Slnko, seno a pár faciek

Nechci vypadat jako intelektuál opovrhující jednoduchou českou komedií navíc zrežírovanou Troškou, ale nemůžu si pomoct, mě je vždycky u těhle komedií hrozně trapně. Trapně za "vtipné situace", trapně za hudbu, trapně za zápletky a trapně za některé herce, kteří v tom - kdovíproč - hrají (Lábus, Jirásková). Zase ale abych úplně neodsuzovala, má to pár dost vtipných momentů (ten antický souboj, konečná bitka), až se nechce věřit, kam to Troška během času sklouznul. (11.02.2011)

V roku 1989 mala kino premieru druhá časť ľudovo buranskej komédie zo života prostých občanov juhočeskej dedinky Hoštice. Režisér Zdeněk Troška vyprodukoval film "Slunce, seno a pár facek". Je to pokračovanie snímku "Slunce, seno, jahody", ktorý natočil šesť rokov pred tým. Podarilo sa mu dať dohromady takmer všetkých hercov i nehercov z pôvodneho filmu. Obklopil sa tými istými spolupracovníkmi (hudba: Karel Vágner, kamera: Josef Hanuš, scenár: Petr Markov) a celé to pojal v rovnakom duchu jednoduchej vidieckej komédie. Takže sa dá povedať, že je to v podstate taká istá krávovina ako jednička. ** (05.09.2015)

Nechápu, co někteří lidi mají proti Troškovi. Dyť ty jeho filmy jsou tak typicky české a ukazují tu naši pravou furiantskou a poněkud snobskou náturu (když oni kachličky, tak my na štok) české vesnice v pravém světle a navíc s humorem. Vzpamatujte se lidičky, ten film přece není jenom obyčejná komedie. Je to vaše zrcadlo!!!!! Nebo právě to, že se v tom sami vidíte vám všem úzkoprsým tak moc vadí? Dávám "jen" tři hvězdičky, ten předcházející díl byl přece jenom o něco lepší. (13.07.2007)

Přelom 80. a 90. let jsem trávil mezi ostravskou galérkou v hospodě na nádraží Střed. Můj tamní přítel Tibor (jenž si na pivo vydělával prodejem triček s Havlem, která šla výborně na odbyt) mě jednoho dne požádal o malou službu. Šlo o to, že si sjednal rande s jednou holkou, ale něco mu do toho vlezlo - jestli bych s ní tedy nemohl zajít do kina, kam ona už zakoupila lístky. Když jsem se dozvěděl o jaký film jde, nebyl jsem věru nadšen. Nakonec mě Tibor přemluvil k nepříliš ochotnému souhlasu. Řeknu vám, každá zkušenost dobrá, ale tohle bylo peklo. Kdybyste si takovou dobu tříbili vkus pravidelným sledováním pořadu Kunst Stucke na rakouské televizi, jako jsem to coby mazák dělal na vojně já, a v civilu pak trávili volný čas např. četbou Buňuelovy autobiografie Do posledního dechu, taky by se vám to nelíbilo. Byl jsem mladým intelektuálem, seděl jsem v kině a zíral na Slunce, seno a pár facek. Každou z nich jsem přímo fyzicky cítil. To mě s gustem fackoval sám Troška za to, že se nesměju s ostatními. Trpěl jsem jako hovado, zatímco slečna dávala nepokrytě najevo, že by nebyla proti tomu, aby se náš "vztah" nějak více upevnil. Své záchvaty veselí prokládala udivenými dotazy, cože se mi to vlastně stalo. Byla to tortura, a já prosil všemohoucího ať už to skončí. Jakmile jsme spolu s davem spokojených a vysmátých diváků vyšli do mrazivého večera, rychle jsem se s ní rozloučil, skočil do první tramvaje, a jel do hospody na Střed zabít Tibora. (28.08.2007)

I druhej díl je skvělá česká komedie a podle mě i stejně zábavná jako první díl. Zůstali skoro všichni herci i vesničani a třeba taková Helena Růžičková nemá chybu. Mam jen jedinou výtku a to je trochu delší stopáž na komedii, protože komedie delší než 2 hodiny trochu omrzí, ale stejně je to zábavný a spolu s prvním dílem nejlepší film Zdeňka Trošky (08.09.2005)