Slnko, seno a pár faciek

Jděte se s tím Troškou bodnout, ubožáci, polovina vás odsuzuje jeho filmy půl roku před tím, než jdou vůbec do kin, a kdyby to nebylo bloklé, sázeli byste tam ve stejnou dobu odpady!. Navíc jako "sci-fi" může tuhle komedii označit jen ten, kdo pochází z neosobního betonového města, protože přesně TAKHLE to na českých vesnicích vypadalo a vlastně ještě vypadá; změnil se jen režim, oblečení a technologie... Dokonale pravdivá sonda do hlubin mentality národa českého.;-) (23.07.2008)

Nenápaditost a scénaristická bezradnost snižují tuto komedii na naprostý podprůměr. Srovnávám například s italskými "lidovými" komediemi sedmdesátých a osmdesátých let, ale tento film ve všech směrech prohrává. Inspirace těmito komediemi je jasná, ale Troška prostě dané úrovně nedokázal dosáhnout. Jednu hvězdičku dávám za pár dobře implementovaných vtipů a za pár slušných hereckých výkonů a druhou hvězdičku pak za dobrou závěrečnou masovou scénu rvačky na svatbě. Dohromady tedy film hodnotím 40 % hvězdiček. Víc opravdu nedám! (17.08.2015)

nostalgické +3* taková vesnická taškařice, která snad moc neurazí a jedním z dílů Troškovy neplánované trilogie. Sice v současnosti, kdy se to objevuje minimálně 2-3 za rok na komerčních kanálech, je to už hodně omšelé a znovu bych se asi nekoukal. Prostě lidová zábava, která docela dobře ukazuje vztahy na menších vesnicích, jaké tam opravdu jsou. Skvělá Růžičková, které role sedí na míru a ostatní jen tak přicmrdávají ;-) Hodně hlášek se z těchto filmů staly kultovními. Ve srovnání jednotlivých dílů dopadl nejlíp ten druhý - u třetího úroveň rapidně klesá a jen se snaží ždímat z popularity předchozích co jde. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 0 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (06.12.2019)

Přelom 80. a 90. let jsem trávil mezi ostravskou galérkou v hospodě na nádraží Střed. Můj tamní přítel Tibor (jenž si na pivo vydělával prodejem triček s Havlem, která šla výborně na odbyt) mě jednoho dne požádal o malou službu. Šlo o to, že si sjednal rande s jednou holkou, ale něco mu do toho vlezlo - jestli bych s ní tedy nemohl zajít do kina, kam ona už zakoupila lístky. Když jsem se dozvěděl o jaký film jde, nebyl jsem věru nadšen. Nakonec mě Tibor přemluvil k nepříliš ochotnému souhlasu. Řeknu vám, každá zkušenost dobrá, ale tohle bylo peklo. Kdybyste si takovou dobu tříbili vkus pravidelným sledováním pořadu Kunst Stucke na rakouské televizi, jako jsem to coby mazák dělal na vojně já, a v civilu pak trávili volný čas např. četbou Buňuelovy autobiografie Do posledního dechu, taky by se vám to nelíbilo. Byl jsem mladým intelektuálem, seděl jsem v kině a zíral na Slunce, seno a pár facek. Každou z nich jsem přímo fyzicky cítil. To mě s gustem fackoval sám Troška za to, že se nesměju s ostatními. Trpěl jsem jako hovado, zatímco slečna dávala nepokrytě najevo, že by nebyla proti tomu, aby se náš "vztah" nějak více upevnil. Své záchvaty veselí prokládala udivenými dotazy, cože se mi to vlastně stalo. Byla to tortura, a já prosil všemohoucího ať už to skončí. Jakmile jsme spolu s davem spokojených a vysmátých diváků vyšli do mrazivého večera, rychle jsem se s ní rozloučil, skočil do první tramvaje, a jel do hospody na Střed zabít Tibora. (28.08.2007)

Druhá z trilogie Zdeňka Trošky o osudech lidí z jedné jihočeské vesničky. Jejich každodenní starosti naprosto přesně a s humorem vystihuje pan režisér ve všech dílech. Aby ne, vždyť je to jeho rodná víska a polovina obyvatel jsou jeho příbuzní. Ústředním motivem tohoto dílu je chystaná svatba Blaženy Škopkové. Je to humorné, ale ne každý má tento druh humoru rád. Já ano. (03.04.2003)