Réžia:
Adam McKayScenár:
Adam McKayKamera:
Linus SandgrenHudba:
Nicholas BritellHrajú:
Leonardo DiCaprio, Jennifer Lawrence, Meryl Streep, Cate Blanchett, Rob Morgan, Jonah Hill, Mark Rylance, Tyler Perry, Timothée Chalamet, Ron Perlman (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Dva astronomové vyrážejí na mediální turné, aby varovali lidstvo před smrtící kometou, která se řítí přímo na planetu Zemi. Zdá se ale, že to nikoho nezajímá. (Netflix)
Videá (32)
Recenzie (1 231)
Moc nevím, jak se k tomuhle filmu postavit, čili moje hodnocení je ryze osobní a vyjadřuje zejména míru toho, jak moc mě tenhle film vlastně nasral. Miluju satiru, ale u žádné jsem nebyl takhle vytočený. Don't Look Up je vlastně tvořený pouze ze scén, které ve filmech nejvíc nenávidím - osoba A je totální debil, osoba B je inteligentní. Osoba A má veškerou moc. Osoba B nemá žádnou moc. Osoba B se snaží přesvědčit osobu A o něčem. Osoba A využívá svou idiocii a moc k tomu, aby udělala osobě B ze života peklo. A takhle je to pořád, i protože málokterý film má těch totálních debilů v sobě tolik. Nasrat je asi přesně to, co film z velké části chtěl, ale já na tohle nepotřebuju koukat. Já moc dobře vím, jak tenhle svět funguje, a to že na to pak koukám ve filmu v téhle mírně nadsazené ale přesto vlastně zcela reálné podobě, mě rozhodně nepobaví, protože to, co ten film zobrazuje a kritizuje, mě vlastně trápí nejvíc na světě a jsem z toho v konstantní depresi a zasahuje to do v podstatě všech oborů lidské činnosti. Takže ačkoliv je tenhle snímek udělaný výborně, vůbec na mě nefunguje jako komediální sci-fi, ale jako existencionální drama, které je ale natočené jako strašná kravina. Takže nevím, co si z toho mám vlastně odnést. Filmu si vážím a zároveň bych byl radši, kdyby vůbec nebyl (resp. kdyby ani nemusel vzniknout). Reálně jsem se zasmál až na konci při útoku bronteroka. Do té doby to bylo vlastně pouze o skřípání zubů a schovávání hlavy do polštáře. ()
Adam McKay nám chce něco sdělit a dělá to (opět) velmi efektně. Ovšem co přesně to je, tím už si nejsem tak jistý. McKay se trefuje do post-faktické reality 21. století, za jejíž podobou jsou v lepším případě chladní byznysmeni, v horším do sebe zahledění vizionáři. Podobně jako v Sázce na nejistotu (a s o poznání svěžejším stylem, než jaký jsme viděli třeba v Soderberghově nedávném Pracím automatu) se v duchu přísné satiry dozvídáme, na čem naše společnost momentálně stojí. Výsledkem je vyhrocenější variance na Network o půl století později, která sice na spoustu problémů s nekompromisním humorem ukazuje, zároveň však trpí typicky dobovými problémy – rozklížeností, občasnou scenáristickou překotností a křičením hlasitých statementů bez vybudování dostatečného základu. První necelá hodina se pyšní skvěle úzkostnou atmosférou a kdyby v tomto duchu McKay pokračoval ještě chvíli, a pak film ukončil, výrazně by zamíchal kartami v mém žebříčku nejlepších letošních filmů. Od psychologicky relevantní připomínky toho, jak každodenně řešíme malichernosti, však uhne k rozmáchlejším tématům. Širší společenský pohled je pro téma satiry samozřejmě nezbytný, přesto v této fázi může být McKay rád, že sehnal tak početnou skvadru skvělých herců, kteří prodají i slepé příběhové linky. A tak snímek doklopýtá až k emociálně fungujícímu konci. Nakonec tedy převládá spokojenost, v lecčem i větší než u Sázky na nejistotu; nechybělo ale mnoho, ale mohli jsme řešit skutečně extrovní pecku. Více zde. ()
Anotace i herecký ansámbl napoví, že Adam McKay si zase jednou jde pro sošky, avšak společenská satira a z toho plynoucí poučky nejsou nikterak otravné a naopak dokáží decentně pobavit. Závěr se mi velmi líbil a ukazuje se, že i přes téma katastrofy je K zemi hleď! vlastně takový "feel good" film, v němž se divák jednoznačně ztotožní s těmi dobrými a příjemně se baví nad těmi špatnými postavami. Herecká esa taktéž dostávají svému jménu a vdechují život jinak vcelku dvourozměrně napsaným charakterům... Cate Blanchett okamžitě píchat a Jennifer Lawrence žádat o ruku. :) 7/10 ()
Žalostně nezábavný film o dnešním legračně rozbitém světě (např. kniha Radujme se pracuje s podobným tématem 100x lépe a uvěřitelněji), vlastně takové globální Vrtěti psem 2. Dlouho jsem si zvykal na tu svébytnou tragikomickou atmosféru, a chytlo mě to až ke konci. Leo naštěstí parádní po celou dobu. [Netflix] ()
Galéria (180)
Zaujímavosti (29)
- Roli Petera Isherwella, kterou ztvárnil Mark Rylance, měl původně hrát Chris Evans. (ČSFD)
- Telefonní číslo, které se na obrazovce objeví, kam byste mohli zavolat pro klid vaší mysli, je číslo na americkou horkou linku, kde holky nabízejí sex po telefonu. (Streeper)
- Raketoplán má o odhození urychlovacích bloků takovou rychlost, že pokud by se otočil jako ve filmu, aerodynamické síly by jej okamžitě roztrhaly. (John2y92)
K zemi hleď! je podbízivá fraška, která se ani nesnaží zakrýt, že jejím hlavním účelem je zesměšňování "druhé strany" polarizované společnosti. A na můj vkus to s tou fraškovitostí příliš přehání. Bohulibá snaha, která zjevně stála za vznikem filmu, totiž poukázat na neřešení hrozby globálních změn klimatu, je utopená v záplavě gagů kolísavé úrovně, které se po krátké době začnou do značné míry opakovat a jejich pointa se stane předvídatelnou. Navíc samotná metafora komety ohrožující život na Zemi je příliš zjednodušující a extrémní na to, aby podnítila reflexi - byť humornou - současného stavu debaty na toto téma (a stejně zjednodušeně a extrémně zobrazuje i mezilidské vztahy). Ano, vtipy na adresu Trumpova elektorátu (a celé mašinerie kolem) v tomto filmu jsou občas (pro liberála) zábavné, jejich konzumace však vyvolává (alespoň u mě) divnou pachuť déjà vu bez katarze; podivný pocit, že se koukám na věci, které mě v reálném životě neskutečně iritují, ale nějaké uspokojení, že se z těch věcí alespoň udělá legrace, se - oproti očekávání - nedostavuje (snad protože McKay zvolil přesně ten primitivní způsob, který nic neřeší). Nikoho k uznání existence problému a nutnosti jeho rychlého řešení (změny klimatu nebo aktuálně covid) nepřesvědčíme tím, že mu povýšeně budeme říkat, že je blbec... Film tohle dělá. Sice správně poukazuje na mediální cynismus, politický oportunismus, antiintelektuální tendence a negativní vliv technologických korporací na životy obyčejných lidí i celých společností, avšak činí tak prvoplánově a selhává v tom hlavním, co dělá satiru satirou: kritika přesahem. Vlastně pouze ukazuje, co je zjevné, a nekritizuje - pouze zesměšňuje, a to na úrovni Baldwinova fraškovitého ztvárnění Trumpa v Saturday Night Live (a nataženě do neúměrné délky). V tomto smyslu film může fungovat jako pouhý ventil frustrace, nikoli jako relevantní příspěvek "kulturní fronty" do debaty o řešení jakéhokoli problému (tedy nulový přesah + jednoduchý humor na první signální; chápu, že je těžké v dnešní době Trumpů a Babišů dělat satiru, ale pouze "ukázat" Trumpa a jeho příznivce a jeho/jejich absurdní chování ještě posunout do většího extrému prostě není humorné...). Navíc McKay sám zhusta využívá to, co tak posměšně ukazuje: Svůj film postavil na povrchní řachandě, v níž zástupci elit a pohádkově bohatých a angažovaných celebrit (DiCaprio, Streep, Blanchet, Lawrence atd.) prostřednictvím globální technologické platformy (Netflix) zneužívají své diváky a jejich frustraci pro svůj "boj", a to prvoplánovým povýšeným vysmíváním se těm méně šťastným, kteří naopak zase svoji frustraci ventilují vzdornou vírou v jiné elity a jiné globální platformy. Film, který je v celku dost roztříštěný a jako komplexní satira vůbec nefunguje, je nakonec nejsilnější ve vážných momentech, zejm. ve finální scéně rodinné večeře, kdy se dobře manifestuje potřeba kolektivního semknutí a odmítnutí prázdných únikových berliček založených na sebestřednosti a nezdravém individualismu. Příznačně pro tento film jsou tyto dobré momenty vzápětí rozmělněny v kaši trapnosti zbytečných titulkových scén. () (menej) (viac)