K zemi hleď!

Americký film K zemi hleď! který nastavuje zrcadlo vyšší společnosti, nám představuje dva vědce, kteří se snaží probít přes byrokratickou a idiotickou bariéru mezi slušnými inteligentními lidmi a hloupými zhýralci, pro něž je dollar a moc alfou a omegou života. Dělám u policie 15 let. Tuhle realitu, kde člověk musí překousnout naprosto absurdní věci, které nemají s logikou a rozumem a objektem zájmu nic společného, zdolávám celý svůj profesní život. Výsledek? Je to nezdolné skoro stejně jako rčení: Takhle se to dělalo vždycky, tak na tom nebudeme nic měnit... Ta absurdnost jednání mě dostávala a poznával jsem v tom lidi. Obzvlášť ty, kteří jsou u moci. Za tu dobu, co to dělám jsem poznal tisíce lidí většinou v těch vypjatých okamžicích, kdy se chovají opravdově a prostě my jsme opravdu takoví. Stoprocentně jsem rozuměl na konci DiCapriově postavě, že radši umře doma s rodinou, než aby šel s tou bandou sráčů na cizí planetu. Nejlepší scéna? Když generál v Bílém domě prodá návštěvníkům vodu zdarma. To je lidstvo. Buď jsme lidé, kterým jde o vlastní prospěch za každou cenu a nezajímá nás nic, nebo jsme tu snahu něco změnit už dávno odložili do pozadí. Jak se říká, hlavou zeď neprorazíš. A lidská tupost je jak babylonská zeď. Stará a obrovská. Už aby lidstvo skončilo, vesmíru se rozhodně uleví. Svým dětem nepřeju život v naší společnosti. Ten nekonečný boj je unaví a zničí stejně, jako mě. Tímto emotivním neprofesionálním způsobem končím svůj 1001 komentář zde na ČSFD. Nechť je mým ideálům země lehká. Čest jejich památce. (26.06.2022)

Měl jsem tě rád, Adame. Tvůj sarkasmus, bryskní dialogy, diskomfort, cit pro vyšinuté postavy. Tohle je jak Roland Emmerich, který se snaží být velmi chytrý a pronikavý. Všechno duté, timing mimo, ironické výpady o metr vedle. Chápu, že to konvenuje takové té všeobecné naštvanosti na stav světa, ale vlastně to z něj reflektuje mnohem míň, než se zdá. Je to taková navoněná bublina. Uvnitř prd. (29.12.2021)

Co k tomu říct? Poprvé když jsem viděl plakát k filmu s hlavním protagonistou Leonardem, jakožto i jedním z ekolídrů dnešní doby v mém oblíbeném žánru katastrofických filmů, zajásal jsem zvědavostí. Po prvních pár minutách jsem si ale uvědomil, jak na tenkém ledě se tento žánr pohybuje a člověk na to musí být dost uvědomělý, aby si to mohl užít a musím říct, že podání v tomto žánru je to velice těžké. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na film Mars útočí! (1996) , který s tímto v mnohém spojuje a to jak naivním chováním prezidenta USA, tak i celkovou ironií lidstva na blížící se nebezpečenství, ale také hvězdným obsazením. Tedy až na výrazný rozdíl, že K zemi hleď! je mnohem lépe propracovanější v detailech a v podstatě je to takovým obrazem dnešního světa, kdy hlavní roli hrají masmédia, které v mnohém ovládají sociopati a jiní zvláštní tvorové a zneužívají lidské naivity pro svůj vlastní prospěch. Osobně, ale stále doufám, že takto bychom jako lidstvo nedopadli, i proto mi tento žoviální styl ironické satiry byl spíše proti srsti a stěží jsem to dokoukal do konce. Můžu říct, že mi komedie v katastrofických filmech nevadí (Armageddon (1998), Den nezávislosti (1996)), ale asi ta nečinnost a laxnost bohužel v tomto žánru ano. I proto již nyní netrpělivě vyhlížím Moonfall (2022). (19.01.2022)

Chytrá, vtipná, trefná a tím pádem zábavná i nepříjemná satira na současnou společnost a jeden z filmů roku, za který jsem skoro ochotný odpustit Netflixu sterilitu Red Notice. Trumpové, Zuckebergové, Muskové, socky, infotainment, fakenews a zpochybňování vědeckých faktů. DiCaprio vládne a Hill je skvělej zmrdík. (25.12.2021)

Budu za heretika, ale k početnému fanklubu snímku se nepřipojím. K tvorbě Adama McKaye mám, řekněme, rezervovaný vztah, nerozumíme si a K zemi hleď není bohužel výjimkou. V mých očích má být satira především chytrá a rafinovaná. Tenhle kousek je ale uhnětený z téhož materiálu, ze kterého si chce střílet. Je to popkulturní komedie pro diváky, kterým k zaujímání postajů stačí málo, chtějí to mít pěkně naservírované a především se touží utvrzovat ve svém vidění světa. Snímek disponuje tak silným obsazením, až jsem si byl téměř jistý, že mu dám alespoň alibistické tři hvězdičky, jenže v poslední třetině už mě film vyloženě štval. Pokud se v komentářích objevuje srovnávání s Vrtěti psem s tím, že K zemi hleď má navrch, vidím to opačně. Vrtěti psem poráží McKayův snímek nikoli o jednu nebo dvě koňské délky, nýbrž minimálně o celý stadion. Celkový dojem: 45 %. (03.10.2022)