Slnko, seno, erotika

Lidi, já jsem pro každou špatnost, ale všechno má své hranice. Prvnímu dílu trilogie přiznávám jistý díl snesitelnosti i zábavnosti, druhý se dá s jistým sebezapřením přežít, ale v případě odrazové plochy ke Kameňákům, jakou je trojka, si Troška už netrošku naběhl na vlastní a notně zahnojené vidle. Po tomhle mi bude jako vrchol vtipnosti připadat i scénka z našeho řeznictví, když tam naklusala jistá dáma a na čistě mužský personál vyblafla bez předchozího varování: "Máte prsa?" (24.07.2011)

Kamarád do deště 2, čtvrtí Básníci a Slunce seno erotika, to jsou tři nejzářnější příklady filmů trpících porevolučním syndromem (hlavně proto, že je lze snadno porovnat s předchozími díly). Tvůrci do nich za každou cenu cpou vše, co nová doba „umožňuje“, bez ohledu na to zda to to dané dílo vyžaduje. Hoštice vyrazí směrem Itálie, následně Itálie vyrazí směrem Hoštice, do toho nesmyslná (v obou významech) nahota a svobodné podnikání. Hnus jeden fialovej. Ale pod dvě hvezdy stejně nejdu.Tentokrát ale již jasně převažuje trapnost a nezachrání to ani jako vždy skvělá Růžičková. (19.02.2008)

Filmy (a obzvláště komedie) reflektující nástup kapitalismu do českých luhů a hájů nemám moc rád, tahle má alespoň místy dost dobrej humor a spoustu stále používaných hlášek. Má nejoblíbenější: "Jestli mi ho dáš do huby, tak už ti v životě nedám pusu". V poslední třetině už jde film trošku strměji do kopru a závěrečný proslov Růžičkové (opravdu šlo jen o bazén na zahradě, tři auta před garáží a telefon zavedenej do maštale? To mi moc revoluční teda nepřipadá. A o dvacet let to zní hodně nechutně) a hlavně ta závěrečná píseň jsou doslova tragické. (17.04.2009)

Třetí pokračování Troškových komedií je bezesporu nejslabší. Je zde cítit snaha dělat komedii za každou cenu a to se samozřejmě podepisuje na celém díle. Rádoby komediální scénky pak navozují na tvářích diváků pouze kyselý úsměv. Tenhle díl už nemusel spatřit světlo světa. Znáte to přece: "Co je moc, to je moc, celá koza v polívce je o nemoc". (11.06.2008)

Francouzsky(!) študovaný buran režíruje vesnické burany. Uráží mě to, ale co nadělám. Nádherně to popsal pan Nepil, ve své cestopisné knížce, když navštivil poklidný kempinkový tábor a představil si, co by se stalo s tou pohodou, kdyby tam přijeli podobní Troškovští burani. Při tomhle jednom odstavci jsem se nasmál více jak za celou Zdeňkovu tvorbu. Někdo holt umí srandu alespoň naznačit, Troška ji umí jen prodat. (25.03.2006)