K zemi hleď!

Chytrá, vtipná, trefná a tím pádem zábavná i nepříjemná satira na současnou společnost a jeden z filmů roku, za který jsem skoro ochotný odpustit Netflixu sterilitu Red Notice. Trumpové, Zuckebergové, Muskové, socky, infotainment, fakenews a zpochybňování vědeckých faktů. DiCaprio vládne a Hill je skvělej zmrdík. (25.12.2021)

Zdařile to tne do živého, co se týče dnešního zpochybňování absolutně všeho a neustálého hašteření, kdo má či nemá pravdu. Což ve výsledku znamená, že se neudělá zhola nic. Místo komety si můžete dosadit jakékoliv současné diskutované téma. Co se zpracování týče, tak to prostě není tak chytré a cool, jak by asi chtělo být. Přesto mě to bavilo a závěr na mě zapůsobil i tak. (24.12.2021)

Americký film K zemi hleď! který nastavuje zrcadlo vyšší společnosti, nám představuje dva vědce, kteří se snaží probít přes byrokratickou a idiotickou bariéru mezi slušnými inteligentními lidmi a hloupými zhýralci, pro něž je dollar a moc alfou a omegou života. Dělám u policie 15 let. Tuhle realitu, kde člověk musí překousnout naprosto absurdní věci, které nemají s logikou a rozumem a objektem zájmu nic společného, zdolávám celý svůj profesní život. Výsledek? Je to nezdolné skoro stejně jako rčení: Takhle se to dělalo vždycky, tak na tom nebudeme nic měnit... Ta absurdnost jednání mě dostávala a poznával jsem v tom lidi. Obzvlášť ty, kteří jsou u moci. Za tu dobu, co to dělám jsem poznal tisíce lidí většinou v těch vypjatých okamžicích, kdy se chovají opravdově a prostě my jsme opravdu takoví. Stoprocentně jsem rozuměl na konci DiCapriově postavě, že radši umře doma s rodinou, než aby šel s tou bandou sráčů na cizí planetu. Nejlepší scéna? Když generál v Bílém domě prodá návštěvníkům vodu zdarma. To je lidstvo. Buď jsme lidé, kterým jde o vlastní prospěch za každou cenu a nezajímá nás nic, nebo jsme tu snahu něco změnit už dávno odložili do pozadí. Jak se říká, hlavou zeď neprorazíš. A lidská tupost je jak babylonská zeď. Stará a obrovská. Už aby lidstvo skončilo, vesmíru se rozhodně uleví. Svým dětem nepřeju život v naší společnosti. Ten nekonečný boj je unaví a zničí stejně, jako mě. Tímto emotivním neprofesionálním způsobem končím svůj 1001 komentář zde na ČSFD. Nechť je mým ideálům země lehká. Čest jejich památce. (26.06.2022)

Čekal jsem neomarxisticko - pandementní grétoagitku á la Netflus a přeqapive dostal docela milou a obecně trefnou satiru, takové Vrtěti psem krát 100 pro nové tisíciletí o tom, jak nám tu točí světem banda bezskrupulózních, nenažraných a mocichtivých politických impotentů, za jejichž nitky v zákulisí tahá hrstka sociopatických, ještě nenažranějších a virtuálními machinacemi ovatěných kokotporátních bilionářů s božským komplexem, přičemž všichni využívají pro účelové pasení přitroublého stáda dávno skoupená povrchní, mršinožravá masmédia a hlavně vox populi přitroublých dementizérů na asociálních sítích, dekádu pečlivě a cílevědomě budovaných přesně za tímto účelem. Karikatura MuskoJobse dokonalá, stoletá Blanšetka až neuvěřitelně nabalzamovaná a Rocco Sifredi alias Leoš di Obrna nade vši pochybnost potvrdil statut prkenného pornoherce. Jeho etuda vycáknutí v televizi byla natolik bezmimicky dokonalá, že ji dokonce na celé čáře trumfla i proslulá, a jako vždy zoufale kožená, lukostřelkyně z Hangrgejs. Každopádně nejpodařenějším vtipem na tom všem je, že něco takového zafinancoval a šíří další zkurvený bolševický kokotporát, svým zřetelně demagogizujícím obsahem cíleně programující debily ke kolektivnímu vědomí kokotporátního komunismu a kandidující na generálního tajemníka ústředního výboru. Patrně nějaké problémky na pískovišti, ovšem i tak kapku hovno do větráku, soudruzi! Samosebou se mechanismus tohoto příběhu dá v současnosti naroubouvat na cokoliv – od globálního homosexualizování přes negrofikaci až po fuj fuj republikány. Ovšem srovnávat stoprocentně anihilační kataklysma s maximálně 1,8 procentní chřipečkou, jak tu předvádějí ti nejbystřejší z nás, to je vskutku na okamžitou lobotomii a nesporným důkazem toho, že vše výše popsané funguje na celých těch 70 procent světových hlavovprdeláčů jako dobře namazaný manipulativní stroj. (27.12.2021)

„Opravdu jsme měli všechno. Když se nad tím zamyslíte.“ Dnešní doba podobnou satiru zatraceně potřebovala. Ocitli jsme se v období, kdy seriózní zpravodajství končí na druhé koleji, média a zábavní průmysl se doslova mění před očima, kyberšikana, fake news, umělost i lidská hloupost mají zelenou, lidé žijí ve svých bublinách, jsou posedlí sociálními sítěmi, mnohého okolo využívají vizionářští miliardáři… A umaštěný profesor a nesmělý mentor rázné doktorandky z oboru astronomie Michiganské univerzity informují vládní hlavouny o obří kometě, která za půl roku dopadne na Zemi. A nesrovná se zemí jen vilu bývalé ženy televizního moderátora. Několik hodin dřepí před Oválnou pracovnou, aby záhy zjistili, že jejich znepokojivý objev jaksi nikoho nezajímá. Všemožnými způsoby se pokoušejí přesvědčit společnost o naléhavosti situace, protože Bruce Willis se svou partou jsou už dávno v důchodu. Angažované, dravé, komické, alarmující, až smutné. Škoda hlušších pasáží v druhé polovině. Je to možná dané tím, že tvůrci střílí až do příliš mnoha směrů (jeden až dva motivy bych „ubral“), ale celkově velká radost. A to nemluvím o (uvolněných) hercích, kteří jsou do jednoho výteční: od Leonarda DiCapria (ten chlap je geniální), který projde největším vývojem, až po Jonaha Hilla, který je ukázkově arogantním hovadem. Kousavý Adam McKay na vrcholu (a rozhodně mnohem divácky přístupnější než v případě Vice a Sázky na nejistotu). (26.12.2021)