Melichar the Boot
Réžia:
Zdeněk TroškaScenár:
Jana KnitlováKamera:
Josef HanušHudba:
Karel VágnerHrajú:
David Rauch, Tomáš Růžička, Martin Šotola, Magdalena Ledvinková, Michaela Krešlová, Regina Řandová, Eva Salzmannová, Milada Štýbrová, Jana Vaňková (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Prvního září začíná nejen školní rok, ale také mozaika více či méně úsměvných příhod, které prožívají žáci i učitelé jedné pražské školy. Ať už je malý prvňáček Honzík, který má plán, jak s pomocí pětek na vysvědčení propadnout zpět do školky, jeho starší sestra Jolanka, které se líbí vtipem sršící spolužák Radim a neúmyslně se stane podezřelou z krádeže luxusních bot nebo mladá učitelka Adamová, která není schopna přinutit školníka k odvozu nasbíraných kaštanů a smůla se jí nepřestává lepit na paty. Neustále jí totiž padají sešity, poláme nový botník, na který omylem sedne a neustále je kárána ředitelem za to, že při přecházení tříd z jedné budovy školy do druhé zapomíná zamykat dveře. Situace neprakticky řešeného školního areálu, nutící žáky i učitele několikrát denně přecházet z jedné budovy do druhé, se stane ještě vážnější v okamžiku, kdy se začnou ztrácet odložené bundy. Naštěstí je tu Honzík, který v areálu školy zahlédne neznámou paní. Když se mu nepodaří informovat Radima, pustí se do pronásledování sám. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (331)
V mém okolí kdysi na základní škole patřil tento film ke kultům. Nikdy jsem nepochopila proč ()
"Co tam děláš? Jsi náměsíčnej? Ne, já jsem náslunečnej!" Vcelku příjemný film, který pobaví i po těch letech... 3,5* ()
Vtipná komedie, neokoukané tváře... Určitě nejlepší Troškův film plný dobrých hlášek... :) ()
Vždy je nádherné si připomenout, jaké to bylo, když byl člověk mladý ... je to krásný rodinný film, nenudí, potěší, člověk se zasměje, zavzpomíná ... paráda ;) ()
Povedená komedie z doby, kdy měl Troška ještě vkus. Film vidím asi popáté a znovu mě pobavil. Vypíchnu jen výkon neherce Davida Raucha v hlavní roli Radima a prfektní práce s ruční kamerou, která přitom není samoúčelná. ()
To ještě Zdenda Trapnotroška dokázal natočit "normální film". Dobrá krimi zápletka s ukradenýma kozačkama a hlavní podezřelou, protivnou zlodějkou a malým detektivem Honzíkem, který chce propadnout z první třídy zpět do školky. Jako dítě jsem tento film měl moc rád. Zvlášť, když jednou k sousedovi přijel nějaký známý z Prahy na zabíjačku a vzal s sebou kamaráda. Půčil jsem mu bikrosa a jelikož už byl větší, ohnul mě šlapátko. Byl to David Rauch a vůbec mě to nevadilo:-) ()
"Stejně tě jednou tak seřežu" :) Ráda se na něj pokaždý kouknu jako na jeden z mála českých filmů :) ()
Příjemný film, ve kterém je osmák Radim sečtělý jak vyzrálý filosof, mluví jako Hamlet a s ženami to umí jako James Bond. ()
Jeden z nejlepších českých filmů ze školního prostředí. Člověk by ani neřekl, že to natočil Troška a před sametem. Na minulou éru odkazují okatě a uchatě jen hudba, móda, soudružky, kaštany a hláška "co už je reálnějšího než tkadlena". Jedno fakt puntičkářské rýpnutíčko. Několikrát se různé postavy ptají, kde je zrovna ta a ta třída a okamžitě se jim dostane téměř přesné odpovědi. Já nevím, ale když jsem chodil do školy, neměl jsem páru kde, kdo a co zrovna teď má. ()
Český rodinný film jak má být! ()
Víckrát tento film asi už vidět nepotřebuji. Přesto však oceňuji že Troška zachytil myšlenku že vzájemné vztahy mezi žáky a nebo žáky mezi učiteli nejsou vždy bezproblémové. Ale když se však zjistil zločin v šatně, tak všechny ročníky začly táhnout za jeden provaz a nakonec z toho vzniklo i nějáké vzájemné sblížení mezi některými žáky. ()
Po zhlédnutí tohoto filmu z časů dávno minulých, nechápu, že tolik lidí stále nadává na tvorbu (režii) Zdeňka Trošky?! Dejme tomu, že mnohým nevyhovují jeho,,moderní Kameňáky a Babovřesky", ale jeho pohádky a předrevoluční komedie jako tato, jsou naprosto skvělé... ;-) ()
„Já počkám. Já mám času dost.“ Zase tolik času není. Vyučovací hodina má totiž 45 minut a během ní se musí stihnout spoustu věcí. Děcka se nejdříve musí vyřvat, najít si svoje místo a až potom se může začít učit fyzika nebo výtvarka s Hofmankou. Ta třída byla strašně fajn. Pobavil jsem se u zpívání pod okny, při smíchu Lamkové jsem vždycky měl výbuch smíchu a ta fronta na obědě byla přímo ukázková. Radima Dochlebu jsem měl úplně nejradši, protože v něm jsem se vždycky našel. „On má poslední číslo bot.“ - „Jak poslední?“ - „No, dál už začínají dětský lyže.“ /75%/ ()
Pro děti vynikající (ale dnes v konkurenci Potterů asi s málo šancemi). Pro dospělé na tři hvězdičky, které vytáhne hlavně Dochleba, jehož představitel (David Rauch?) už nikdy nikde nehrál, což mi nejde na rozum. ()
Srdeční záležitost pro osoby, které absolvovaly základní školní docházku v 80. letech, kupodivu ještě dnes neztrácí na zábavnosti a s menšími vysvětlivkami dobových reálií by mohl slušně zaujmout i dnešní děti, pokud je jejich rodiče už nenechali úplně zblbnout ze současné produkce. ()
2. nejlepší Troškův film po Jasněnce,ale i tak není ani zdaleka dokonalý,prostě klasika za totalitního režimu ()
Krevní skupina socialisticko - sociálních dítek. Tenkrát Tuzex, dnes Makro, Tesco, Globus, Billa,........V podstatě dnes už učebnice pozdního socializmu, aby děti naše viděly jak jsme to měli těžké. Ten nezkažený elán mladých učtelů narážející na zkostnatělý systém starých kmetek. Děcka budou furt stejné svině....že? 55% ()
Pak už to šlo s Troškou z kopce...(a ne zrovna trošku:) ()
První film Zdeňka Trošky je prakticky dokonalá dětská komedie, ve které funguje všechno: počínaje skvělými výkony dětských a mládežnických neherců (!), přes přímočarý, nekomplikovaný a přitom stále dokola bavící příběh, až k (sice proklatě dobové, ale právě proto přesně přiléhající) kolovrátkové Vágnerově hudbě "v rytmu diska zdálky zblízka". Žáci a žákyně Dochleba, Bakula, Lamková a spol. hláškují s kadencí, o které se všem pozdějším Kameňákům může jenom zdát, první lásky prvňáčků a deváťáků jsou naprosto uvěřitelné, a všechno je zároveň lehce dojemné i neskutečně zábavné. Opět je na místě sice otřepaný, ale bohužel pravdivý povzdech: takové filmy už dneska nikdo netočí. I když: naděje umírá poslední a proto je na místě Troškovi vzkázat: "Já počkám. Já mám času dost..." :). 100 %. ()
Jeden z mých nejoblíbenějších rodiných filmů, kterých se u nás točilo mnoho, jde vicdět, že Zdeněk Troška natočil i něco na co se dá koukat. Zápletka se zamykáním dvěří od pavilónů je reálná, něco takového sice nepamatuji, ale něco jsem zaslechl. Dětští představitelé jsou sympatičtí, a klasikou je ten smích té jedné deváťačky. ()