mohou lépe pochopit, z jakých kořenů vzešel; ale stačí to na dobrý film? Více zde. (01.01.2022)

Velká nádhera mě uchvátila, seriál Mladý papež zaujal a film Oni a Silvio mě i přes několik výtek bavil… Paolo Sorrentino se tím stal jedním z mých nejoblíbenějších italských režisérů. Boží ruku jsem si tak nemohl nechat ujít. Hned z počátku je třeba říct, že to není film primárně určený fotbalovým fanouškům. Linka s Maradonou je jen příjemným podkresem. Sorrentino mě ale baví i bez něj. Jeho kompozice záběrů jsou stále úchvatné, obsazení skvělé, podivné postavy správnou mírou praštěné a dialogy místy zábavné a místy mrazivé. Scéna s rodinnou oslavou, kde se všichni dohadují a hašteří, v nás vyvolávala záchvaty smíchu. Zhruba v polovině se film překlopí do dramatické roviny a začne být vážnější a více zamyšlenější. Napadá mě jen jeden nedostatek, k vyššímu hodnocení mi chyběla hudba. Ta povětšinou není žádná. Přesto jde o stále velmi dobrý snímek, i když absolutní Velká nádhera to není. (12.01.2022)

Rozhodně lepší počin než předchozí Silvio, kdyby se ale věnovalo více pozornosti Neapoli, mohla z toho být Velká nádhera II. V ní se Sorrentino nemusel vázat vyprávěcí linkou (kterou zde zastupuje autobiografie) a vznikla tak volná skladba obrazů, v níž nebylo třeba charakteristiky postav podrobovat nějaké pevnější vývojové kompozici. V Boží ruce ale podstatnou část stopáže zabere epika okolo rodiny; pokud jsou charaktery načrtávány jen karikačně a anekdoticky, je to náramná zábava. V momentu, kdy se soustředění ponoří do portrétu dospívajícího sirotka, to trochu ztrácí soudržnost (dech nikoli - pořád je to velká filmařina). Film je tentokrát více auditivizován zvuky, hudba (kterou režisér umí jindy naroubovat geniálně) je překvapivě úsporná. Rozhodně je to film pro velké plátno, adventní premiéra na Netflixu - pro masové publikum vykrmované romantickými předvánočními selankami - bude šlápnutí vedle... (20.11.2021)

Jalovú produkciu Netflixu tu našťastie nevidieť, ale prvé symptómy začínajúcej senility áno. Kým Loro bol čistý štýl Sorrentina akoby od druhoradého napodobňovateľa, Božia ruka je o poznanie pozerateľnejšia a v prvej tretine až polovici výborná. Bohužiaľ druhá hodina je každou scénou viac a viac generickým európskym coming-of-age, kde sa premelie asi všetko klišé žánru a záverečný dialóg režiséra a mladíka je strašný kŕč. Navyše to až na zopár záberov postráda Sorrentinov štýl, že to vyzerá, že to mohol točiť hocikto. 7/10 a zaokrúhľujem nadol, lebo Youth i There Must Be a Place som dal 4* a boli to o triedu lepšie filmy. (29.08.2022)