Slnko, seno a pár faciek

Druhé pokračování lidové taškařice v typu českého buranství z podšumavské vesnice Hoštice. Jde sice o satiru společnosti se svým soupeřením a pokořováním vlastních sousedů, ale s humorem dosti přízemním a zemitým. Ať chceme, nebo nechceme, je zde vylíčena česká povaha a charakter: malý, uřvaný, soupeřící pomlouvačný, škodolibý, přetvařující se, vypočítavý a buranský je český člověk. Herecké výkony jsou zde vyrovnanější a perlou je rázovitý svatební konec. Hlavní postavou je Škopková (dobrá Helena Růžičková), rázná impulsivní žena, snažící se zabránit znesvěcení své rodiny a pokořit celou rodinu domnělého znesvětitele. Ale mládí si jde svou cestou. Z dalších rolí: trpělivý Škopek (Stanislav Tříska), plnící vrtochy své manželky, těhotná Blažena (Veronika Kánská), vdávající se za svého vyvoleného, malý Jirka (Martin Šotola), nenávidějící králíky, rozverná babička (Valerie Kaplanová), vydaná na pospas rozmarné náladě své dcery, vesnická drbna Kelišová (Marie Švecová), informující o kdejaké nepravosti a nepřístojnosti, manželé Konopníkovi (Marie Pilátová a Václav Troška), rodiče domnělého hanebníka Venci (Broněk Černý), vyvolený Blaženy, sekretářka JZD Evička (Jaroslava Kretschmerová), v pudu sebeklamu a sebeobrany roznášející drby, servírka Miluna (Petra Pyšová), žárlivě zamilovaná do Venci, živočichář Béďa (Jiří Lábus), se škraloupem z minulosti, doktor Kája Kroupa (Josef Stárek), plánovaný novomanžel, inženýrka Tejfarová (Kateřina Lojdová), ozvěna z minulosti, tlustý Josef (Jiří Růžička), plánovaný nápadník, farář Otík (Luděk Kopřiva), svědomí vesnice, farářova hospodyně Cecilka (Vlastimila Vlková), zpívající učitelka Hubičková (Jiřina Jirásková), předseda JZD Rádl (Miroslav Zounar), a moderátorka československé televize (Marie Tomsová). Vzpomínka mládí a dětství se svým typickým životním stylem tehdejší doby. Sladká, zalitá sluncem a řádně buranská. (19.09.2012)

Druhý díl působí vyrovnanějším a dotaženějším dojmem než první část, která se ještě hledala. Rvačkový konec už bohužel dospěl do vyložené crazy komedie, což kazí celkový dobrý dojem. Ale hromady kultovních hlášek a skvělá Růžičková dělají z tohoto filmu klasiku která nestárne a rád se na ni podívám každý rok. Druhý díl této pohodové série (viz koment k dílu prvnímu) již mnohem více tlačí na pilu, což s sebou nese následující jevy – jsou zde lepší fóry než v jedničce, ale těch trapných a trapnějších výrazně přibylo; postavy jsou lépe prokresleny (prostě je víc známe), bohužel často do značně bláznivější a neuvěřitelnější roviny; konec není komedie, konec je groteska. Celkově vzato, s druhým díle již mě nepojí taková nostalgická vzpomínka jako s Jahodami, přesto si myslím, že horší než průměrné hodnocení (především s přihlédnutím k třetímu dílu) si určitě nezaslouží. (19.02.2008)

Mi to Troškovo pojetí vtipů připadá stejně přirozené, nepřehnané a odrážející realitu, jako když jsme se ve třetí třídě soutěžili, kdo vymyslí vyšší číslo, a vyhrál spolužák s "tisícpětsetdevětset". Na druhou stranu musím Trošku pochválit, v té době málokdo pamatoval na naše sluchově postižené spoluobčany, a on pro ně natočí celý film. Pravda, my zdraví si musíme dávat na odhlučnění špunty do uší a stejně se pak cítíme, jak kdybysme stáli u repráku po celý koncert nikoli vážné hudby, ále co, to sneseme. Nejvíce hlasového talentu projevovala Růžičková, holt měla v sobě nepřeberné množství hlubin, v nichž mohl vzduch pěkně rezonovat. Málo se o tom ví, ale Růžičková byla naše tajná vojenská zbraň, měla dokonce hodnost generála, v případě boje se s ní počítalo do první řady s úkolem odpuzovat nepřátele jednak zjevem, jednak řevem. Jako dokonalá stíhačka pak byla sama schopna ubránit náš vzdušný prostor. Není náhodou, že do NATO jsme vstoupili až po její smrti, protože před tím jsme ho prostě na nic nepotřebovali. A taky to bylo jedním z důvodů (tím druhým byla touha být prohlášen za svatého), proč šel Kalousek do sebe a uvědomil si, že nějakou tu výzbroj naše armáda prostě mít musí, takže zatímco dřív ukradl cokoli, co nebylo pevně přišroubované, teď z ministerstva obrany odstoupil, založil si novou stranu a začal se chovat mravně. (07.03.2015)

Prestávka medzi oboma dielmi bola vcelku dosť dlhá, čo však neuškodilo celkovej atmosfére filmu, ktorý v mnohých ohľadoch prekonal jednotku. Troška sa pri výrobe Slunce, seno a pár facek ešte viac odviazal, čo vidieť na niektorých zaujímavých nápadoch ako sú rôzne vidiny a podobne. Druhý diel obsahuje tiež viacero legendárnych scénok, ako napríklad pozeranie porna na fare, akupunktúra so šípkami alebo samotná svadba na záver. Troška išiel podľa zaužívaného pravidla, ako sa má robiť každé pokračovanie, čiže zobrať látku prvého dielu a doplniť ju tak, aby sa nič zásadné nezmenilo, ale zábavnosť sa len zväčšila. 70% (12.09.2020)

Vrchol žánru agro komedie. Něco tak ukrutně buranského a křupanského se hned tak nevidí, sleduji to s podobnou rozkoší, s jakou si občas vyslechnu píseň zábavovkové kapely. Je to tak blbé, až to rozesmívá. Upřímně naivní, prvoplánové a přitom svým zvláštním způsobem zvrhle pravdivé. Blbost některých gagů je tak krystalická a neředěná, že mě dostávají i na stý pokus. Troška je sice daleko za hranicemi vkusu, ale přesto si dokáže držet určitý standard a hrubý mustr, který filmu dodává jakous takous ucelenost. Pokud chci vidět skutečnou esenci českého vidláctví, pustím si Slunce, seno a pár facek. Nehodlám řešit, zda je to taková vidlárna záměrně, či nezáměrně. Prostě to fachá. Pravý filmový kompost s nezapomenutelným aromatem kravského trusu a hnoje. (03.02.2006)